Po zimě je vlivem absence slunečních paprsků a vitamínů v našem těle, naše tělo mnohem náchylnější k onemocněním, jako jsou nachlazení nebo chřipka. Toto je obzvláště na jaře umocněno navíc ještě častým, mnohdy i velmi výrazným, kolísáním teplot.

Nejlepším způsobem, jak se proti těmto problémům bránit je prevence. Je důležité vést správnou životosprávu a doplnit tělu potřebné vitamíny. Pokud na sobě pociťujete náznaky, že se o vás pokouší nachlazení nebo chřipka, můžete sáhnout po volně dostupných prostředcích, jako je kupříkladu Coldrex a podobně. Ale někdy je nástup chřipky tak náhlý, že mu nejsme schopni čelit.

Jak chřipku poznáme?

Chřipka způsobuje horečky, bolesti těla, bolest hlavy, suchý kašel, sucho v hrdle. Velmi často se postižený cítí unavený a zesláblý. Standardně bývají příznaky nejhorší první 3 až 4 dny, poté odcházejí. Někdy však mohou trvat i několik týdnů.

Poměrně velké množství lidí snáší chřipku bez problémů, avšak v některých případech může chřipka vést k infekci dutin, či zánětu průdušek. Vyjímečně může také vést k závažnějším onemocněním, jako je například zápal plic.

Rizikové skupiny pacientů

Obzvláště rizikovými skupinami jsou malé děti, těhotné ženy a také důchodci. Pokud je to jen trochu možné, je dobré, aby se lidé, kteří patří do těchto rizikových skupin nechali proti chřipce očkovat.

Léčba chřipky

Spousta z nás se může léčit v pohodlí domova. Součástí léčby je odpočinek, dostatečné pití tekutin a užívání léků, které symptomy chřipky potlačují. Můžeme použít i volně prodejné léky, jako je Coldrex, který se dá zakoupit v různých podobách, například jak Coldrex horký nápoj nebo v tabletách. Pokud je chřipka silnější a nemůžeme se příznaků zbavit, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Související příspěvky

• Žádné související příspěvky

Pojmy jako infarkt či angina pectoris zná pravděpodobně každý laik, ale málo kdo již ví, že tyto choroby jsou formami tzv. ischemické choroby srdeční (ICHS). ICHS řadíme mezi kardiovaskulární onemocnění, která jsou jedním z nejčastějších neduhů postihující lidstvo. ICHS je závažný stav, kdy je z nějakého důvodu narušen přívod krve k myokardu – svalovině srdce. Části srdce tak trpí nedostatkem kyslíku a vzniká hypoxie. Projevem hypoxie je angina pectoris s typickými bolestmi za hrudní kostí. Jestliže je hypoxie extrémní a část srdce se po nějaký čas vyskytne úplně bez kyslíku, dochází k nekróze srdeční svaloviny a vzniká infarkt.

Srdeční ischemie

Srdce (stejně jako kterýkoli jiný orgán) potřebuje ke svému „životu“ a správné činnosti dostatečný přísun kyslíku a živin. Ten zajišťují koronární (též věnčité) tepny, které se různě vinou po povrchu srdce nebo se zanořují přímo do něj, a přináší k srdci krev s potřebným množstvím kyslíku. Jestliže dojde k ucpání či jinému poškození jakékoli z těchto tepen, část srdečního svalu, kterou tato tepna zásobí, zůstává neprokrvena a trpí nedostatkem kyslíku. Tento stav nazýváme ischemie (viz samotný název nemoci). Protože je však srdce vedle mozku nejdůležitějším orgánem našeho organismu, může taková nedokrevnost znamenat vážné ohrožení života. Proto ischemická choroba srdeční stojí až za třetinou všech úmrtí v naší republice.

Příčiny ICHS

ICHS je onemocnění, u nějž je příčina jednoznačně dána a je v podstatě jediná – ateroskleróza, lidově „kornatění tepen“. Ateroskleróza je jev, kdy dochází k ukládání tukových částic do stěn cév, což vede k jejich poškození. Člověk se rodí s hladkými, tenkými, neporušenými a pružnými tepnami, ale již v poměrně mladém věku (kolem 10 let) se ve stěnách tepen vyskytují první lipidové (tukové) proužky, na něž se dále nabaluje množství tukových látek. Po čase vznikají tzv. aterosklerotické pláty, které se vyvyšují dovnitř tepny a tím zhoršují krevní průtok. Do sklerotických plátů se dále ukládá vápník a pláty rostou, až jednoho dne může dojít k úplnému ucpání cévy.

Tukovými částicemi, které se ukládají do cévní stěny a tím ji narušují, je převážně tzv. LDL cholesterol („zlý“ cholesterol, který není odbouráván; ještě se v těle vyskytuje tzv. HDL cholesterol, ten však obtíže nezpůsobuje). Jeho hladina je značně zvýšena při metabolické poruše tuků (hyperlipoproteinémii). Vysoká hladina cholesterolu v krvi je však nejčastěji způsobena naším nešťastným způsobem života – hlavními rizikovými faktory pro vznik ICHS je totiž kouření, vysoký krevní tlak, obezita, nevhodná strava s vysokým obsahem živočišných tuků, stres a také nedostatek pohybu. Problematický je cholesterol i při cukrovce, což je sice onemocnění spojené s cukrem, avšak metabolismus cukrů a tuků jsou úzce spojeny, a proto i diabetici mají často potíže se srdcem.

