Domů Nemoci Imunitní systém Revmatismus: příznaky, léčba

Revmatismus: příznaky, léčba

Revmatismus, slovo, které užíváme zcela běžně ve spojitosti s bolestí kloubů. Ve skutečnosti to však s touhle diagnózou není tak jednoduché, ja by se mohlo zdát. Revmatické obtíže patří k těm nejčastějším zdravotním problémům, které člověka doženou k návštěvě lékaře. Termín však skrývá více něž 200 diagnóz.

Pod pojmem revmatismus se skrývají např. tyto choroby:

Co je revmatismus?

Revmatické onemocnění se ponejvíce vyznačuje onemocněním pohybového aparátu – kloubů, páteře, svalů a vazů; ale nemusí tomu být tak vždy, známe i mimokloubní revmatismus. Onemocnění v kloubu způsobuje kloubní deformitu a mimo kloub pak poškozuje funkčnost orgánu. Mimokloubní revmatismus vedle pohybového aparátu postihuje i plíce, srdce, cévy, periférní nervstvo, oči a další orgány.

Tato nemoc člověku výrazně omezuje život, a to jak po pohybové stránce, tak i po kvalitativní stránce. Revmatická onemocnění postihují zejména ženy, u nichž se první příznaky poprvé obvykle objeví mezi dvacátým a čtyřicátým rokem (tedy kromě juvenilního revmatismu, jenž se objevuje již v dětství).

Revmatismus dělíme na:

  1. Zánětlivý revmatismus, kam patří artritida (zánět kloubů), polyartritida (zánět několika kloubů najednou), dna a revmatická horečka.
  2. Degenerativní revmatismus, jenž je způsoben opotřebováním kloubů fyzickou činností. Zde se jedná se o různé artrózy.
  3. Mimokloubní revmatismus se vyznačuje tím, že postihuje jiné vnitřní orgány, ale ne vždy klouby.
  4. Svalový revmatismus postihuje svaly, vazivo, šlachy, nervovou tkáň a podkožní tukové vazivo.

Příznaky revmatismu

Na začátku se revmatismus může projevovat i jako zcela obyčejná chřipka. Stěžejním příznakem revmatismu je bolest. Ta se postupně ozývá při čím dál menší námaze, až je nakonec přítomna i v klidu. Zánětlivý revmatismus pak doprovází zánět kloubu, který se projevuje otoky a zarudnutím. Fáze revmatismu mohou být akutní i chronické. Akutní rychle vzplanou i rychle zmizí. Chronické jsou vleklé. K dalším projevům tohoto onemocnění patří i kloubní ztuhlost, zvýšená teplota, hubnutí, únava, teplota okolo kloubu, zduření anebo hromadění tekutiny v kloubu, omezení hybnosti a postupné ochabování svalstva.

Revmatismus má 4 fáze

  1. Pohyb není významně omezen, ale je snížená svalová síla
  2. Již je patrné kloubní poškození na rtg. snímku
  3. Objevuje se ochabnutí svalstva, deformity kloubů a omezení pohybu
  4. V této fázi se objevují výrazné deformity a dochází ke ztuhnutí kloubu

Příčina vzniku revmatismu

Příčin vzniku je mnoho. Jak jsme již výše zmínili, může se jednat o nemoc způsobenou opotřebováním, metabolickou poruchou nebo autoimunitní reakci. Vznik choroby je však také geneticky podmíněn a objevit se může i jako následek nějakého vážného infekčního onemocnění. Smutný faktem je i to, že i přes vyspělou medicínu zůstává v mnoha případech skutečná příčina vzniku neodhalena.

Průběh revmatismu

Nutno také upozornit, že revmatismus obvykle nejde vyřešit, jde jej pouze ovlivnit, zpomalit nebo zmírnit následky poškození. Revmatismus bohužel postupuje, dlouho a vytrvale. Tělo se stává slabším a slabším, náchylnějším i k jiným chorobám.

Odhalení revmatismu – diagnostika

Pro včasné odhalení revmatismu je důležitá pečlivá diagnostika. Pouze ta odhalí, jakou nemocí trpíte, a v případě potvrzení i o jaký druh se jedná.

K základům vyšetření náleží anamnéza a fyziologické vyšetření lékařem. Lékař v dalším kroku nemocného obvykle odešle na odběr krve a moči, EKG a rtg. vyšetření. Velmi důležitou pomůckou pro diagnostiku revmatu je přítomnost 4 ze 7 faktorů, jakými jsou ranní ztuhlost, artritida 3 a více oblastí, artritida kloubů ruky, revmatoidní uzly, v krvi zvýšený revmatoidní faktor, rtg. změny a symetrická artritida.

Léčba revmatismu

Léčba revmatismu je dlouhodobá a poměrně náročná záležitost. Bohužel ji není zcela možné vyléčit, pracovat je možno pouze s příznaky, se zhoršováním stavu, zpomalením či zastavením choroby a komplikacemi.
Základem léčby je v akutní fázi klid na lůžku, prevence ochabnutí svalstva a jejich zkrácení. Po zklidnění pak následuje rehabilitace nebo lázeňská léčba, která má za úkol udržet klouby v pohybu a zabraňuje i ochabnutí svalů. Dlouhodobě se podávají i nesteroidní antirevmatika a analgetika. Kromě nich však léčba, dle přesné diagnózy, může obsahovat i další léky – selektivní inhibitory, antibiotika, soli zlata, kortikoidy, antimalarika, cyklosporin, sulfasalazin, azathioprin, cyklosporin nebo třeba penicilamin. Moderním způsobem léčby je pak biologická léčba. Pokud stav dospěje do určité fáze je zapotřebí chirurgického řešení.
U tohoto onemocnění je obvykle zapotřebí, aby vzájemně spolupracovalo hned několik odborníků – revmatolog, intrernista, ortoped, fyzioterapeut, neurolog i imunolog.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here