Dyspraxie je pojem, který je odvozen z řečtiny a vyjadřuje snížené pohybové schopnosti. Lidé s dyspraxií trápí vývojová porucha motorických schopností, která je definovaná jako postižení nebo nezralost v plánování a v organizaci pohybů. Nejde o psychickou nemoc, ale neurologické onemocnění.
Obsah článku
O dyspraxii
Porucha byla odhalena na počátku 20. století, kdy byla definována jako vrozená nešikovnost. V roce 1947 se však objevila v lékařském lexikonu jako částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby. Dítě projevuje nesoulad mezi svými pohybovými schopnostmi a věkem. Těžko si osvojuje komplexní pohybové dovednosti. Mají zpožděnou hrubou motoriku a následně pak bojují i s úkony spojené s jemnou motorikou. Dotyční jsou často označováni za nemotory, nemehla a nešiky. Jevit se může i jako líné dítě bez zájmu, které je nevychované a neukázněné. Často je trápí nízké sebevědomí, nepochopení okolí, osamění a bezmoc. Dítě se na sebe mnohdy snaží upozornit. Chce pomoci.
Dyspraxie
Dyspraxie patří do skupiny jako dyslexie, dysgrafie dyskalkulie nebo dysortografie. Může se vyskytovat samostatně nebo v kombinaci s jinými poruchami. Objevuje se u dětí průměrnou a vyšší inteligencí.
Příčiny vzniku
Příčiny vzniku této poruchy doposud nejsou známy. Výzkumy naznačují, že dyspraxie může souviset s nezralostí vývoje neuronů v mozku, ne s poškozením mozku. Jde zřejmě o dědičný problém. Ví se však, že jistý stupeň dyspraxie má zhruba 10% lidí. 2% pak mají vážný stupeň. Více tím trpí kluci. Velmi často je problém spojen i s ADHD.
Projevy dyspraxie
Dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. K typickým projevům patří i problémy s motorikou jazyka a mluvidel, vnímání a myšlení. Děti trápí svalová ochablost a nepružnost, snížený svalový tonus nebo naopak zvýšená pružnost a pohyblivost. V předškolním věku je typické, že jsou děti neobratné. Třeba při jízdě na koloběžce. Mají problémy v oblastech samoobsluhy. Bojují se stolováním, oblékáním a podobně. V mladším školním věku bojují se psaním, mají motorický neklid, neustále se vrtí, nejsou zrovna nejlepší v tělocviku. Ve starším školním věku se rychleji unaví a vyřazují ze svého života sportovní aktivity i některé zájmové činnosti. Mají problém si vše promyslet, naplánovat, co a jak mají udělat. Bojují s tím, jak věci vidí a slyší a jak to zároveň vnímají. Neví, jaký první krok mají udělat. Mají potíže s časovou posloupností a návazností pohybů.
Ve stručnosti jsou nemotorné, nemají dobrou rovnováhu, mají špatné držení těla, jsou rychle unavení, bojují s řečí, problémy mají i s vnímáním a mají špatnou koordinaci ruka-oko.
Diagnóza
I když jde o neurologické a nikoliv psychické onemocnění, diagnózu zpravidla stanoví klinický nebo pedagogický psycholog, rehabilitační pracovník nebo pediatr. Testy se zaměřují na rovnováhu a otestování hrubé a jemné motoriky.
Jak to vypadá u malých dětí
Dyspraxie u velmi malých dětí může způsobit, že si děti mnohem později než ostatní, sednou. Déle jim trvá než se postaví, začnou chodit na nočník, než se rozmluví nebo začnou budovat slovní zásobu.
V předškolním a školním věku bojují se zavazováním tkaniček, zapínáním knoflíků, zipů, vázání šál, používání příborů, psaním. Bojují s oblékáním. Problém mohou mít se skákáním, chytáním míče, kopáním do míče, přeskakováním. Není pro ně snadné používat nůžky, kreslit, malovat, stavět skládačky. Je pro ně složité se soustředit i zpracovat myšlenky. Hůře se zapojují do her. Více se ošívají. Některé děti mají problém s chůzí po schodech. Hodně do věcí vráží, převrhává je, upouští je a rozbíjí je. Je pro něj obtížné se učit novým dovednostem, které jiní dělají zcela automaticky. Potřebují povzbuzení a více času.
Těžké to mají i s kamarády. Okolí se může jevit jako podivín. Zdá se být pomalý. Nedrží tužku správně.
S věkem se stav nezlepšuje nebo jen mírně. Obvykle to řeší tím, že se sportu jednoduše vyhýbají. Učí se dobře jeden na jednoho, ale není na tom dobře jako jiné děti. Nevyfiltruje automaticky irelevantní podněty. Těžká je pro něj zpravidla matematika a psaní. Trvá mu dlouho než něco napíše. Nedodržuje pokyny. Nepamatuje si je. Je špatně organizovaný.
Dyspraxie u dospělých
U dospělých se dyspraxie projevuje špatným držením těla a únavou. Bojují s dokončováním běžných prací. Je pro ně těžké něco psát i kreslit. Mají špatnou koordinaci těla, nejasnou řeč, neuspořádaný slovosled. Mnohdy zakopávají. Úprava vzhledu je pro ně náročným úkonem. Obtížně něco plánují. Jsou méně citliví na neverbální signály. Snadno jsou frustrovaní. Mají nízké sebevědomí. Zlobí je spaní.
Léčba
Dyspraxie nejde léčit, jde však na ni pracovat a stav zlepšit. Čím dříve je dítě diagnostikováno, tím lépe.
Pomoci může snaha o rozvoj dovedností dítěte. Hlavně těch, které jsou pro něj obtížné. Nápomocný je i logoped. Nezbytnou součástí je i percepční motorický trénink, který se věnuje zdokonalování jazykových, vizuálních, pohybových a sluchových dovedností dítěte. Je to spojeno s úkoly. Pomáhá jim i hipoterapie a aktivní hry.
