Domů Nemoci Imunitní systém Biologická léčba

Biologická léčba

Biologická léčba neboli cílená léčba představuje alternativu klasické farmakologické léčby a je založena na principu využití obranyschopnosti organismu. Biologická léčba se používá především u onkologických a autoimunitních onemocnění, například idiopatických střevních zánětů (jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida). Stejně jako s ostatními metodami jsou také s biologickou léčbou spojena jistá rizika.

Přírodní alternativa farmak

Biologická léčba je alternativou klasické farmakologické léčby, místo synteticky vyráběných medikamentů se při ní používají produkty na čistě přírodní bázi, jako jsou například toxiny nebo antitoxiny či přípravky vyrobené z jiných organismů. Typickým příkladem produktu biologické léčby jsou očkovací látky. V současnosti se využívá biologické léčby v oboru gastroenterologie, revmatologie, dermatologie a onkologie. Značnou nevýhodu jejího použití lze zatím spatřovat ve finanční náročnosti. Kontraindikací biologické léčby jsou TBC, těžké infekční záněty a srdeční selhání.

Důvody pro aplikaci: autoimunitní onemocnění

Lékaři často využívají možnosti biologické léčby v případech nespecifických zánětlivých onemocnění střev, Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, kdy klasická léčba selhává, nebo nepřináší výrazné zlepšení zdravotního stavu pacienta. Crohnova choroba je autoimunitní onemocnění trávicí trubice, které může postihnout její libovolnou část (nejčastěji však tenké nebo tlusté střevo) a má celou řadu velice nepříjemných příznaků. Mezi typické projevy patří průjmy spojené s křečemi v břiše, krev ve stolici, nadýmání, únava, úbytek hmotnosti, ale také kožní problémy nebo onemocnění očí. Crohnova nemoc se léčí podáváním imunosupresiv – především kortikoisteroidů. Kortikosteroidy však mají celou řadu nepříznivých vedlejších účinků (pro jejich souhrn se používá termín Cushingův syndrom), právě tyto účinky mohou být indikací k přerušení klasické farmakologické léčby a k jejímu nahrazení biologickou léčbou.

Nežádoucí účinky a další použití

Ovšem ani biologická léčba, přestože je založena na aplikaci čistě přírodních látek, není bez vedlejších efektů. Ty jsou však ve srovnání s klasickými léky zanedbatelné. (Může se jednat například o vyrážku, nechutenství nebo o chřipkové stavy, které však odezní.) Přítomnost cizorodých látek v těle může vyvolat zvýšenou obrannou reakci imunitního systému, nebo snižovat účinnost terapie. Podobné využití má cílená léčba také u dalšího autoimunitního onemocnění trávicí soustavy – ulcerózní kolitidy, která má podobné příznaky jako Crohnova choroba, ale omezuje se pouze na oblast tlustého střeva a konečníku. Mezi používané preparáty při léčbě nespecifických střevních zánětů patří například natalizumab nebo infiximab, které se podávají buď formou infuzí, nebo nitrožilní aplikace s cílem blokovat nadměrnou reakci imunitního systému, která je příčinou vzniku zánětu. Biologická léčba se rovněž používá k léčbě revmatoidní artritidy, lupénky, Běchtěrovy choroby a dalších onemocnění.

Biologická léčba v případě rakoviny

Možnosti biologické léčby se využívá také u onkologických onemocnění, například při léčbě rakoviny prostaty, dále v případě nádorů tlustého střeva nebo ledvin, nádoru prsu a ženských pohlavních orgánů. Další indikací k nasazení biologické léčby je přítomnost melanomu na kůži pacienta. V tomto případě se od biologické léčby očekává, že bude podporovat obranyschopnost buněk, a pomůže jim tak ničit nežádoucí buňky. Dále, že bude urychlovat hojení poškozených buněk, a zároveň bránit šíření nádorovitých buněk. V rámci biologické léčby u onkologických onemocnění se používají přípravky inerferon alfa, interleukin 2 a jiné. První z přípravků se aplikuje podkožně, druhý také nitrožilně.       

Foto: Freeimages.com

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here