|

Artróza kyčelního kloubu

Artróza je vážné onemocnění pohybového aparátu, které postihuje především velké klouby v těle, které plní nosnou funkci – ramena, kolena a kyčle. Celoživotním zatěžováním těchto kloubů dochází k jejich poškození, zhoršení jejich pohyblivosti a celkové degeneraci. Klouby se stávají bolestivými, což postiženým značně znepříjemňuje život. Pokud se rozvine artróza v kyčelním kloubu, mluvíme odborně o tzv. koxartróze. První příznaky tohoto onemocnění přicházejí přibližně po 50. roku života a proto koxartrózu najdeme spíše u starších osob.

Příčiny a rizikové faktory koxartrózy

Přestože je koxartróza onemocněním, které se vyskytuje především u starších lidí, není stáří jediným stimulem pro rozvoj artrózy kyčle. Kyčle jsou klouby, na něž je během života vyvíjen největší tlak – přeci jen jsou „základnou“ pro celý trup, korní končetiny i hlavu, jejichž tíha dohromady představuje značnou část celkové hmotnosti těla. Podle příčiny dělíme artrózu kyčelního kloubu na primární a sekundární. Primární koxartróza vzniká na nespecifickém podkladě a její příčina není dosud objasněna – zvažují se například dědičné vlivy. Sekundární artróza kyčle vzniká v důsledku různých nemocí, včetně těch vrozených nebo počínajících v dětství, které vedou k deformitám kyčelního kloubu (např. vrozené kyčelní dysplázie, Perthesova choroba, coxa vara atd). Rozvoj koxartrózy je typický po úrazech v oblasti kyčelních kloubů a po jejich zánětlivých infekcích. Nemoc také častěji postihuje diabetiky a obézní, protože tělesná váha je silným rizikovým faktorem. Dále hraje roli i časté mechanické přetěžování kyčelních kloubů třeba při výkonu určitého zaměstnání nebo při některých sportech. Pokud tento faktor nelze nijak ovlivnit (např. není možná změna zaměstnání, nejsme ochotni vzdát se sportování), musíme alespoň tyto jednostranné pohyby od začátku kompenzovat vhodným cvičením.

Příznaky artrotických změn

Artróza je na rozdíl od artritidy nezánětlivým procesem, takže v kyčelním kloubu nevzniká zánětlivé ložisko. Proč tedy ale kloub tak bolí? Degenerativní onemocnění, jakým koxartróza je, je charakteristické postupným opotřebováváním kloubních struktur, zprvu hlavně chrupavky. Chrupavka kyčelního kloubu se ztenčuje, tuhne a křehne, až zcela zmizí. Kosti stýkající se v kloubu zůstávají odhalené a nechráněné a vyrůstají na nich výstupky, které nazýváme osteofyty. Osteofyty jsou dobře vidět na rentgenových snímcích a podle jejich přítomnosti a velikosti se hodnotí stupeň postižení kloubu. Tím, jak se kosti a výstupky o sebe třou, dochází k dráždění okolních nervů a vzniká bolest. V nejtěžších stádiích pak zcela zaniká kloubní štěrbina a kloub se stává nepohyblivým.

Bolest vystřelující převážně do kyčlí je prvním jasným příznakem koxartrózy. Bolesti se v počátku objevují jen při větší zátěži kloubu, nebo mají startovací charakter – kyčle bolí při začátku chůze, ale pak bolest odezní. Četnost bolestivých stavů se s postupem onemocnění zvyšuje, v konečné fázi se vyskytují i v klidu. Dalším příznakem je ztuhlost postiženého kloubu, což pacient zaznamená hlavně ráno, když má vstát z postele, nebo při jakékoli změně polohy i během dne. Brzy se hlásí i omezení pohybů v kyčli, které může končit až celkovou ztrátou pohybové funkce – kloub je nestabilní, zatuhlý a nejde jej nijak rozhýbat. Typicky následuje zkrácení celé příslušné dolní končetiny oproti druhé, jejíž kyčel je zdravá. V konečném stádiu se rozvíjí deformity kyčelního kloubu, které jsou dobře patrné na snímcích z rentgenu.

Přestože artróza není zánětlivé postižení kloubu, může zánět koxartrózu občas zkomplikovat. Pak mluvíme o tzv. aktivované artróze a rozumíme tím akutní zhoršení obtíží spojené s otoky kyčelního kloubu. Kůže je na dotyk teplá a napjatá a kloub je na pohled zarudlý a opuchlý, což způsobuje městnání nadměrného množství kloubní tekutiny uvnitř kloubu.

Co pomáhá na artrózu kyčelního hloubu?

Zatím bohužel nebyl vynalezen lék, který by artrózu úplně zastavil. V úvahu tak připadá pouze léčba, která má zpomalit zhoršování obtíží. Základem úspěchu je změna životního stylu, především redukce obezity (každý zhubnutý kilogram znamená pro kyčel při chůzi snížení tlaku až o 3 kg) a změna stereotypních pohybů zatěžujících kloub. Ze sportů se artrotikům doporučuje třeba plavání nebo i cyklistika. Léčba má komplexní charakter – v počátcích nemoci má zásadní význam cvičení pod vedením fyzioterapeuta v kombinaci s různými typy fyzikální léčby (magnetoterapie, ultrazvuk, vodoléčba atd.) Cílem cvičení je zachování kloubní pohyblivosti nejdéle, jak je to možné. Při bolestech se podávají analgetika (na její tišení) a nesteroidní analgetika. Výborné je užívání léků, které vyživují a obnovují kloubní chrupavku a prodlužují její životnost (chondroprotektiva). Pokud je již artróza kyčle v pokročilém stádiu, může lékař doporučit definitivní operační řešení problému a pacient podstoupí tzv. totální endoprotézu kyčelního kloubu. Ta zpravidla vyřeší všechny problémy navždy.

Zdroj obrázku: denim

Další články z rubriky

Další články z rubriky

Tagy: , , , , ,

Zanechte odpověď