Améba je jednobuněčný organismus patřící mezi kořenonožce. Česky se jí také říká měňavka, a to díky tomu, že se její tvar stále mění. Právě díky změně tvaru buňky se dokáže pohybovat. Vytváří se totiž vychlípené útvary, panožky, které se natahují vpřed a přitahují zbytek buňky. Panožky slouží amébám také k přijímání potravy, kterou obklopí s vtáhnout do sebe, fagocytují.
Existuje velké množství druhů améb. Mnohé nejsou člověk nebezpečné. Jsou však i druhy, které ho mohou ohrozit na životě. Nejčastěji nacházíme améby ve vlhkém prostředí, tj. vodě a půdě. Může však přežít i v suchém a pro ni nepříznivém prostředí, a to v podobě cysty.
Druhy améb:
Nepatologické améby:
Mnohé druhy améb nezpůsobují infekce u lidí ani jiných zvířat. Jsou to např.
- Měňavka velká (Amoeba proteus) může mít až 1,5 mm
- Měňavka bahenní (Pelomyxa palustris), která se objevuje v zahnívajících vodách
Patologické améby:
Mezi améby, které nám mohou způsobit problémy patří např.
Améba úplavičná (Entamoeba histolytica) – způsobuje úplavici, těžké průjmy (mnohdy krvavé) provázané celkovými příznaky, tj. mimostřevními. Mohou se např. vytvořit cysty v játrech. Nemoc může být zvláště nebezpečná pro oslabené jedince, staré lidi a malé děti. Nemoc se přenáší nakaženou vodou a potravinami. Nejčastěji se s nákazou setkáme v subtropech a tropech.
Další velmi nebezpečnou amébou je Neagleria fowleri. Ta obývá sladké vody, může se nacházet i bazénech. Napadá nervovou soustavu člověka. Způsobuje pri
mární amébovou meningoencefalitidu. Jedná se o těžký hnisavý zánět, který ve většině případů končí smrtí nemocného. Do mozku se dostává améba přes čichový nerv, když nabereme vodu nosem. Zprvu se objevují bolesti hlavy, horečka a nakonec kóma a smrt. Průběh infekce je velmi rychlý a nezabera ani léčba amfotericinem B.
Akantaméby jsou amébami, které žijí ve vodním prostředí. Do povědomí společnosti se dostali kvůli infekcím očí, kterými jsou ohroženi uživatelé kontaktních čoček, kteří zanedbávají jejich hygienu. Akantaméby mohou způsobit těžké keratitidy, tj. záněty rohovky, ale také granulomatózní amébovou encefalitidu. V případ keratitidy mohou některé případy končit i slepotou.
Nesmíme zapomenout ani na Balamuthia mandrillaris. Je původcem infekcí trávicího a nervového systému. Napadá také ostatní savce, včetně opic, zde byla také nejdříve objevena, tj. v mozku mandrila v roce 1986.
Diagnostika amébových infekcí:
K diagnostice amébových infekcí se provádí hlavně mikrobiologické vyšetření, kultivace a mikroskopie získaných vzorků.
Léčba infekcí:
Léčba amébových infekcí bývá složitá a zdlouhavá a mnohdy neúspěšná, např. v případě Naeglerie fowleri, zde se volí amfotericin B. V případě akantaméb je volbou u encefalitidy např. klotrimazol, u keratitidy masti s dibrompropamidem aj.
