Srdce je samostatně fungující orgán, který k tomu, aby správně pracoval, nepotřebuje žádné řídící signály z mozku, jako většina ostatních orgánů. Je to tak zařízeno proto, aby mohlo srdce dál přečerpávat krev, kdyby došlo k poranění mozku. Srdce je proto vybaveno vlastními řídicími buňkami, tzv. převodním systémem srdečním. Srdce se stahuje v určitém rytmu, počet stahů za minutu udává tepovou frekvenci. Její náhlé zrychlení či vynechání úderu vyvolává nepříjemné pocity, které lidé popisují jako bušení srdce. Může být přechodné a nevýznamné, ale naopak může signalizovat i vážné poškození srdečního svalu.
Bušení srdce nemusí být nic vážného
Převodní systém srdeční automaticky generuje srdeční stahy v určitém rytmu, který je tak pravidelný, že jej v běžném životě ani nevnímáme. Při zrychlení srdečních úderů, nebo pokud srdce „vynechá“, vznikají subjektivně nepříjemné pocity, které popisujeme jako bušení srdce. Bušení srdce někdy pocítila většina z nás – např. při zvýšené námaze, při strachu z něčeho či po vypití silné kávy či jiného nápoje obsahujícího kofein. Pocity, že se s naším srdcem děje něco zvláštního, jsou v těchto případech přechodné a neznamenají zpravidla žádnou vážnou poruchu, kterou bychom se měli znepokojovat. Bušení srdce tak můžeme zaznamenat i několikrát do měsíce a přitom to je v drtivé většině úplně normální. Bezchybnou činnost srdce lze v takových případech sledovat i na EKG, kde vidíme obraz pravidelných srdečních úderů vyvolaných vzruchy, které se šíří po srdci správnou cestou. Pokud bychom EKG naměřili v okamžiku, kdy se např. fyzicky namáháme, zachytili bychom tedy pouze zrychlenou, ale jinak normální srdeční činnost.
Příčinami bušení srdce, které neznačí vážnou poruchu srdečního svalu, bývá:
- psychický stres – zvláště u mladých dívek a žen
- fyzická námaha – zrychlení srdeční akce je v tomto případě přirozenou a dokonce žádanou odpovědí na zvýšenou námahu, aby tělem proudil dostatek okysličené krve
- hypoglykémie – stav, kdy klesne hladina cukru v krvi pod určitou nepřiměřenou mez, vyvolá v srdci obrannou reakci opět v podobě zrychlení jeho činnosti
- chudokrevnost – pokles hemoglobinu (barvivo, které váže a přenáší kyslík) v krvi a nedostatečné zásobování tkání kyslíkem je taktéž kompenzováno zrychlením srdeční akce
- hyperfunkce štítné žlázy – zvýšená produkce hormonů štítnicí bývá často spojena s bušení srdce, pocením a ubýváním na váze
Údery srdce „navíc“
Méně závažné jsou i tzv. extrasystoly, které se vyskytují hlavně u mladých a dospívajících. Jejich podnětem jsou stahy srdce „navíc“ vytvořené jinde, než v SA uzlu, který je základním udavatelem srdečního rytmu. Jedná se spíše o záchvatovité obtíže trvající maximálně několik vteřin. Na EKG jsou extrasystoly dobře viditelné jako údery mimo obvyklý rytmus. Extrasystoly nemusí být ničím závažným, často ale vyvolávají značně nepříjemné pocity. K jejich eliminaci lze podat menší dávky beta-blokátorů – léků, které zpomalují srdeční činnost a tím odstraňují i nepříjemné bušení srdce.
Kdy vzniká nebezpečí
Závažný problém s bušením srdce nastává v okamžiku, kdy jej pocítíme v klidu, tedy když neprovozujeme žádnou fyzicky náročnou činnost nebo nejsme vystaveni zvýšenému stresu. Patologické bušení srdce se v lékařské terminologii označuje jako palpitace. Palpitace jsou hlavním příznakem nejrůznějších arytmií, tedy poruch srdečního rytmu. Bušení srdce pociťujeme hlavně u arytmií ve smyslu zrychlení srdeční činnosti – při tachykardii. Příkladem je supraventrikulární tachykardie, která typicky náhle začíná a stejně rychle většinou končí. Problém zde nevzniká při tvorbě vzruchu, nýbrž při jeho šíření srdcem. Vzruch se nekontrolovatelně šíří srdeční svalovinou a to zapříčiní její urychlené stahy.
Nejčastějším typem supraventrikulární tachykardie je fibrilace síní. Jedná se o stav, kdy vzruch chaoticky krouží po svalovině předsíní a k jeho přenosu na další části srdečního svalu dochází nepravidelně. Fibrilace síní pacient pociťuje jako bušení srdce, někdy ale nemusí mít vůbec žádné obtíže a problém se zjistí až při náhodném EKG vyšetření (např. na běžné preventivní prohlídce). Příčinou fibrilace síní může být poškození srdce či jeho selhávání, nebo např. skryté chlopenní vady. Opakující se či déletrvající bušení srdce je proto nutné vždy odborně vyšetřit pomocí EKG, aby nedošlo k ohrožení zdraví.
Nejnebezpečnější je bušení srdce vzniklé při tzv. fibrilaci komor. Fibrilace komor je životu nebezpečný stav, protože vzruch víří v oblasti komor, ale nepřevádí se. Bušení srdce zde nemá dlouhého trvání, protože velmi záhy postižený ztrácí vědomí z nedostatečného zásobení mozku kyslíkem. Stav vyžaduje okamžitý lékařský zásah v podobě defibrilace (vyrušení srdeční akce elektrickým výbojem), jinak končí smrtí. Příčinou takto vážného stavu bývá vážné poškození srdce – nejčastěji infarkt či chronické srdeční selhávání.
Zdroj obrázku: elektronické stethescope
