Dýchací soustava zajišťuje sycení krve kyslíkem, výměnu dýchacích plynů mezi tělem a okolím a odvádní z těla oxid uhličitý.
Rozlišujeme takzvané vnější dýchání a vnitřní dýchání.
Vnější dýchání zajišťuje výměnu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví. Naopak vnitřní dýchání je výměna dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi tkáněmi a krví.
Dýchací cesty
Horní cesty dýchací tvoří dutina nosní (cavum nasi) a nosohltan (nasopharynx).
Dutina nosní začíná nosními otvory a je rozdělena přepážkou (tuto přepážku tvoří chrupavka a části kosti radličné a čichové). Patrem je oddělena od dutiny ústní. Ve stropu dutiny nosní nacházíme čichové pole s čichovými buňkami. Hlavním úkolem nosní dutiny je předehřívání vdechovaného vzduchu a zachycení hrubých nečistot ze vzduchu.
Nosohltan je horní část hltanu, která se otevírá do dutiny nosní. Po stranách sem ústí Eustachovy trubice. V blízkosti vyústění Eustachovy trubice se nachází shluk lymfatických uzlin – nosohltanová mandle.
Dolní cesty dýchací tvoří hrtan, průdušnice a průdušky.
Hrtan (larynx) je trubice tvořená pohyblivě spojenými chrupavkami. Největší z nich je churpavka štítná a pod ní je uložena chrupavka prstenčitá, ke které se zezadu připojují hlasivkové chrupavky. Hrtan je od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou (epiglottis).
Průdušnice (trachea) je trubice tvořená chrupavkami. Je vystlána řasinkovým epitelem a vstupuje do hrudníku, kde se dělí na dvě větve – průdušky.
Průdušky – chrupavčité trubice zanořující se do plic, jsou vystlané řasinkovým epitelem a v plicích se větví na průdušinky.
Plíce
Plíce jsou párový orgán umístěný v dutině hrudní. Pravá plíce má 3 laloky, levá pak vzhledem k srdci, 2 laloky. Povrch plic je kryt poplicnicí, která přechází v pohrudnici. Prostor mezi oběma blanami nazýváme pohrudniční dutina. Je vyplněna malým množstvím tekutiny, která zajišťuje hladké klouzání obou blan po sobě při dýchání.
Plicní tkáň je houbovitá a je složena z množství plicních sklípků, jejichž stěna je jednovrstevná a jsou protkány hustou sítí vlásečnic. Probíhá v nich výměna dýchacích plynů.
Obrázek anatomické struktury dýchací soustavy člověka
Princip funkce dýchací soustavy
Dýchání probíhá s pomocí dýchacích pohybů vdechu a výdechu. Vdech je aktivní děj, vzduch je při něm nasáván do plic, které se rozepínají stahem dýchacích svalů (zejména zevní mezižeberní svaly). Při vdechu se bránice pohybuje směrem dolů.
Naopak výdech je pasivní děj. Plíce se při výdechu smršťují, vzduch je z nich vypuzován a bránice se pohybuje směrem nahoru.
Klidová dechová frekvence (počet dechů za minutu) se pohybuje okolo 16 vdechů za minutu.
Vitální kapacita plic je maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největčím možném nádechu. Běžná hodnota se pohybuje kolem 4 litrů a závisí na věku a celkové trénovanosti a stavu organismu.
Transport a výměna dýchacích plynů
Člověk vdechuje atmosférický vzduch, který obsahuje oxid uhličitý a kyslík. V plicních sklípcích, které jsou protkané hustou sítí vlásečnic, dochází k výměně oxidu uhličitého za kyslík.
Přenos kyslíku krví je zajišťován prostřednictvím krevního barviva (hemoglobinu), které obsahuje molekuly železa, na které se kyslík váže a vytvoří oxyhemoglobin. Vazba kyslíku na hemoglobin je slabá a velmi snadno se ve tkáních uvolňuje.
Oxid uhličitý je z tkání odváděn žilní krví. Je přenášen krevní plazmou ve formě hydrogenuhličitanového aniontu, který je navázaný na hemoglobin za vzniku karbaminohemoglobinu.
Výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví a mezi krví a tkáněmi probíhá prostou difúzí přes buněčné stěny. V plicních sklípcích je parciální tlak kyslíku větší než paricální tlak oxidu uhličitho v žilní krvi. Proto kyslík proniká do krve. Naopak ve tkáních je to obráceně.