Angina pectoris

ICHS může dlouhou dobu probíhat bezpříznakově. První obtíže se objevují až v okamžiku, kdy aterosklerotické pláty ve věnčitých tepnách sníží průtok krve natolik, že srdce trpí jejím relativním nedostatkem. To se logicky poprvé projeví při zvýšených nárocích na práci srdce – při námaze. Tehdy se objevuje tzv. stabilní angina pectoris. Jejím příznakem je charakteristická svíravá, pálivá, řezavá bolest za hrudní kostí, objevující se v návaznosti na zvýšenou fyzickou zátěž. Bolest se může šířit do levého ramena a celé levé paže, ale i do krku, břicha či zad na levé polovině těla (tam, kde je umístěno srdce). Tato bolest obvykle mizí do několika minut, kdy pacient uleví v zátěži a zůstane v klidu. Anginu pectoris mohou doprovázet i další obtíže, např. dušnost, bušení srdce, pocení, úzkost, slabost či nevolnost.

Dalším, již závažnějším projevem ICHS, může být tzv. nestabilní angina pectoris. Její příznaky jsou totožné jako se stabilní formou, odlišnost je v tom, že vzniká při akutním zhoršení obtíží, např. pokud se bolest vyskytuje již i v klidu anebo pokud trvá déle jak 5 minut. Za nestabilní anginu pectoris jsou současně považovány i úplně nově zaznamenané potíže způsobené ischemií myokardu. Při podezření na nestabilní anginu pectoris je vždy nutné okamžitě volat záchrannou službu. Pacient je po jejím zásahu hospitalizován na koronární jednotce či na JIP v nemocnici.

Infarkt myokardu

Infarkt myokardu je nejzávažnější formou ICHS. Je to stav, kdy se nad sklerotickým plátem vytvoří krevní sraženina (trombus), která tepnu zcela uzavře a přeruší tok krve. Oblast srdečního svalu zásobená touto tepnou je postižena absolutním nedostatkem kyslíku, a proto odumírá, nekrotizuje. Takto může být postižena buď pouze část stěny myokardu, nebo dochází k rozsáhlým infarktům, které mohou být příčinou toho, že srdce není schopno již dále pracovat (je-li poškozeno přibližně 40 % myokardu). Příznaky infarktu jsou opět stejné jako u anginy pectoris, avšak vystupňovanější a zpravidla déle trvající. Je nutné vždy okamžitě zavolat lékařskou první pomoc. Léčba infarktu spočívá v podávání léků, které rozpustí trombus a uleví pacientovi od bolestí. Dále se zvažuje operační řešení buď v podobě zavedení stentů, které roztáhnou poškozenou cévu tak, aby jí krev mohla znovu neomezeně protékat, nebo v závažnějších případech se přistupuje k operaci, během které se provede tzv. srdeční by-pass.

Zdroj obrázku: červených krvinek

Související příspěvky

• Angina pectoris
• Aortokoronární bypass
• Jak rozpoznat infarkt myokardu

Rakovina prostaty je u nás v současné době druhým nejčastějším zhoubným nádorem u mužů. Jeho výskyt je spojen především s vyšším věkem – první příznaky se objevují přibližně okolo 70 let.  Navíc s rostoucím věkem jeho incidence dále výrazně stoupá a udává se, že téměř u každého muže nad 90 let je zjistitelné tzv. latentní (skryté) stádium tohoto karcinomu. Protože se karcinom prostaty v časných stádiích projevuje podobně jako zvětšená prostata obtížemi s močením, je nutné provést speciální vyšetření k stanovení správné diagnózy – tzv. biopsii prostaty.

Co je to biopsie prostaty a jak se provádí?

Biopsie prostaty je urologické vyšetření, které se provádí při podezření na zhoubný nádor tohoto orgánu. Slouží k odběru vzorku prostatické tkáně za účelem jeho histologického rozboru, během kterého se v laboratoři stanovuje konečná diagnóza. Protože se prostata nachází v blízkosti konečníku, není možné se k ní dostat jinak, než právě přes něj. Před samotným bioptickým odběrem speciální jehlou se do konečníku zavede ultrazvuková sonda, aby bylo možné odběr bezpečně kontrolovat. Sonda je potřena gelem, který znecitlivuje a působí proti bolesti. Současně s ní se do konečníku zavádí tzv. bioptická pistole se speciální jehlou. Díky pistoli, která umožňuje rychlé vysouvání a zasouvání jehly je možné provést několik odběrů prakticky během chvilky. Běžně stačí 6 – 12 vzorků z různých anatomických částí prostaty (dle podezření na výskyt karcinomu), které jsou následně odeslány do laboratoře ke zpracování.

Samotné zobrazení prostaty ultrazvukem je k posouzení nádorové diagnózy nedostačující. Ultrazvukem lze zjistit pouze velikost (objem) prostaty, případně míru prorůstání karcinomu do okolních struktur, ale k diagnostice karcinomu je nutný laboratorní rozbor odebrané tkáně. Sondou se během vyšetření přesně vyhledává místo odběru.

