Domů Nemoci Psychické nemoci Stockholmský syndrom

Stockholmský syndrom

1240

Stockholmský syndrom je fenomén poslední doby. Některými skeptiky je opovrhován a označován za výmysl, nicméně nic nezmění na tom, že první takový případ byl popsán již v roce 1973, podle jednoho loupežného přepadení banky ve Stockholmu. Tehdy se Jan-Erik Olsson a Clark Oderth Olofsson pokusili vykrást banku. Zajali přitom rukojmí a s policií vyjednávali dlouhých 130 hodin (5,5 dne). Po vysvobození byli rukojmí tak zmatení, že únosce považovali za své ochránce, zatímco policisty považovali za nepřátele.

Zjednodušeně tak Stockholmský syndrom představuje vytvoření emoční i afektivní vazby a závislosti oběti na pachateli. Někdy se tato vazba objeví i u vězňů a vyšetřovatelů.

Projevy Stockholmského syndromu

Pro Stockholmský syndrom je typické pozitivní vazby oběti na pachateli, jeho závislosti na něm, solidarizující chování oběti s pachatelem, až popírání trestných činů a vzplanutí milostného vztahu. Syndrom se objevuje i u některých vězňů a vyšetřovatelů a jedná se i o typický projev domácího násilí, kdy týraná žena není schopna ani ochotna, vznést protest vůči svým partnerům. Kromě nich se to dotýká i týraných dětí, které takto vzhlíží ke svým matkám.

Jak a proč vzniká Stockholmský syndrom?

Možná se vám zdá takové chování nepochopitelné, ale u obětí se jedná o jednoduchý akt pudu sebezáchovy, kdy v rámci traumatické situace změní své chování vůči únosci.

Princip vzniku Stockholmského syndromu

Stockholmský syndrom vzniká jako reakce na mimořádně stresující situaci, kdy se ocitne v zajetí, při němž mu hrozí zabití pokud nebude poslouchat. V rámci této situace přitom může být zneužit (fyzicky, sexuálně nebo slovně). Nechybí ani psychické týrání. Podle únosce není úniku, tak, jako tak oběť umře. Hrozí mu i smrtí rodiny. Jedinou cestou pro přežití je poslušnost. Pokud je oběť vězněna dlouho, jeví se poslušnost čím dál více jako špatná volba, a proto se oběť snaží vzepřít. Snaží se zjistit, jak na věznitele. Pokouší se ho důkladně poznat, aby ho mohl přelstít. Pokud v této době věznitel udělá milosrdný akt, který má podobu záchrany oběti anebo jen náhle přestane na chvíli v trýznění a chová se lidsky, stává se, že oběť náhle začne věznitele považovat ne za tyrana, ale za zachránce. Stejně jako tomu třeba bylo v případě Anny Frankové apod. Nepřátelský svět se tak náhle může proměnit v přátelský. Vězeň se náhle stane na vězniteli doslova závislým. Pro věznitele pak bude postupem času méně náročné udržet oběť tam, kde chce a aby dělala to, co chce. Nakonec to dopadne tak, že vězeň si skutečně myslí, že jej tyran doopravdy chrání před vnějším nebezpečným světem.
Oběti těchto trestných činů nakonec trpí nevolí vůči policii nebo všem těm, kteří je chtějí doopravdy zachránit.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here