Dušnost je subjektivní stav, při kterém nemocný pociťuje nedostatek vzduchu, nemůže se kvalitně nadechnout či vydechnout a to mu působí značnou tíseň. Příčin, které mohou způsobovat takový stav je nespočet, a proto může být dušnost příznakem mnoha onemocnění. Nedostatek vzduchu může člověka přistihnout jak při zvýšené tělesné námaze, tak v klidu, což je důležitý diagnostický faktor. Nejčastěji dušnost vzniká při onemocnění dýchacích cest a také oběhového systému a krve.
Není dušnost jako dušnost
Co to je dušnost neboli dyspnoe – že se jedná o subjektivní pocit nedostatku vzduchu až dušení a nemožnost se pořádně nadechnout či vydechnout – jsme si definovali již v úvodu. Pojďme si nyní rozlišit jednotlivé typy dušnosti.
Předně rozlišujeme dušnost námahovou a klidovou. Námahová dušnost vzniká v návaznosti na fyzickou zátěž, která je jejím přímým vyvolavatelem, kdežto dušnost klidová se rozvíjí v klidu. Klidová dušnost je zvláště varovným signálem onemocnění srdce a plic, proto bychom ji neměli nikdy opomíjet.
Dále dělíme dušnost na vdechovou a výdechovou podle toho, zda pacientovi dělá obtíže vdech či nádech. Jejich příčiny se zpravidla liší. Vdechová dušnost je častá u dětí, u nichž může být způsobena vdechnutím cizího tělesa, které brání vydechovanému vzduchu, nebo bývá následkem zánětu a otoku epiglotis, hrtanové příklopky. U dospělých může působit obtíže při nádechu útlak dechové trubice nádorem nebo zvětšenou štítnou žlázou. Všichni jsme navíc zažili, že pokud trpíme některým akutním onemocněním horních dýchacích cest (stačí banální rýma), hůře se nám dýchá, protože cesty jsou zúžené. Problémy s výdechem mají často astmatici, zejména pak při záchvatu astmatu mohou být obtíže velké. Výdech bývá ztížen i při zánětech dolních dýchacích cest a také při rozedmě, emfyzému plic.
A nakonec – dušnost rozdělujeme i podle rychlosti nástupu obtíží na akutní, subakutní a chronickou. Akutní dechová tíseň vzniká náhle např. po vdechnutí cizího tělesa, při plicní embolii či edému plic, při poranění plic a také doprovází infarkt myokardu. Vzhledem k závažnosti těchto stavů proto vždy při akutní dušnosti voláme záchrannou službu na lince 155. Výjimkou je akutní dušnost při astmatickém záchvatu, pokud má astmatik potřebné léky, které jeho stav upraví, u sebe. Dušnost subakutní typicky doprovází zápal plic a chronická dechová tíseň je výrazem CHOPN, chronické obstrukční plicní nemoci.
Příznak mnoha nemocí
Dušnost může být projevem mnoha nemocí. Každého na prvním místě napadnou plíce a ostatní dýchací cesty, ale i onemocnění srdce či krve mohou být příčinou dušnosti, protože hrají významnou roli v distribuci potřebného kyslíku po celém organismu. Pokud srdce nepřečerpá dostatek krve, mohou se plíce doslova „zbláznit“, ale do těla víc kyslíku nedostanou. Navíc při selhávání srdce dochází k městnání krve „před“ srdcem, tedy v plicních kapilárách. Zvyšuje se tlak v těchto cévách a pacient si stěžuje především na dušnost po námaze. Příčiny dušnosti tedy můžeme shrnout do těchto 3 základních skupin:
- nemoci plic – astma bronchiale, zápal plic, rakovina plic, CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc), vdechnutí cizího tělesa, potravy či tekutiny, voda na plicích, plicní fibróza, pneumotorax (kolaps plíce při protržení pleury, která obklopuje plíce)
- nemoci srdce a krevního oběhu– infarkt myokardu, angina pectoris, záněty myokardu, poruchy srdečního rytmu, poškození srdečních chlopní, plicní embolie – zanesení trombu (krevní sraženiny) do cévního řečiště plic
- chudokrevnost (anémie) – stav, kdy v krvi pacienta koluje nedostatek hemoglobinu, který váže a přenáší kyslík, a proto se jej nedostává potřebné množství k tkáním; dušnost z anémie je spíše námahová – vzniká při zátěži
Vedle těchto hlavních kategorií je tu ale ještě řada dalších příčin, které připadají v úvahu. Dušnost může být i psychogenního původu (při hysterii), nebo je stále častěji výsledkem nezdravého životního stylu, spojeného s nedostatkem pohybu a obezitou. Na vině mohou být i některá vzácnější onemocnění, např. myastenia gravis, při kterém je narušen přenos nervového vzruchu mezi nervem a svaly, v tomto případě dýchacími.
Úleva při dušnosti
Dušná osoba velmi často sama od sebe zaujímá úlevovou polohu vsedě na židli s horními končetinami opřenými o široké bázi o stůl. Jedná se o tzv. ortopnoickou polohu, při které může postižený lépe zapojit pomocné dýchací svaly, a proto se mu v této pozici lépe dýchá.
Pacientovi s astmatickým záchvatem podáme jeho léky, pokud je u sebe má. V případě akutní dušnosti urychleně voláme lékařskou pomoc. Více se dozvíte v článku „První pomoc při dušnosti“, který připravujeme.
Zdroj obrázku: žena v přírodě, real lidí