Před a po vyšetření

Vyšetření se v žádném případě není nutné obávat, i když může být pro někoho nepříjemné a občas může být spojeno i s bolestí. Několik dnů před biopsií prostaty se zhotovují testy krevní srážlivosti a vyšetřuje se moč, zda se v ní nevyskytují některé bakterie. Před vyšetřením pacient ze své vlastní vůle podepisuje tzv. informovaný souhlas s vyšetřením, což je ve skutečnosti papír, na kterém je člověku znovu vše vysvětleno. Samotný výkon se provádí s naplněným močovým měchýřem a naopak vyprázdněným konečníkem – večer před vyšetřením proto musí pacient použít čípek. Vyšetření trvá přibližně 15 minut a pacient po něm zůstává v ordinaci lékaře ještě 60 minut (případně je hospitalizován na jeden den v nemocnici pro sledování). Pacient se po vyšetření vymočí a následně by měl vypít 500 ml vody a i nadále dodržovat zvýšený pitný režim. V den zákroku by měl pacient zůstat v klidu a šetřit se.

Komplikace vyšetření

Přestože je biopsie prostaty běžným vyšetřením a lékaři při něm vždy postupují tak, aby nedošlo k jakýmkoli komplikacím, mohou se některé přeci jen vyskytnout. Tyto komplikace jsou však pouze dočasné a vždy řešitelné. Protože je při vyšetření prostata podrážděna a narušena, u mnoha pacientů se následně objevuje přechodný výskyt krve v moči a krvácení z konečníku. Toto krvácení se brzy samo upravuje. Dále může dojít ke ztížení odtoku moči a její dočasné retenci (zadržování). Poslední možnou komplikací je i přes maximálně aseptický průběh vyšetření možnost zanesení infekce do močových cest. Zánět se typicky projevuje zvýšenými teplotami, obtížemi s močením, případně bolestí.

Význam vyšetření

Biopsie prostaty je součástí mozaiky vyšetření, která jsou nutná pro rozlišení benigního zvětšení prostaty od jejího zánětu či dokonce karcinomu. Biopsie je jedinou metodou, jak lze zhoubný nádor zachytit ve včasném stádiu a zvýšit tak pacientovu šanci na uzdravení. Vyšetření se proto provádí vždy při nálezu zvětšené prostaty (pohmatem přes konečník) a při zvýšení tzv. PSA – Prostatického Specifického Antigenu. PSA se zjišťuje z krve a jedná se o tumor marker prokazatelný právě při zhoubném nádoru. Jeho výskyt v krvi však také nemusí jednoznačně ukazovat na rakovinu, právě proto je biopsie prostaty nejspolehlivější metodou v diagnostice jejího karcinomu.

Zdroj obrázku: toalet

Související příspěvky

• Zvětšení prostaty
• Prostata a její léčba
• Informovaný souhlas

Rakovina tlustého střeva a konečníku, tzv. kolorektální karcinom, je zhoubné onemocnění, kterým u nás ročně onemocní až 8 000 osob. Česká republika navíc drží prvenství mezi všemi státy světa ve výskytu tohoto typu rakoviny u mužů, u žen se výskyt pohybuje přibližně na 8. místě v celosvětovém žebříčku. Proto každý, u nějž se vyskytne byť jen minimální podezření na nádorové onemocnění tlustého střeva, by měl včas podstoupit důkladné vyšetření tohoto orgánu. V tomto článku si proto představíme nejspolehlivější metodu tohoto vyšetření – tolik obávanou kolonoskopii.

Screening rakoviny tlustého střeva

Protože kolorektální karcinom patří mezi nádorová onemocnění, která lze při jejich časném podchycení léčit, provádí se i u nás celoplošný screening za účelem vyhledávání osob, které ještě nemají žádné příznaky a jejichž nemoc se tudíž nachází v časných stádiích. Vyšetření tlustého střeva se při screeningu provádí prostřednictvím dvou metod – testem okultního (skrytého) krvácení do stolice a výrazně spolehlivější kolonoskopií. Test na okultní krvácení by si měl od svého praktického lékaře vyžádat každý ve věku 50-54 let, a to jednou ročně. Lidé starší 55 let si dále mohou vybrat, zda budou pokračovat v pravidelných testech na okultní krvácení, nebo mohou podstoupit mnohem spolehlivější vyšetření přímo u gastroenterologa, screeningovou kolonoskopii, kterou stačí provést jednou za 10 let.

Co je to kolonoskopie?

Kolonoskopie je diagnostická a zároveň terapeutická metoda, která se používá již od roku 1970. Lékaři umožňuje zevnitř prohlédnout stav koncové části trávicí trubice od konečníku po začátek tlustého střeva a též malou část střeva tenkého. K vyšetření tlustého střeva se při kolonoskopii používá endoskop, který si můžeme představit jako ohebnou hadici s optickým aparátem (na konci je malá kamera) a malými nástroji, kterými lékař může odebírat vzorky střeva, případně rovnou provádět některé léčebné zákroky. Celý přístroj je napojen na obrazovku, na které lékař vše sleduje a i pacient může dobře vidět, co se při vyšetření děje. Lékař se zaměřuje na zánětlivé změny na střevní sliznici, její výrůstky, polypy, vředy, krvácení ve střevě, a pokud si není něčím jist, má možnost odebrat vzorek dané tkáně malým nástrojem a odeslat jej na histologické vyšetření do laboratoře. Z léčebného hlediska je při kolonoskopii možné stavět krvácení, odstranit polypy apod.

