Centrální žilní katetr zajišťuje zajišťuje žilní vstup do povodí horní nebo dolní duté žíly. V některých případech je možné zakanylovat krevní řečiště i přes periferní žíly na horních končetinách. Centrální žilní katetr potřebuje zhruba 8% hospitalizovaných.
Obsah článku
Důvody pro zavedení centrálního žilního katetru
Centrální žilní katetr se zavádí z důvodu zajištění dlouhodobého žilního vstupu s možností aplikace různých přípravků vysokých objemů. Jde třeba o aplikaci parenterální výživy, podávání katecholaminů a různých nitrožilních léků proti vysokému krevnímu tlaku, podávání látek, které dráždí žilní stěnu (cytostatika), aplikace vysokoosmolárních roztoků, z důvodu dialýzy, hemoperfuze, plazmafaréza a jiné. Dále se centrální žilní katetr indikuje z důvodu nemožnosti periferní kanylace, při potřebě sledování centrálního žilního tlaku u inserce kaválního filtru, venózní trombolýzy, pro mimotělní oběhovou podporu, u kardiostimulátoru, zavedení Swan-Ganzova katetru.
Kontraindikace
Kontraindikace jsou relativní, vždy je nutné zvážit pro a proti. Riziko by mělo být menší než přínos. Ideálně je vhodné kontraindikace odstranit. Mezi kontraindikace ale patří: infekce v místě vpichu, anatomické abnormality, trombóza v punktované žíle, jiný katetr, kardiostimulátor, poranění v místě, koagulopatie, trombocytopenie, malá zkušenost lékaře a ošetřujícího personálu.
K tvorbě centrálního žilního katetru se používají
Místo vpichu je voleno podle dané situace a také toho, jaké to má výhody a nevýhody v daný moment pro pacienta i lékaře. Nejčastěji k zavedení katetru dochází s použití tzv. Seldingerovy techniky, což je vlastně punkce žíly jehlou a zavedení drátěného vodiče skrz jehlu. Pak se jehla odstraní a dojde k dilataci kanálu plastovým dilatátorem (roztahovačem) nasunutím na vodící drát. Centrální žilní katetr se ponejvíce zavádí v místech:
- Vény subclavie, což je velmi pohodlné pro nemocného a je to pro dlouhodobý vstup vysloveně ideální. ale není to nejlepší u krvácivých komplikací a je zde riziko PNO.
- Další takovou vénou je pak véna jugularis interne, kde je nižší riziko PNO a malpozice.
- Další možností je potom femorální žíla, která je vhodná jako urgentní přístup, je zde ale větší riziko infekčních komplikací a horší ošetřovatelská péče. Dalšími možnostmi jsou potom žíly na paži, které je možno využít i pro zajištění periferního řečiště.
Nevýhody a komplikace
Při zavedení centrálního žilního katetru jsou samozřejmě i jistá rizika. U samotného vpichu hrozí krvácení, což je nepříjemné. Může dojít k nabodnutí tepny, protože ty jsou v těsné blízkosti žil. Pokud k tomu dojde, kanylace se okamžitě ukončí a místo se pevně komprimuje. U zavádění katetru do podklíčkových žil hrozí vniknutí vzduchu do hrudní dutiny a vznik pneumotoraxu různé závažnosti. Je nutné proto správné zavedení kontrolovat. Katétr zavedený do žíly se rovněž může stát zdrojem infekce.
