Vědomí spolu se srdeční akcí a dýcháním řádíme mezi základní životní funkce, kterých si všímáme jako první, staneme-li se svědkem nehody či úrazu nebo spatříme-li bezvládně ležící osobu. Bezvědomí je výsledek poruchy činnosti centrálního nervového systému na úrovni mozku. Příčin bezvědomí však může být celá řada, protože mozek může být poškozen nejen sám o sobě, ale i v závislosti na další orgány v lidském těle. Bezvědomí je stav, který postiženého bezprostředně ohrožuje na životě, a proto je vždy nutné zahájit první pomoc co nejdříve.
Poruchy vědomí
Poruchy vědomí dělíme na kvantitativní, kdy dochází ke snížení bdělosti různého stupně, a kvalitativní, kdy je bdělost zachována, ale porušena je kvalita vědomí – příkladem je delirium, halucinace, dezorientace či zmatenost. Tyto poruchy však nyní necháme stranou, protože pojmem „bezvědomí“ se standardně označují právě poruchy vědomí kvantitativního charakteru.
Bezvědomí má 3 stupně podle toho, na jaké podněty postižená osoba reaguje či nereaguje. První, nejlehčí forma bezvědomí, je somnolence neboli spavost. Dotyčného lze z tohoto stavu probudit oslovením, dotykem či jiným podrážděním, a poté je již postižený plně orientován. Pozor – nezaměňujte somnolenci se spánkem – spánek se vyznačuje spontánními projevy bdělosti, které u somnolence chybí. Druhý stupeň bezvědomí se nazývá sopor. Je to stav, kdy postižený již nereaguje na oslovení či pouhý dotyk a probudí jej jen bolestivý podnět (štípnutí do ušního lalůčku, důrazný poklep ohnutým prstem nad kořenem nosu). Reakce není slovní, ale pouze motorická – postižený udělá pohyb v návaznosti na bolestivý podnět. Vědomí však pacient nabude jen krátce a poté opět upadá do bezvědomí. Třetí, nejvážnější formou bezvědomí je kóma, ze kterého již postiženého nevzbudí ani silně bolestivý podnět. Kóma je charakteristické tím, že při něm vyhasínají základní reflexy – typicky se u pacienta v kómatu nedostavuje fotoreakce na osvit zornic (jejich zúžení).
Vedle těchto tří stupňů však známe ještě jednu podobu bezvědomí, tzv. synkopu. Jedná se o klasické mdloby, během kterých člověk ztratí vědomí nanejvýš na pár desítek sekund. Synkopa může potkat i zcela zdravého člověka. Její příčinou může být emociálně vypjatá situace (pohled na krev) nebo třeba dlouhé stání v dopravním prostředku za horka, pobyt ve vydýchaném prostoru, náhlá změna polohy těla atd. Během synkopy je mozek na okamžik nedostatečně prokrven, avšak tento stav se brzy upraví a člověk tak nabývá plného vědomí bez vážnějších důsledků. Synkopě zpravidla předcházejí mžitky před očima, motání hlavy, únava a pocení.
Příčiny bezvědomí
Bezvědomí jako stav nepříznivého narušení mozkových funkcí vzniká při poškození nervové tkáně mozku. K tomu může dojít jak mechanickým působením, tak nedostatkem kyslíku, tedy hypoxií. Mozek je orgán, který je velmi citlivý k dodávce kyslíku – bez něj mozková tkáň „umírá“ přibližně již po 5 minutách. Hypoxii řadíme mezi oběhové poruchy a jejími příčinami může být srdeční selhání, nízký krevní tlak nebo šok (ne psychický!). Dalšími příčinami bezvědomí bývá:
- poškození mozku – úrazy, autonehody, pády (otřes, zhmoždění, stlačení mozku), cévní mozkové příhody, epileptické záchvaty, krvácení do mozku, otok mozku, nitrolební hypertenze, onkologické metastázy v nitrolební dutině
- psychogenní poruchy – hysterický záchvat, katatonie při schizofrenii (neschopnost pohybu a řeči)
- dýchací obtíže – astmatický záchvat, chronická obstrukční plicní nemoc, bronchitida, spasmus dýchacích cest, aspirace zvratků
- rozvrat vnitřního prostředí – hypoglykemický záchvat a neléčená hyperglykemie (u diabetiků), porucha funkce štítné žlázy, akumulace toxických látek při selhání orgánů, které je mají vylučovat z těla ven (játra, ledviny)
- intoxikace alkoholem, léky či návykovými látkami
- poruchy vodní a minerálové bilance (dehydratace, přehřátí organismu)
- alergie
První pomoc člověku v bezvědomí
Člověk v bezvědomí leží zcela bezvládně, má povoleno veškeré napětí svalů včetně jazyka (pozor na jeho zapadnutí) a nereaguje na podněty vnějšího okolí. Poté, co se zbavíme vyvolávajících příčin (vypnutí elektrického proudu, vynesení postiženého ze zamořeného prostředí, vytažení z vody), se pokusíme o kontakt s postiženým – oslovíme jej, zatřeseme jím, zkusíme bolestivý podnět. Od okolí se informujeme o okolnostech a příčinách bezvědomí. Dále mapujeme základní životní funkce – tep hmatáme třemi prsty na krkavici, dýchání je viditelné (hrudník se zvedá), slyšitelné (ucho k ústům / nosu postiženého) i hmatatelné (ruku na hrudník). Postiženého se zachovalými základními funkcemi polohujeme do stabilizované polohy na boku, voláme 155 a dále kontrolujeme životní funkce.
Jestliže životní funkce selhávají, šetrně přetočíme postiženého na záda a urychleně zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. Provedeme záklon hlavy k uvolnění dýchacích cest a provádíme umělé dýchání z úst do úst spolu se srdeční masáží v poměru 2 vdechy : 30 stlačení hrudníku. Zároveň voláme Záchrannou službu na linku 155. Podrobné informace o první pomoci při zástavě dechu a srdce si můžete přečíst v naší sekci „první pomoc“.
Zdroj obrázku: 12.10.2010