Průběh vyšetření

Kolonoskopie prošla od doby svých počátků mnoha změnami a dnes se už provádí velice šetrně, takže pacienti mohou sice mít nepříjemné pocity, ale bolestivé je toto vyšetření zřídkakdy. Před samotným vyšetřením jsou podávány tišící prostředky v podobě analgetik a lehčích sedativ, aby byl pacient klidnější a dobře spolupracoval. Během vyšetření je tedy plně při vědomí, ale necítí bolest, která by se bez zklidnění pravděpodobně dostavila. Při vyšetření leží pacient na boku na vyšetřovacím stole a lékař opatrně zavede kolonoskop do konečníku. Kolonoskop je flexibilní hadice, která je dále zasouvána do sestupného tračníku a postupně tak lékaři poskytne obraz celé sliznice tlustého střeva včetně míst, která nejsou snadno dostupná. Lékař je po celou dobu vyšetření s pacientem v kontaktu a sděluje mu, jak vyšetření pokračuje. Celé vyšetření trvá od 15 do 60 minut a po jeho skončení musí ještě pacient zůstat nějakou dobu (cca 1-2 hodiny) v ordinaci lékaře, z důvodu pominutí účinku sedativ. Po zbytek dne by vyšetřená osoba neměla provádět žádné činnosti vyžadující zvýšenou pozornost a nesmí řídit motorové vozidlo. Na odchod z vyšetření je proto vhodné sjednat si doprovod.

Kolonoskopie samozřejmě není nic příjemného, jedná se ale o spolehlivé vyšetření, které může včas odhalit skrytý kolorektální karcinom a prodloužit tak pacientův život až o desítky let. V zásadě není vůbec čeho se bát a jednou za 10 let se toto vyšetření „dá vydržet“.

Příprava na vyšetření

Aby bylo ve střevě vše dobře vidět a vyšetření mohlo být efektivní a bezpečné, je nutné, aby ve střevě nebyly žádné zbytky natrávené potravy. Týden před vyšetřením proto pacient musí snížit příjem potravy cca o polovinu a poslední tři dny smí přijímat pouze kašovitou stravu. Den před kolonoskopií je nutné přijímat už pouze tekutiny. Večer před vyšetřením pak pacient ještě požije projímadlo, aby se střeva definitivně pročistila.

Test na okultní krvácení do stolice

Tento test je druhou variantou vyšetření tlustého střeva, je však mnohem obecnější, protože samotné krvácení ve střevě může mít různé příčiny (polypy, Crohnova nemoc, divertikulitidu) a proto při jeho pozitivním výsledku není hned možné usuzovat na rakovinu tlustého střeva. Test spočívá v odběru vzorku stolice přiloženou špachtlí na speciální kartičku, což pacient provede v klidu doma, a vzorek následně odevzdá praktickému lékaři k laboratornímu testování. Některé starší typy toho testu vyžadují dietní režim, ty modernější už nikoli. Při pozitivitě testu je pacient zpravidla odeslán právě na kolonoskopické vyšetření.

Zdroj obrázku: dva pincettes

Související příspěvky

• Nová kampaň na boj s rakovinou tlustého střeva
• Brániční kýla
• Polypy tlustého střeva
• Tříselná kýla

Pokud začínáte s posilováním v posilovně, tak je třeba se nejprve naučit správnou techniku provedení jednotlivých cviků. Až poté by jste měly začít s klasickým posilovacím tréninkem.

Posilujte všechny svalové partie

Hodně začátečníků, kteří s posilováním teprve začínají, dělají často tu chybu, že cvičí jen některé svalové partie. Nejčatěji cvičí hlavně biceps, hrudník a ramena. Prostě svaly, kterou jsou nejvíce vidět. Většina začátečníků vůbec necvičí nohy (stehna, lýtka) a to je velká chyba. Je třeba rozvíjet celé tělo rovnoměrně a harmonicky, jinak mohou vzniknout i svalové dysbalance. Takže určitě cvičte všechny svalové partie.

Jak posilovat biceps a triceps

Základní baterií cviků na biceps a triceps najdete v článku cviky na ruce. Spousta lidí se zaměřuje pouze na biceps, ale triceps tvoří větší část paže. A měly by jsme tedy určitě cvičit jak biceps, tak také triceps. Zařazujete vždy cviky jak s jednoručkami tak s volnou velkou činkou.

Jak posilovat stehenní svalstvo ?

Stehna patří mezi velké svalové skupiny. Podívejte se tedy na jednotlivé cviky na stehna. Úplně nejlepším cvikem na stehna jsou dřepy. Dřepy s činkou na zádech jsou skvělým cvikem, které nezapojuje pouze stehna. Ale jsou zapojenyn téměř všechny svaly v těle a tyto vícekloubové cviky, jsou pro nárůst svalové hmoty vůbec to nejlepší. Takovým cvikem je třeba i mrtvý tah.

Posilování zad

Záda jsou také velká svalová partie. Základní cviky na záda jsou především mrtvý tah a shyby. Mrtvý tah je na hloubku zad a shyby jsou pak na šířku zad. Díky shybům si pak můžete vybudovat tzv. V tvar vašich zad. Existují samozřejmě i další účinné cviky na záda.

