Diabetes mellitus neboli cukrovka patří mezi často se vyskytující onemocnění trávicího ústrojí. Jedná se o poruchu metabolismu cukrů, která může mít několik forem. Základní dělení spočívá v rozlišení na diabetes prvního a druhého typu. Obě formy mají velmi podobné příznaky a je pro ně typická zvýšená hladina krevního cukru, liší se však svými rozdílnými příčinami.
Příčiny diabetu
Diabetes prvního typu je autoimunní onemocnění, při kterém imunitní systém člověka ničí buňky produkované slinivkou břišní zodpovědné za metabolismus cukrů. V důsledku toho nemůže slinivka produkovat inzulín, důležitý hormon 
bílkovinné povahy, který umožňuje, aby se glukóza získaná z potravy dostala do buněk, kde se přemění na energii, a reguluje tak hladinu cukru v krvi. Naproti tomu onemocnění diabetes druhého typu je způsobeno sníženou citlivostí tkání těla na inzulin. Za hlavní příčinu rozvoje diabetu druhého typu je považován nezdravý životní styl, především jídelníček, který obsahuje příliš vysoké množství sacharidů, na který se tělo zvykne, a po jistém čase přestane na přísun inzulínu reagovat. V případě cukrovky prvního typu se v těle netvoří žádný inzulín, kdežto u druhého typu dochází k jeho normální tvorbě (na kterou však tělo z výše uvedených příčin nereaguje), anebo ke snížené tvorbě.
Výskyt v populaci
Diabetes mellitus patří mezi poměrně častá onemocnění. Podle statistik trpí některou formou diabetu 10% populace. Nejvíce rizikové skupiny pacientů přitom představují ti, v jejichž rodině se již onemocnění vyskytlo (genetická zátěž je typické zejména pro diabetes prvního typu), a pacienti trpící obezitou (typické pro diabetes druhého typu). Ovšem v poslední době se ukazuje, že také dispozice k diabetu druhého typu mohou být geneticky podmíněny, stejně jako že obezita může být rizikovým faktorem, který přispívá také ke vzniku diabetu prvního typu. Diabetes prvního typu jakožto autoimunní onemocnění se často totiž rozvine v důsledku stresu, obezity, anebo jiného spouštěče, například virové infekce. Dochází tomu tak obvykle v dětství, u pacientů do 15. roku věku. Diabetes druhého typu se pak objevuje u dospělých pacientů, zejména ve věku seniorů.
Těhotenská cukrovka
Specifickou kategorii onemocnění představuje těhotenská cukrovka, která se objevuje přibližně u 5% těhotných žen, jež nikdy předtím cukrovkou netrpěly. Příčinou vzniku těhotenské cukrovky jsou hormonální změny, které zvyšují nároky na orgány v těle matky – mezi nimi na slinivku břišní, která se s nimi obtížněji vyrovnává, což se projevuje kolísáním hladiny cukru v krvi. Těhotenská cukrovka po porodu zpravidla spontánně vymizí. Protože však představuje vážné riziko pro matku i plod, provádí se v rámci těhotenské poradny kolem 20. týdne těhotenství krevní test na cukrovku. Pokud je cukrovka potvrzena, musí matka dodržovat až do porodu přísný dietní režim.
Příznaky a diagnóza
Protože vlivem nedostatku inzulinu nemůže tělo vstřebávat energii získanou z cukrů, které zůstávají v krvi nevyužity, jsou hlavními příznaky diabetu celková únava, hubnutí a vysoký obsah cukru v krvi. Mezi další příznaky pak patří zvýšená žízeň a časté močení. K diagnostice cukrovky se používají krevní testy, když hodnoty cukru překročí 10mmol/l, je onemocnění diagnostikováno. Jen pro zajímavost, ve staré Číně používali lékaři k diagnostice cukrovky moč pacientů a mravence a zkoumali, zda mravence moč přitahuje. Pokud moč mravence vábila, protože byla sladká, pacient trpěl cukrovkou.
Léčba cukrovky
Léčba cukrovky prvního i druhého typu je založena celkem na třech hlavních principech, kterými jsou: pravidelné dodávání tělu potřebného inzulínu (u diabetu prvního typu injekčně, u diabetu druhého typu perorálně), zvyšování fyzické aktivity a dodržování diety (sacharidy, které mají tvořit cca 55% nutriční hodnoty, by měly být přijímány ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny). Tato opatření vedou ke snižování hladiny cukru v krvi. Onemocnění diabetes je bohužel doživotní a spojené s celou řadou dalších zdravotních komplikací, jako je postižení oční sítnice, šedý či zelený zákal, onemocnění nervů, ledvin a dalších orgánů. V souvislosti s těmito komplikacemi je pak u pacientů zvýšené riziko infarktu a mozkové mrtvice.
Foto: Freeimages.com
