|

Canisterapie: terapie se psy

Canisterapie je léčebná metoda, která si zakládá na úsloví „pes – přítel člověka“. Jedná se o moderní metodu, která využívá speciálně vycvičené psy jako terapeuty k pozitivnímu psychosociálnímu a rehabilitačnímu působení na člověka. Terapie klade důraz nejen na řešení psychologických, sociálně-integračních a emociálních problémů, ale stává se také součástí rehabilitačního programu u osob mentálně či fyzicky postižených. Canisterapie pomáhá tam, kde jiné léčebné metody selhávají nebo nejsou možné.

Terapie za pomoci psů

Léčivými účinky vztahů mezi člověkem a zvířetem se zabývalo mnoho studií. Na základě jejich výsledků vzniká (vedle dalších metod) ve světě v 50. letech 20. století canisterapie jako léčebná metoda využívající působení psa na lidské zdraví. U nás se tato metoda stává moderní až po roce 1990; v současnosti je však již velmi vyhledávaná a u osob, které ji potřebují, je značně oblíbená. Psi, kteří se při canisterapii využívají, jsou k této roli vychováváni speciálním výcvikem již od štěňat. Jejich působení má na lidské zdraví v zásadě dvojí účinek – psychologický a sociálně-integrační. Canisterapie pomáhá lidem trpícím depresemi, psychickými poruchami a obecně všem těm, kteří se cítí smutní a opuštění. Přítomnost psa ocení nejen děti v dětských domovech, ale i senioři a osoby s mentálním či fyzickým postižením. Canisterapie se využívá např. u dětí s autismem, u deprimovaných dětí bez rodičů, u jedinců, se kterými se obtížně navazuje komunikační kontakt, v logopedii a rehabilitaci a stává se i nenahraditelnou součástí komplexní geriatrické péče (o seniory). Cílem canisterapeuta je prostřednictvím psa rozvíjet nejen klientovy kognitivní schopnosti (myšlení, paměť, komunikaci a schopnost učit se novým věcem) ale i motoriku, chůzi, pohyb paží, rukou a prstů a mnohé další.

Jak probíhá canisterapie?

Samotnou terapii vede canesterapeut, který většinou dochází se svým speciálně vycvičeným psem do různých zařízení, např. dětských domovů, domovů důchodců a zařízení pro lidi s různým typem postižení. Canisterapie může být provozována jako individuální či skupinová, podle toho, co každý klient potřebuje. Klienti si mohou se psem hrát, mazlit se s ním a pomáhat v péči o něj. Tato činnost je důležitá zejména u dětí z dětských domovů – péče o psa vede dítě k odpovědnosti a zvyšuje jeho sebevědomí, protože dítě cítí, že je potřebné. Vztah ke zvířatům a k přírodě je navíc ve vývoji dítěte nepostradatelný. V domovech důchodců je přítomnost psa zase příjemným zpestřením jinak stereotypních dní. Psi ve starších lidech vyvolávají vzpomínky na jejich vlastní „čtyřnohé mazlíčky“, což často podmiňuje zvýšenou komunikativnost i u osob, které obyčejně s nikým nemluví. Jinak canisterapie probíhá v zařízeních pro osoby s mentálním či fyzickým postižením. Pes se zde stává zejména součástí rehabilitace – napomáhá klientům s procvičováním určitých částí těla a stimuluje klienta k „lepším výkonům“ (např. dítě se natahuje a rozevře dlaň, aby psa pohladilo). Součástí rehabilitačních účinků psa je i tzv. polohování, jehož základem je prohřátí, uvolnění a aktivace určitých částí těla, na které je pes polohován tak, aby se jich dotýkal.

Kde pomáhá canisterapie?

Canisterapii lze využít jako léčebnou metodu u těchto zdravotních postižení a problémů:

  • mentální postižení – pes při tomto postižení pomáhá udržovat pozornost jedince, rozvíjí jeho jemnou i hrubou motoriku, fantazii, napomáhá v rehabilitaci (uvolnění svalového napětí) a stává se prostředníkem postiženého s okolním světem
  • tělesné postižení – pes se stává hlavně prostředkem rehabilitace, v rámci níž motivuje postiženého ke cvičení a pomáhá mu zapomenout na jeho obtíže
  • smyslové postižení – canisterapeutický pes se vedle psa asistenčního stává věrným přítelem a společníkem jak nevidomých, u kterých napomáhá snižovat strach z neznámého prostředí, tak u sluchově postižených, kterým pomáhá odhalovat případné blížící se nebezpečí
  • psychologická a psychiatrická onemocnění – pes napomáhá zlepšovat komunikaci pacienta, pomáhá jedinci zapomenout na vlastní problémy a snižuje tak jeho apatii, nezájem a otupění
  • autismus – pes je důležitým prostředníkem mezi autistou a okolním světem
  • epilepsie – u epileptiků působí pes v rámci canisterapie jako uklidňující prvek, který může vést ke zlepšení obtíží; někteří psi navíc dokážou příchod záchvatu vycítit a varovat tak pacienta
  • poruchy řeči – v logopedii canisterapeutický pes pomáhá při cvičení a rozvoji fantazie a slovní zásoby

Canisterapie je navíc velmi vyhledávanou metodou v geriatrické péči, kde se pes stává nenahraditelným společníkem starých a opuštěných lidí, kteří potřebují lásku a přátelství. Canisterapeutický pes se zde stává „náhradou“ za vyhaslé mezilidské vztahy, stimuluje klienty k pravidelnému pohybu a celkově zlepšuje jejich psychické a emociální vnímání.

Další články z rubriky

Tagy: , , ,

Zanechte odpověď