Jako prevence proti bolestem krční páteře, dobře poslouží jednotlivé cviky na krční páteř. Je třeba je však provádět zcela technicky správně. A také je provádět pravidelně.

Související příspěvky

• Žádné související příspěvky

Výražka a ekzém na rukou je hodně nepříjemý a má vliv i na psychiku. Nepříjemné jsou také popraskané ruce.

Péče o zdraví

Měly by jste se snažit během celého svého života co nejvíce pečovat o své zdraví. A to jak o fyzické zdraví, tak také o duševní zdraví. Důležité je také podle mě dělat v životě co vás baví a omezit co nejvíce činnosti, která vás nebaví. Měly by jste mít také dostatek pohybu a trávit nějaký čas i v přírodě. Měly by jste se také vždy zamýšlet nad tím co to vlastně jíte.

Výražka a ekzém na rukou

Pro každého je výražka a ekzém na rukou velmi nepříjemný. Je to nejen estetický problém, ale má docela velký vliv i na naši samotnou psychiku. Vyrážky se často léčí pomocí různých krémů a mastiček. To však často pouze potlačí příznaky. Je spíše třeba hledat, kde vězí příčina vašeho ekzému. Kůže je detoxikační orgán, takže samotný problém je často ve střevech. Kde se rozmnožily nežádoucí bakterie.

Popraskané ruce

Vaše popraskané ruce mohou být různé příčiny. Nejde přesně říci, která přičina to bude u vás. K popraskání kůže dochází například při napadání kůže plísněmi (kvasinkami). Často se také objevují po práci s chemikáliemi a barvivami. Příčiny mohou být však opravdu různé.

Jak cvičit krční páteř

Bolí vás často krční páteř ? Měly by jste se snažit najít příčinu proč vás vlastně vaše krční páteř tak zlobí. Hodně lidí dnes pracuje mnoho hodin u PC a proto pak mají bolestivou krční páteř. Jako prevence přes bolestmi krční páteře, mohou dobře posloužit správně prováděné cviky na krční páteř. Nejprve je třeba si naučit techniku jednotlivých cviků a provádět je zcela technicky správně.

Související příspěvky

• Žádné související příspěvky

Stáří nás čeká všechny. Úraz nebo zranění může potkat také každého. Mnohokrát se stane, že stáří, úraz nebo zranění mají takový extrémní dopad na naše zdraví, že nám způsobí omezení pohyblivosti. Je dobré, pokud si stavíte dům nebo rekonstruujete byt, myslet i na takové eventuality.

Lepší je být připravený

Na budoucnost se nám vyplatí myslet vždy. Je dobré, když počítáme i s těmi nepříjemnějšími věcmi, které život čas od času přináší. Je dobré být připraven na, že se může stát to, ať už je příčinou úraz, zranění nebo stáří, že budeme mít problém s pohyblivostí. Když budete připraveni, budete mít jistotu, že vás podobná věc nikterak neomezí ve vašem životě a budete si ho moci žít i nadále normálně a pohodlně.

Pomoc existuje

Ať už takové zkušenosti máte, protože už vás něco podobného potkalo nebo se jen chcete pojistit do budoucnosti, je dobré vědět, kam se můžete obrátit v případě, že chcete, aby váš dům nebo váš byt byl bezbariérový. Vždy je v takových případech nutností, když se obrátíte na odborníky, kteří se podobnou problematikou zabývají. Taková firma se většinou nezabývá jen poradenstvím, ale také prodejem takových věcí, jako jsou pomůcky pro invalidy.

O tom, že se dá žít normální život, i když nám osud nadělí podobné problémy o kterých zde píšeme, nás mohou přesvědčit kupříkladu odborníci ze společnosti Stannah. Dokáží poradit a doporučit to nejvhodnější řešení, šité každému zákazníkovi na míru. Kromě toho nabízejí velmi široký sortiment zahrnující velké množství položek, jako jsou kompenzační pomůcky a další potřeby pro invalidy.

Společnost Stannah nám může pomoci i v případech, kdy bydlíte ve vyšších patrech a v domě není výtah. Díky moderním technologiím a kvalitní technice nám mohou nabídnout i takové řešení, jako je exteriérový výtah na schodiště a podobně.

Díky podobným firmám, jako je Stannah, pro nás omezení naší pohyblivosti nemusí znamenat konec našeho života.

Související příspěvky

• Žádné související příspěvky

Prostata, nebo česky předstojná žláza, je přídatná pohlavní žláza vyvinutá výlučně u mužů. Její funkcí je tvorba sekretu, který zahušťuje ejakulát a obsahuje množství látek, které zvyšují pravděpodobnost oplodnění. O tom, že muž takový orgán má, často ani neví až do okamžiku, kdy se objeví první příznaky zvětšení prostaty v podobě obtíží s močením. Prostata je zvětšená z důvodu zmnožení buněk a současně jejich růstu. Tímto onemocněním, které odborně nazýváme benigní hyperplázie prostaty, trpí velké množství mužů nad 50 let.

Co je benigní hyperplázie prostaty a jak se projevuje?

