Domů Nemoci Bronchiektázie

Bronchiektázie

Pod termínem bronchiektázie rozumíme chronické nevratné rozšíření průdušek (bronchů) dýchacího systému postiženého. Bronchiektázie se může vyskytovat jako vrozená i získaná, získané formy však převažují. Nejvíce postiženými jsou děti v předškolním a časně školním věku, které v souvislosti s bronchiektázií trpí častými infekcemi dýchacích cest, včetně zápalu plic. Varovnými příznaky jsou opakované respirační infekce a kašel s produkcí hlenu zejména v ranních hodinách.

Bronchiektázie – příčiny

Z hlediska etiologie rozlišujeme bronchiektázii vrozenou a získanou. Vrozená forma vzniká na podkladě nedostatečného vývoje chrupavek průdušek, které nejsou schopny držet jejich fyziologický trubicovitý tvar a tím dochází k jejich trvalému rozšíření do tvaru vaku. Tento geneticky daný defekt chrupavek je však relativně vzácný.

Získané formy bronchiektázií se rozvíjí až během života jedince. Nejčastěji vznikají jako důsledek opakovaných respiračních infekcí, kdy sliznice průdušek zůstává trvale poškozena chronickým zánětem. Bronchiektázie je zvláště častá po opakovaných zápalech plic v raném věku u dětí. Bronchiektázie se vyskytují i po prodělání tuberkulózy, spalniček, černého kašle i po různých jiných virových infekcích dýchacích cest. Další častou příčinou nevratného rozšíření průdušek bývají onemocnění, při kterých dochází k vazivové přestavbě plicní tkáně, jako je např. cystická fibróza. Rizikovým faktorem je i chronické dráždění průdušek vdechovaným prachem (např. křemenu či bakelitu). Rozšíření průdušek může vzniknout i jako obranná reakce při jejich uzávěru např. cizím tělesem, zatuhnutým hlenem, mízními uzlinami hrudníku či nádorovou tkání obklopující bronchiální strom.

Bronchiektázie – příznaky

Základním příznakem bronchiektázie je vlhký chronický kašel s vykašláváním sputa (hlenu), který je řasinkami bronchiální sliznice evakuován z bronchů ven. První příznaky se přitom dostavují plíživě a kašel se postupně zhoršuje. Nejvíce hlenu se tvoří v ranních hodinách, pozdě odpoledne a pak při usínání. Hlen není nijak charakteristický, může být s příměsí krve. Poslechově lékař nad postiženým místem zaznamenává nespecifické chrůpky. Protože hromadění hlenu je pro bakterie vhodným místem pro jejich množení, často dochází k následné těžké infekci dýchacích cest a k rozvoji zápalu plic. Dostavují se příznaky zánětlivého onemocnění dýchacích cest – vysoké teploty až horečky, vlhký kašel, bolesti na hrudi, pocit dušnosti; to vše doprovázené nechutenstvím, celkovým vyčerpáním, případně i ubýváním na váze. Pokud se tento stav nelepší, zápaly plic se opakují a některá část plic již není schopna efektivní výměny dýchacích plynů, může bronchiektázie vyústit až v pravostranné srdeční selhání (cor pulmonale).

Bronchiektázie – diagnostika

Diagnostiku bronchiektázie provádí lékař na základě odebrané anamnézy (opakované infekce dýchacích cest, zejména zápalů plic) a výskytu výše popisovaných příznaků. Objektivně není snadné rozšíření průdušek prokázat; nejspolehlivější je zobrazení bronchiálního stromu počítačovou tomografií (CT). Rentgenové snímky plic často nemívají o rozšíření průdušek výpovědní hodnotu, jen někdy lze na rentgenu pozorovat např. výraznější bronchovaskulární kresbu, nebo naopak projasnění průdušek při jejich vazivovité přestavbě.

Bronchiektázie – léčba

Bronchiektázie je nevratný stav, který sám o sobě nelze již vyléčit. Léčba je proto cílena na zvládnutí akutních obtíží – podávají se hlavně mukolytika, léky rozpouštějící hlen a usnadňující jeho odkašlávání. Evakuaci hlenu napomáhá i tzv. polohová drenáž, kdy pacient leží na lůžku mírně sklopen hlavou dolů (lze provádět pouze u některých pacientů). V případě uzávěru bronchů se aplikují inhalační bronchodilatancia k rozšíření průsvitu průdušek. Zásadní je však předcházet dalším infekcím a zápalům plic – k léčbě se používají širokospektrá antibiotika, někdy se přistupuje i k jejich preventivnímu podávání. Pokud se nepodaří projevy onemocnění touto léčbou zmírnit a příznaky nadále přetrvávají v těžké formě, zvažuje se chirurgické řešení v podobě resekce (operativního odstranění) postižené části plic. Chirurgická léčba je však nutná jen zřídka.

Zdroj obrázku: Real close up

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here