Domů Zajímavosti Proč někdy antibiotika nezabírají?

Proč někdy antibiotika nezabírají?

AntibiotikaMožná, že to znáte také. Ležíte už třetí týden v posteli s angínou a říkáte si, kdy už ta antibiotika konečně zaberou. Přemýšlíte, jestli je váš praktický lékař opravdu dobrý odborník, když vám ani nedokáže napsat účinné léky na tak běžné onemocnění. Váš hněv ovšem není na místě – za neúspěch léčby antibiotiky nemůže lékař, ale samotné infikující organismy vaší nemoci, které se vůči nim postupně stávají imunní.

Antibiotická rezistence

Jev, kdy si infekční mikroorganismy (bakterie, viry), které způsobují nejrůznější nemoci, vytvoří vůči antibiotikům odolnost, odborně nazýváme antibiotická rezistence (rezistence vůči antibiotikům). Důvodů, proč lékařem předepsaná antibiotika nezabírají, může být pochopitelně mnoho. Avšak stále větší procento těchto selhání mají na svědomí právě vzdorující mikroorganismy. Bakterie mohou vykazovat dva typy rezistence – přirozenou (primární) a získanou (sekundární). Přirozená rezistence vůči antibiotiku se projevuje jednoduše proto, že dané antibiotikum nenese žádné zásahové struktury proti této bakterii. Selhání léčby je však nejčastěji zaviněno rezistencí získanou, sekundární.

Jak je to možné?

Bakterie, které původně podléhají působení příslušných antibiotik, mohou proti nim získat sekundární rezistenci. Dochází k tomu důsledkem mutací v genetické výbavě bakterie nebo začleněním genu jiné bakterie, která je již na danou antimikrobiální látku rezistentní, do svého genetického kódu. Takto odolné bakterie mohou vzniknout, pokud přežijí léčbu antibiotiky a dále se hojně reprodukují. Z těchto napadených (ale přeživších) mikroorganismů pak dále vznikají nové populace, jejichž průměrná citlivost na smrtící látku značně klesá. Samotný přenos genetické informace o rezistenci probíhá při dělení buněk mateřských na dceřiné a při přenosu na cizí bakterie procesy transdukce, konjugace, transpozice a transformace. Bakterie si postupně vytvářejí specifické mechanismy, kterými v praxi neutralizují vlivy antibiotik (například vylučování antibiotika z bakteriální buňky). Vlivem dědičnosti je genetická informace s obsaženou získanou rezistencí vůči antibiotiku předávána dalším generacím a právě to způsobuje neúspěšnou léčbu a prodlužování doby trvání naší nemoci. 

Sláva penicilínu je dávno pryč

Ve 40. a 50. letech 20. st., kdy byl Flemingem objevný penicilín přiveden k dokonalosti, měl tento lék 100% úspěšnost při léčbě onemocnění vyvolaných bakterií Staphylococcus aureus (tzv. zlatý stafylokok). Tuto bakterii známe jako původce různých infekcí (např. abscesů) v lidském těle. V současnosti je vůči penicilínu imunní na 40% kmenů této bakterie a hledají se proto náhradní medikamenty, které by je mohli zneškodnit. Mnohé z nich, jako například vankomycin, již přestávají být také účinné, protože i vůči jejich působení se bakterie stihli modifikovat na imunní. Snaha vyvíjet tak stále nové, dražší a účinnější léky je tudíž nekonečná, ale pokud nebudeme před infekcemi vždy v předstihu, mohou být v budoucnu běžné bakteriální nemoci pro lidstvo fatální.

Velké rezistenci vůči antibiotikům podléhají i bakterie původce tuberkulózy a pohlavně přenosné kapavky. Vážná je i situace v nemocničních zařízeních, kde jsou bakterie s rezistencí přemnoženy natolik, že na ně běžná levná antibiotika už vůbec nezabírají.

Antibiotická rezistence je alarmujícím problémem celé současné civilizace – postihla jak země rozvojové tak i vyspělé. Přesto ale nemusíme panikařit. Ročně se na trhu objeví až 6% nově vyvinutých antibiotik, které mohou situaci značně zlepšovat. Důležité je také vyvarovat se užívání těch antibiotik, vůči kterým už začínají být mikroorganismy imunní. Pokud tedy antibiotikum na vaši infekci nezabírá, lékař vám pochopitelně předepíše jiné, ale omluvu za nevhodně zvolený lék po něm v žádném případě nežádejte.

Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here