Benigní hyperplázie prostaty (BHP) je nezhoubné onemocnění, vznikající na podkladě zvětšení a zmnožení buněk, které tento orgán tvoří. Za jejich zvětšováním stojí nadměrná produkce estrogenů, což jsou pohlavní hormony, jejichž tvorba s věkem muže stoupá. Přítomnost nadměrného množství estrogenů zvyšuje citlivost prostaty k dihydrotestosteronu (aktivní forma testosteronu), což je látka, která přímo ovlivňuje tvorbu sekretu, který je součástí ejakulátu. Dihydrotestosteron má však navíc stimulační efekt na růst, a proto dochází při jeho nadbytku ke zvětšování prostaty. Právě proto je BHP onemocnění závislé na věku mužů – nad 50 let je zbytnění prostaty velmi běžné a studie navíc prokazují, že až 90 % mužů nad 70 let má nějaké stádium BHP.

Prostata je uložena těsně pod močovým měchýřem a zároveň svou centrální částí obemyká močovou trubici. Při zvětšení prostata jednak zužuje průsvit močové trubice, a pokud je zvětšená hodně, může zespodu utlačovat i samotný močový měchýř. Z toho vyplývají následující typické příznaky zbytnění prostaty:

• slabý a přerušovaný proud moči

• zvýšené úsilí při močení

• pocit nedokonalého vyprázdnění – močový měchýř je vyklenutý ve val a proto v něm zůstává stát zbytková moč, s čímž souvisí i zvýšené riziko infekce močových cest (ta se na rozdíl od BHP projevuje pálením a řezáním při močení)

• časté nutkání na močení

• akutní nutkání na močení

• nykturie – potřeba vymočit se budí pacienta ze spánku i několikrát během noci

• inkontinence – samovolný únik moči

Tyto příznaky se však nemusí vždy projevit, přestože je prostata zvětšená – záleží na tom, v jakém stádiu se onemocnění nachází. První dvě stádia nazýváme mikroskopické a makroskopické, během kterých je již tkáň prostaty zvětšena, avšak ne natolik, aby utlačovala orgány močového traktu. Poté nastává přechod ve stádium klinické, kdy se již v různé míře objevují výše zmíněné příznaky.

Diagnostika zvětšené prostaty

U lékaře pacient nejprve vyplní speciální dotazník na současné obtíže, který je sestaven tak, že lékař snadno pozná, o jaké stádium nemoci se jedná. Dále se provádí především vyšetření per rectum, tj. prstem přes konečník, kdy lékař zvětšenou prostatu jednoduše nahmatá. Poklepem může zjistit i množství moči, která jako zbytková zůstává v močovém měchýři po jeho vyprázdnění. Provádí se i vyšetření ultrazvukem a rozbor moči pro případné zachycení infekce močových cest. Při diagnostice je extrémně důležité odlišit benigní hyperplázii prostaty od karcinomu prostaty, což je již zhoubný nádor, který musí být léčen úplně jinak, než BHP.

Léčba zvětšené prostaty

Podle míry pacientových obtíží se volí mezi léčbou medikamentózní a operační. V současnosti je lékům dávána přednost, a tak k operaci dojde pouze u menšího počtu pacientů (asi 10 %). Z léků se podávají především tzv. alfa-blokátory, které uvolňují hladkou svalovinu močové trubice a močového měchýře a snižují tím odpor, který je kladen odtoku moči. Jejich výhodou je, že účinkují velmi rychle (do 2 týdnů). Druhou hojně používanou skupinou léků jsou tzv. inhibitory 5-alfa reduktázy, které zastavují růst prostaty a vedou i k jejímu opětovnému zmenšení.

Pokud však veškeré medikamentózní pokusy o léčbu BHP selhávají, nebo pokud se objevují komplikace (časté močové infekce, přítomnost kamenů v močovém měchýři, akutní retence moči apod.), je nutné přejít k léčbě operační. Nejmodernější chirurgickou metodou je tzv. transuretrální prostatektomie, kdy se přes močovou trubici zavede speciální nástroj, kterým operatér odstraní „překážející“ části prostaty. Výkon je podle náročnosti proveden v epidurální (od pasu dolů) či celkové anestezii, takže pacient nic necítí. Jedná se o běžný urologický zákrok, kdy se není třeba bát závažných komplikací. Starší metoda operace – otevřená prostatektomie – se však dodnes také provádí a k prostatě se při ní přistupuje řezem nad sponou stydkou, tedy přes břišní stěnu. K této operaci se přistupuje u extrémně zvětšených prostat a je už daleko náročnější.

Zdroj obrázku: deska pisoár

Související příspěvky

• Biopsie prostaty
• Candida albicans
• Migréna
• Hypotalamo-hypofyzární systém
• Hormonální regulace u člověka

Voda na plicích je laický výraz pro fluidothorax, což není samostatné onemocnění, nýbrž pouze příznak některé nemoci. Fluiodothorax je definován jako patologické nahromadění tekutiny v dutině, která obklopuje plíce – v pohrudniční dutině. Fluidothorax je ale jen obecný stav, který dále dělíme podle toho, jaký charakter tato tekutina má – může se jednat třeba o krev, hnis apod. Nahromaděná tekutina utlačuje plíce, a proto je základním klinickým příznakem vody na plicích dušnost, případně kašel.

Co je to voda na plicích a jedná se skutečně o vodu?

