Anxiózně depresivní porucha je u nás známá i jako smíšená úzkostně depresivní porucha. Typické pro tuto psychickou poruchu jsou příznaky úzkosti a deprese. Nicméně, žádný z nich není zase až tak dominantní, aby se jednalo o samostatnou diagnózu zacílenou pouze jedním směrem.
Obsah článku
Jak se anxiózně depresivní porucha projevuje?
Zpravidla se nejprve vyvinula jedna a pak se k ní přidala i ta druhá a nyní spolu úzce souvisí. U člověka pak může být deprese spouštěna nějakými nepříjemnými prožitky úzkosti. Vyvolat to v nich může pocity beznaděje a obavy z dalších výkyvů jejich nálady. Typické pro ně je špatná nálada, obtížné soustředění, pocit prázdna v hlavě, obtíže s usínáním, neklidný spánek, pocit únavy, nedostatku energie, podrážděnost, nadměrná ostražitost, tendence k plačtivosti po nepatrných podnětech, pesimistické očekávání do budoucna, očekávání horšího, nízké sebevědomí a pocity méněcennosti. U těchto nemocných hrozí větší riziko sebevraždy i relapsu, čili návratu choroby i po vyléčení. I prognóza je méně optimistická, než když člověk trpí pouze jednou poruchou a ne její kombinací.
Co je její příčinou?
Velmi často za jejím vznikem může reakce na nějakou těžce zpracovatelnou událost, případně se jedná o geneticky disponovaného jedince, u něhož se porucha vyvinula vlivem jeho životní historie. Jde zpravidla o spojení s jeho domnělým, nebo i reálným, ale neúměrně zveličeným selháním v minulosti nebo v budoucnosti. Postihuje ženy dvakrát častěji než muže. V poslední době se ale procento u mužů navyšuje. Aktuálně jí trpí 8 až 10% populace. Vede k delší pracovní neschopnosti než čistá deprese. Bohužel je často podceňovaná a mnohdy i nerozpoznána. Nemocní tak díky svým táhlým obtížím jsou zbytečně vystavování dalšímu stresu a jejich výkonnost klesá, stejně jako jejich obranyschopnost.
Projevy
Stav se projevuje nejen tak, jak je výše popsáno, ale také jej doprovází i různé fyziologické projevy jako sevření hrdla, pocení, sevření žaludku, nevolnost, bolest hlavy a podobně. Jde o masivní nával úzkosti, podobný panické atace, ale tedy mírnější. Trápit mohou i poměrně dlouhou dobu. Pozor, nemocní mají díky tomu sklon k užívání návykových látek, a to především alkoholu.
Léčba
Léčba se neobejde bez intenzivní psychoterapie. Základ tvoří kognitivně-behaviorální terapie a pak i relaxační terapie spolu s nácvikem dechových strategií pro zvládnutí úzkosti. V případě závažnější formy nebo chronického průběhu je nutno léčbu doplnit psychoterapeutiky a co nejšetrnějšími léky. Jde mnohdy o antidepresiva, které ovlivňují zpětné vychytávání serotoninu. Nevhodné je používání anxiolytik s benzodiazepiny. Po zaléčení je nutné, aby probíhala udržovací a profylaktická léčba, která má zabránit náhlému zhoršení.
