Domů Rodina a vztahy Zádušní mše

Zádušní mše

44

Zádušní mše je známá i jako Rekviem, Requiem, Missa defunctorum, Missa pro defunctis anebo také jako mše za zemřelé. Je součástí pohřebních obřadů, v nichž představuje speciální příležitost pro vzpomínky na zemřelého, nejde však o rozloučení se zemřelým.

U katolického pohřbu záleží víc než u jiných obřadů na domluvě pozůstalých s knězem. Děje se tomu velmi často i dle přání zesnulého. Ty jsou vodítkem pro přípravu daného pohřbu, který se skládá z několika rozličných částí.

Sled jednotlivých obřadů

Nepovinnou součástí pohřbu může být modlitba u těla zemřelého přímo v jeho domě, jež je spojen průvodem do kostela. Vede ho ministrant. Bohužel ve městech takovéto obřady nejsou velmi reálné, a proto se u nás obvykle vynechávají. Pohřeb tak často začíná až v kostele anebo v obřadní síni. Zde se koná rozloučení. Obřad je složen z hudby, zpěvu, modlitby, čtení z Bible a také i z krátké promluvy kněze nebo jáhna. Pokud se tedy neslaví zádušní mše v tomto okamžiku, doporučuje se, aby se konala v některý den před pohřbem, nebo po něm. Mše svatá se pak koná v kostele obvyklým způsobem. Tato mše slouží k prosbě o nekonečné Boží milosrdenství. Následně probíhá poslední rozloučení. Potom se zesnulý pohřbívá. Z kostela je možno zesnulého doprovodit v průvodu. Kněz obvykle jde v tomto průvodu před rakví, zpívá se nebo hraje hudba. Pokud hrob není posvěcen, nejprve se posvětí, následně se do země spustí rakev a všichni přítomní se u ní spolu krátce pomodlí. Jde o gesto odevzdání zesnulého Bohu. V případě, že zesnulý má být zpopelněn, rakec se vynese před kostel, odkud ji odveze pohřební služba.

Co je zádušní mše

Zádušní mše je tradiční součástí křesťanského pohřbu. Tématem této mše je modlitba za spásu duše zemřelého. Jejím jediným účelem je zmírnit a zkrátit utrpení duše v očistci a urychlit a usnadnit spásu duše i vstup do nebe. Za duše odsouzené k věčnému zatracení, ani na ty, které jsou hned spaseny a šly do nebe, se zádušní mše neslouží. Bylo by to zbytečné. Věčně zatraceným duším již není pomoci a ti, co jsou už v nebi (tedy světci), ji nepotřebují. Pozor, nejde ani o poslední rozloučení se zemřelým, k tomu slouží jiné pohřební obřady. Zádušní mše je součástí církevních pohřbů, konají se tedy v kostelích. Vede ji vysvěcený kněz. Zádušní mše obvykle trvá 45-65 minut.

Rekviem v hudbě

Původně zádušní mše měla jednotný text, postupně si však jednotlivé země Evropy začalo tvořit své vlastní texty. Kromě textů je Rekviem i názvem hudebních skladeb, které se při těchto obřadech odehrávaly. Později, tedy od 19. století, pak byly komponovány již čistě pro koncertní účely. Již se ani nepočítalo, že by měly být použity v rámci zádušní mše. Aktuálně je známo zhruba na 3000 takových skladeb. Nejvíce se tato hudba skládala v době romantismu.

Nejznámější rekviem

  • K nejznámějším skladbám tohoto charakteru patří polyfonní skladba z poloviny 15. století od Johannese Ockeghema. Jde o nejstarší takovou dochovanou skladbu.
  • Nedokončené Requiem in d-moll od Mozarta, jež bylo dokončeno v roce 1792 Süßmayerem.
  • Johannes Brahms vytvořil Německé rekviem, do něhož zakomponoval úryvky z Lutherovy bible.
  • Messa Requiem od Giuseppe Verdiho.
  • Jedno rekviem vytvořil i Antonín Dvořák.
    A mnoho dalších.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here