Plíce jsou párovým orgánem, uloženým v tzv. pleurální (nebo též pohrudniční) dutině, kterou prakticky zcela vyplňují. Tato dutina je vystlána tenkou blankou, kterou nazýváme pleura. V pohrudniční dutině je mírně negativní tlak, který umožňuje rozpínání plíce při nádechu. Ve skutečnosti je to ale velmi malá štěrbina obsahující pouze 10 – 15 ml tekutiny a právě pokud se jí zde najednou vyskytne větší množství, mluvíme o vodě na plicích. Vodou je zde míněna tekutina, která může mít nejrůznější charakter podle jejího složení. Proto rozlišujeme tzv. hemothorax, kdy je dutina vyplněna krví, chylothorax, kdy tekutina obsahuje mízu (lymfu) a pyothorax, kdy se v dutině objevují bakterie a hnis. Pokud má tekutina velkou příměs bílkovin, hovoříme o tzv. exsudátu, pokud ne, jedná se o transsudát. Z toho je patrné, že název „voda na plicích“ není úplně přesný.

Klinické projevy fluidothoraxu souvisí s utlačováním plíce v pohrudniční dutině. Objevují se především dechové obtíže, dráždění ke kašli a bolest na hrudi. Pokud je obsah nahromaděné tekutiny malý, nemusí mít dotyčný žádné problémy.

Příčiny vody na plicích

Příčin fluidothoraxu je velké množství, pokusíme se nyní popsat alespoň ty nejčastější.

• srdeční selhání – srdce funguje jako pumpa a když selhává, dochází k hromadění krve v cévách uložených před srdcem; v těchto cévách se zvyšuje tlak, pod kterým může krev z cév prosakovat do okolí a tím vzniká otok, plicní edém a voda na plicích

• nádory – příčinou vody na plicích může být rakovina plic či nádor pleury, protože rakovinné buňky mohou začít filtrovat tekutinu do pohrudniční dutiny; typicky se jedná o exsudát s příměsí krve a nádorových buněk, které lze vystopovat při cytologickém rozboru odsáté tekutiny

• onemocnění ledvin – některé choroby ledvin doprovázejí těžké ztráty bílkovin prostřednictvím moče a protože bílkoviny jsou látky, které pomáhají zadržovat krev v cévách, může při jejich nedostatku dojít k jejímu prosakování – vznikají otoky, stejně jako voda na plicích

• zápal plic – voda na plicích vzniká i při těžším průběhu zápalu plic či zánětu pleury; nalezená tekutina obsahuje větší množství bílkovin, bílých krvinek a často i bakteriálního hnisu

• úraz hrudníku – traumata hrudníku jsou častou příčinou fluidothoraxu; při poranění hrudní stěny vzniká nejčastěji hemothorax, kdy do pohrudniční dutiny uniká velké množství krve, případně chylothorax, dojde-li k poranění hlavního hrudního mízovodu

Další příčinou může být i výrazná podvýživa, kdy voda na plicích vzniká stejným mechanismem jako u onemocnění ledvin, protože při podvýživě člověk trpí značným nedostatkem bílkovin. V našich končinách však nejsou takové zdravotní problémy běžné, proto i fludothorax z této příčiny se vyskytuje vzácně.

Diagnostika a léčba vody na plicích

Vodu na plicích je lékař schopen rozpoznat již během jednoduchého fyzikálního vyšetření – poklepem na hrudník při poslechu fonendoskopem. Při poklepu cítí ztemnění a dechové oslabení. Pro další objasnění se zhotovuje rentgen plic a ultrazvuk hrudníku, který je schopen odhalit již velmi malé množství tekutiny v pleurální dutině. Ultrazvuk je také výhodný v tom, že při něm lékař může rovnou určit nejvhodnější místo vpichu, pokud se rozhodne, že je nutné tekutinu z pohrudniční tekutiny odsát. Body pro vpich lékař obsluhující ultrazvuk vyznačí pacientovi na záda.

Odsátím nahromaděné tekutiny se pacientovi většinou značně uleví – přestane být dušný a mizí i kašel a hrudní bolesti. Získaná tekutina je dále odeslána na cytologické, mikrobiologické a biochemické vyšetření, které ukáže, jaký charakter voda na plicích má. Z toho je možné určit přesnou příčinu fluidothoraxu (nádor, infekce atd.). Potom už je jediným cílem vyléčit vyvolávající příčinu  – v případě zánětu se podávají antibiotika, jestliže se jedná o nádor, indikuje se onkologická léčba, v případě problému srdce terapie srdečního selhávání apod. Pokud nedojde k léčbě základní příčiny, může se voda na plicích vytvořit i opakovaně a je nutná její další drenáž.

Zdroj obrázku: glass

Související příspěvky

• Plicní fibróza
• Afektivně – respirační záchvat
• Angína
• Dýchací soustava člověka

Brániční kýla, nebo též hiátová hernie, je zvláštní typ kýly, která prochází zvětšeným otvorem v bránici. Obsahem této kýly může být buď malý kousek jícnu, který je za normálních okolností lokalizován už v břišní dutině, nebo v horším případě část žaludku. Žaludek je orgán, který se celý vyskytuje pod bránicí a právě při brániční kýle může dojít k jeho vyklenutí nad bránici. Změna polohy žaludku může vyvolat pálení žáhy, ale i dechové obtíže, a pokud se včas nezaléčí, může vyústit až v závažné komplikace.

