Domů Nemoci Oční vady Blefaritida

Blefaritida

Blefaritida je zánět okrajů očních víček. Patří mezi jedna z nejčastějších onemocnění očí. Naštěstí málokdy ohrožuje zrak, spíše je to stav nepříjemný a nevzhledný.

Druhy blefaritid:

Přední blefaritida (blefaritis anterior) – postihuje vnější víčkovou část, tedy tu, kde jsou umístěny řasy.

Příčiny:

  • Stafylokok
  • Roztoč vlasových folikulů – demodex
  • Seborrhoická dermatitida

Zadní blefaritida (blefaritis posterior) –  postihuje vnitřní víčkovou část. Je způsobována špatnou funkcí mazových žláz, tzv. Meibomských. Tyto plynule vylučují sekret, který je součástí ochranného slzného filmu oka. V případě zhoršené funkce žláz, dochází k porušení lipidové vrstvy a  nadměrnému odpařování a vzniku suchého oka.

Příčiny:

  • Rosacea
  • Alergie
  • Poleptání
  • Puchýřnatá onemocnění oka.

Záněty očních víček můžeme též dělit na skvamózní a ulcerózní.

Skvamózní jsou charakterizovány tvorbou šupinek, např. u kožních nemocí, jakými jsou seborrhoický dermatitida, akné.

Ulcerózní je charakterizována tvorbou zánětlivého sekretu, např. u stafylokokové blefaritidy.

Blefaritida

Příznaky zánětu víček:

  • zarudnutí a podráždění očí
  • zánět očí
  • šupiny na povrchu očních víček nebo krusta na jejich povrchu
  • nadměrné slzení
  • svědění
  • pocit cizího tělesa v očích
  • suché oko

Projevy:

U stafylokokové blefaritidy se setkáváme s tím, že pacienti mají pocit cizího tělesa v oku. Pociťují také „ztěžknutí“ a zalepení řas. Okraje víček bývají zarudlé a zduřelé. Je přítomno pálení. Později může docházet ke ztrátě řas a jizvení.  Příznaky bývají nejsilněji vyjádřeny ráno.

U poruch Meibomských žláz je pak typická tvorba bělavého sekretu, místo čirého a tekutého. Jeho lipidová součást je štěpena bakteriálními lipázami a dochází ke vzniku pěnovitého sekretu, který je patrný hlavně u dolního víčka. Může také dojít k tvorbě žlutavého sekretu, který má podobu zubní pasty, jímž se mohou ucpat vývody žláz.

Příznaky skvamózní blefaritidy, kdy se tvoří olupující se šupinky, což může být svědivé, jsou zhoršeny v dráždivém prostředí, tj. v místech, kde se kouří, jsou chemická sloučeniny, prach, smog…

Léčba zánětu víček:

Léčba bývá dlouhodobá a vychází z typu blefaritidy.

Nejdůležitějším bodem u všech blefaritid je hygiena víček, která se provádí 1-2x denně, později již jen několikrát týdně.

Tato procedura u zadní blefaritidy s poruchou funkce Meibomských žláz sestává z přiložení teplých obkladů na víčka, následuje masáž víček, jíž se zkapalní a vytlačí sekret. Poté se odstraní sekret z okrajů víček. U jiných forem je vhodné čistit okraje víček např. borovou vodou a odstranit tak vznikající krusty.

V případě, že je přítomný syndrom suchého oka, podávají se umělé slzy.

U bakteriálních infekcí jsou podávána topická antibiotika, u těžkých stavů pak i polykaná.

Většinou bývá snaha vyhýbat se kortikoidním mastem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here