|

První pomoc při dopravní nehodě

Dopravní nehoda je vždy velmi stresující záležitost a každý z nás si přeje, aby se nikdy nestal jejím účastníkem. Přesto jsou dopravní nehody na našich silnicích a dálnicích stále častější. Každý by proto měl vědět, jak se při dopravní nehodě správně zachovat a jak efektivně poskytnout první pomoc postiženým, neboť právě na laicích často závisí záchrana jejich životů. Navíc ujet od dopravní nehody a neposkytnout první pomoc zraněným, je ze zákona posuzováno jako trestný čin.

Zajištění místa nehody

Prvním krokem k úspěšnému poskytnutí první pomoci raněným při dopravní nehodě je zajištění místa nehody, jehož hlavní zásadou je vlastní bezpečnost. Dopravní nehodu předjedeme a zastavíme 50 m za havarovaným vozidlem, zapneme výstražná světla, vypneme zapalování a vozidlo zabrzdíme. Poté si oblékneme výstražnou vestu a vezmeme z vozidla lékárničku, výstražný trojúhelník, případně i hasicí přístroj. Spolujezdce požádáme, aby počkali na bezpečném místě mimo komunikaci (za svodidly). K havarovanému vozidlu vždy přistupujeme bezpečnou cestou, tedy mimo silnici a do vzdálenosti minimálně 25 m před nehodou umístíme výstražný trojúhelník. Po těchto úkonech se vracíme k místu nehody, snažíme se dostat do havarovaného vozu a vyjmout klíče ze zapalování, abychom zabránili nebezpečí výbuchu. Teprve poté zjišťujeme stav zraněných. V této první fázi je důležité zachovat klid, rozvahu a myslet na vlastní bezpečí.

Život zachraňující úkony a volání záchranné služby

Pokud na místě nehody nejsme sami, požádáme někoho, aby volal tísňovou linku 155, a sami se již věnujeme první pomoci a vyšetřování zraněných. Pokud u nehody nemáme žádné pomáhající, provedeme nejprve život zachraňující úkony, jako je zejména stavení masivního krvácení tlakovými obvazy, vložením prstů do rány či stlačením tlakových bodů, teprve poté voláme záchrannou službu. Před manipulací s postiženým si navlečeme ochranné gumové rukavice. Při volání na linku 155 uvedeme, co se přesně stalo, kolik je postižených, jaký je jejich věk a jaký je jejich zdravotní stav, kde se nehoda stala, a to co nejpřesněji (číslo silnice, kilometr a směr na dálnici, případně nejbližší vsi a města), zda vozidlo hoří nebo zda je potřeba vyprošťovací technika a v neposlední řadě sdělíme své jméno a číslo telefonu, ze kterého voláme.

Vyšetření postižených 

U zraněných osob musíme co nejrychleji zhodnotit jejich zdravotní stav. Nejprve zjišťujeme, zda zraněný silně nekrvácí (značí to prosáklý oděv) a následně posuzujeme životní funkce – dýchání, pulz a stav vědomí. Dýchání vyšetřujeme jednak pohledem – vidíme dýchací pohyby hrudníku, jednak poslechem, kdy přikládáme ucho k ústům postiženého. Stav vědomí posuzujeme na základě oslovení, případně bolestivého podnětu (štípnutí). Pulz hmatáme na palcové straně zápěstí a po straně krku na krkavici. Dále si všímáme polohy těla, deformací, výrazu a barvy obličeje a projevů postiženého, jako je sténání či chrčení.  

Ošetření postižených

Podle charakteru zranění ošetřujeme postižené takto:

  1. osoba při vědomí: pokud je postižený při vědomí, z vozidla jej nikdy nevytahujeme z důvodu nebezpečí poranění páteře; ptáme se na bolest a stavíme silné krvácení; do příjezdu záchranných složek s postiženým komunikujeme a kontrolujeme jeho zdravotní stav.
  2. osoba v bezvědomí, která nedýchá: první pomoc osobě v bezvědomí poskytujeme šetrným uvolněním dýchacích cest přímo ve vozidle (odstranit cizí tělesa, mírný záklon hlavy tlakem na čelo a tahem za bradu se současným předsunutím dolní čelisti – tzv. trojitý manévr), pokud nedojde k obnově dýchání, vytáhneme postiženého ven z vozu a pokud ani po opakovaném pokusu o zprůchodnění dýchacích cest osoba nedýchá, nebo dýchá nedostatečně (lapavé dechy) zahájíme resuscitaci.
  3. osoba v bezvědomí se zachovanými životními funkcemi: postiženému šetrně uvolníme dýchací cesty a ponecháme jej ve vozidle, případně pokud je již mimo něj uložíme postiženého do stabilizované polohy, následně do příjezdu záchranné služby kontrolujeme životní funkce.
  4. motocyklista: u motocyklistů je největší riziko poranění páteře a míchy, proto je nutné při jejich ošetření postupovat velmi opatrně – pokud postižený dýchá, nehýbeme s ním a za stále kontroly životních funkcí čekáme na příjezd záchranné služby. Pokud si však stavem dýchání nejsme jisti, je nutné sundat ochrannou přilbu, na což jsou potřeba dva zachránci – jeden drží krk a hlavu v nehybné poloze k vyloučení rotace páteře a druhý sundává helmu.

 

Vytažení postiženého z vozidla

Vyprošťování zraněného z vozidla provádíme jen tehdy, jestliže hrozí další nebezpečí, nebo jestliže je blokován přístup k dalším raněným či pokud je nutné zahájit resuscitaci. Zraněného uchopte zezadu pod oběma pažemi za zdravé předloktí a položeného na vlastní stehno jej opatrně táhněte ven. Postiženého poté uložte na bezpečné místo, nejlépe na podložku (igelit, deka). Snažte se vyloučit jakýkoli nadbytečný pohyb.

Na závěr pamatujte:

  • při poskytování první pomoci má před vším přednost zastavení silného krvácení
  • resuscitace má přednost před rizikem poranění páteře, proto osobu se ztrátou dechu vždy vyprošťujeme i přes toto riziko
  • předně ošetřujeme ty, kteří nevolají o pomoc (ti, co jsou v bezvědomí)
  • dbáme na vlastní bezpečnost

Další články z rubriky

Tagy: , , , ,

Zanechte odpověď