Něco málo z anatomie

Abychom mohli celý problém dobře pochopit, je nejprve nutné osvětlit si základní anatomické souvislosti. Bránice (diafragma) je sval, který většina lidí zná hlavně jak pomocný dýchací orgán. Bránice má ale ještě jednu důležitou funkci, totiž že odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní. Tento předěl však nemůže být neprostupný, proto jsou v bránici celkem tři otvory: hiatus oesofagus pro jícen, hiatus aorticus pro aortu a foramen venae cavae pro dolní dutou žílu. Nás v tomto okamžiku zajímá ten první – hiatus oesofagus, kterým prochází jícen do dutiny břišní. Jícen pod bránicí má už jen 2-3 cm a pak ústí do žaludku. Úhel, který svírá konec jícnu a začátek žaludku, nazýváme Hisův úhel. Pokud je otvor pro průchod jícnu zvětšen, může jím zpět vyhřeznout do hrudní dutiny část jícnu nebo i žaludku. Tento stav označujeme jako brániční kýla. Při těžším úrazu s následným protržení bránice může vzácně dojít i k výhřezu celého žaludku i jiných břišních orgánů, ale tehdy mluvíme o tzv. nepravé kýle.

Druhy brániční kýly

Podle toho, co je obsahem kýly vyhřezající nad bránici, rozlišujeme skluznou, paraezofageální a smíšenou brániční kýlu. Skluzná kýla je nejčastější, do hrudní dutiny se při ní dostává pouze přechod jícnu a žaludku, případně malý kousek jeho horní části. Vyskytuje se často úplně bez příznaků, pokud pacienta něco trápí, je to hlavně pálení žáhy, způsobené mísením žaludečních šťáv s obsahem v jícnu. K návratu žaludečního obsahu dochází nejsnadněji vleže a při předklonu po konzumaci jídla. S pálením žáhy souvisí i pocit kyselosti v ústech a potíže s polykáním. Kyselost však není pro jícen přirozená, a tak může dojít k poleptání a poškození jeho sliznice – vzniká tzv. refluxní choroba jícnu. Komplikací skluzné kýly mohou být i časté záněty jícnu (nebezpečí nádorového zvrhnutí).

Paraezofageální brániční kýla je stav, kdy otvorem v bránici proniká pouze tělo žaludku, ale přechod mezi ním a jícnem zůstává v normální poloze pod bránicí. Z příznaků se objevuje dušnost, bolesti a pálení za hrudní kostí, případně zvracení. Při této kýle je velké riziko uskřinutí žaludku – komplikacemi jsou krvácení, vředovatění a odumírání jeho vyhřeznuté části. Chronické krvácení může vést až k chudokrevnosti. Dalším problémem je i to, že žaludek v hrudníku utlačuje jiné orgány, jako srdce či plíce, a může proto vyvolat i oběhové potíže. Kýlu tohoto typu je nutné vždy řešit chirurgickou cestou.

Smíšená kýla je už jen označení pro výhřez jak přechodu jícnu do žaludku, tak i samotného těla žaludku do dutiny hrudníku.

Diagnostika brániční kýly

Výskyt brániční kýly souvisí především s faktory zvyšujícími nitrobřišní tlak. Rizikovými osobami jsou proto obézní lidé, těhotné ženy a lidé trpící chronickým kašlem či kýcháním. Rizikem pro vznik brániční kýly je i zvedání těžkých břemen. Všechny tyto údaje by proto neměly chybět v osobní anamnéze, kterou bude lékař odebírat při podezření na toto onemocnění. Dalším postupem v diagnostice brániční kýly je rentgenové zobrazení pomocí kontrastní látky, která pomůže určit přesnou polohu jícnu, žaludku a bránice. Pacient nejdříve pozře konstantní látku a poté probíhá rentgenování. Provádí se i klasický rentgen hrudníku, na kterém je žaludek nad bránicí vidět jako bublina. Svou úlohu má i endoskopické vyšetření, které pomůže odhalit případné poškození sliznice jícnu (gastroezofageální reflux).

Jak se léčí brániční kýla?

Skluzná kýla bývá zpravidla léčena konzervativně – pacient užívá léky, které blokují tvorbu chlorovodíkové kyseliny (např. omeprazol), dále léky podporující stahy jícnového svěrače (tzv. prokinetika) a antacida, která neutralizují žaludeční šťávy v jícnu. Všechna tato léčiva snižují nepříjemné příznaky, hlavně pálení žáhy. Pokud je však diagnostikována větší brániční kýla paraezofageálního typu, nebo pokud se nedaří zvládnout skluznou kýlu konzervativním způsobem, je nutná chirurgická operace. U paraezofageální kýly se provádí už v období, kdy pacient nemá žádné příznaky a jejím cílem je zamezit vzniku případných komplikací. Nejmodernější a nejšetrnější metodou chirurgické léčby je laparoskopická operace v celkové anestézii, které následuje krátká hospitalizace na příslušném oddělení. Operační ranky na břiše jsou velmi malé a po krátké době se zahojí tak, že nejsou téměř vidět.

Zdroj obrázku: Mladí Výkon žena

Související příspěvky

• Tříselná kýla
• Vyšetření tlustého střeva
• Refluxní choroba jícnu
• Nová kampaň na boj s rakovinou tlustého střeva