Difuzní velkobuněčný B lymfocytární lymfom (DLBCL) patří mezi lymfomy non-Hodgkinského typu (Hodgkinovy lymfomy mají typické vícejaderné buňky nazvané podle jejich objevitelů Reedové-Sternberga).
Lymfomy obecně jsou nádorová onemocnění lymfatické tkáně, postihují lymfatické uzliny. V případě difuzního velkobuněčného lymfomy vycházejí z B lymfocytů, které produkují protilátky.
Obsah článku
Charakteristika difuzního velkobuněčného B lymfomu:
Tento typ lymfomu je charakterizován přítomností velkých nádorově změněných B lymfoidních buněk, které se nadměrně množí a poškozují strukturu lymfatické uzliny a tkání, které je okolo ní.
Příznaky difuzního velkobuněčného B lymfomu:
DLBCL je onemocnění, které se nejčastěji objevuje kolem 60. roku života. Bývá o něco častěji diagnostikován u mužů.
Pro lymfomy je typické zvětšení postižených lymfatických uzlin. V případě tohoto lymfomu dochází k rychlému postupu. Postižena může být jakákoli uzlina v těle.
Dalšími příznaky jsou:
- pokles tělesné hmotnosti
- zvýšené teploty až horečky
- pocení
- zvýšená únava
- nevolnosti
- slabost
V pozdějších stadiích se objevuje zvýšení laktátdehydrogenázy, což je enzym, který se uvolňuje z buněk při jejich rozpadu, např. nádorových.
Nemoc zasahuje i tkáně, které nepatří k lymfatickým a od toho se mohou odvíjet příznaky. jedná se o tzv. extranodulární postižení. Často bývá zasažen trávicí trakt a centrální nervový systém.
Diagnostika:
Nejprve je nutné potvrdit přítomnosti nemoci a poté její přesný typ a rozsah.
V první řadě se provádějí nejjednodušší vyšetření, mnohdy přivede pacienta k doktorovi zvětšená uzlina, kterou je možné palpovat, tj. nahmatat.
Dalším vyšetřením může být analýza krve, v níž jsou specifické změny. Často mohou být známky anémie či trombopenie (nedostatek krevních destiček, trombocytů). Dále jsou změny v počtu bílých krvinek.
Nejdůležitějším a vyšetřením je biopsie postižené tkáně. Kdy se vezme vzorek tkáně pro histologické (tkáňové) a cytologické (buněčné) vyšetření. K tomu se doplňuje také genetické vyšetření, aby se zjistilo, jaké mutace v B lymfocytech vedly k jejich přeměně do nádorových buněk.
Pro zjištění rozsahu nemoci se provádějí zobrazovací vyšetření, např. CT, magnetická rezonance či pozitronová emisní tomografie.
Dle rozsahu a typu postižení se určí grade a stage nemoci, který nabývá hodnot I až IV. V nejnižším stadiu je postižena jedna uzlina, popř. tkáň mimo lymfatickou, zatímco ve stadiu IV je postižení difuzní, více lymfatických uzlin, nelymfatické tkáně, včetně kostní dřeně. 
Léčba difuzního velkobuněčného B lymfomu:
Základní léčbou je kombinovaná chemoterapie. Nejčastěji se volí schéma CHOP, které zahrnuje cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison. U lokalizovaných forem je možné doplnit chemoterapii také radioterapií.
V současnosti se stále více používá také biologická léčba, tj. použití monoklonálních protilátek společně, s chemoterapií.
Po léčbě může dojít k relapsům, tj. návratu nemoci.
