Epilepsie, dříve běžně nazývaná padoucnice, je záhadné onemocnění, které lidstvo sužuje již od starověku. Mnozí z nás si pod názvem epilepsie představí opakované záchvaty, během kterých postižený ztrácí vědomí, škube sebou a svíjí se v křečích. Tak tomu sice být může, ale nemusí. Epileptických záchvatů je mnoho typů a některé navíc sami o sobě ani epilepsii znamenat nemusí. Naše společnost by si měla také uvědomit, že epileptici nejsou mentálně postižení lidé, a neměla by se bát s touto nemocí blíže seznamovat.
Co je epilepsie?
Epilepsie je označení pro onemocnění typické záchvatovými stavy, které jsou vyvolány abnormální aktivitou nervových buněk v určité části lidského mozku. Mozek je nesmírně složitá struktura skládající se z miliónů nervových buněk, které jsou zodpovědné za fungování lidského těla. Nervové buňky si mezi sebou předávají elektrické signály, které jim umožňují zachovat a vést dál určitou informaci. Za určitých okolností může dojít k abnormálním výbojům mezi nervovými buňkami, a to buď pouze v některé části mozku (lokalizovaný, parciální záchvat) nebo v celém mozku (generalizovaný záchvat). Každá oblast v mozku je zodpovědná za řízení určité části těla. Podle toho, která oblast je v mozku postižena, se vyskytují charakteristické příznaky pro epileptický záchvat. Např. pokud je zasažen čelní lalok mozku odpovědný za pohyb končetin, záchvat se projeví jejich záškuby, křečemi apod. Epilepsie se poprvé objevuje nejčastěji u mladých lidí do 20 let, pokud se první záchvat objeví ve vyšším věku, je většinou podmíněný jiným zdravotním problémem (viz níže) a po jeho příčinách je proto nutné okamžitě pátrat.
Co je příčinou epilepsie?
Epilepsii dělíme podle příčin na symptomatickou, idiopatickou a kryptogenní. Symptomatická epilepsie je taková, u které můžeme jasně určit její příčinu – vzniká po úrazech hlavy, infekcích mozku nebo při nádorovém bujení v mozkové tkáni. Idiopatická epilepsie je naopak zatížena určitou vrozenou predispozicí. Pravděpodobnost narození epileptického dítěte rodiče epileptika však nelze jednoznačně určit, ani není pravidlem, že by se muselo narodit postižené dítě. Kryptogenní epilepsie zůstává dodnes nevyřešenou hádankou – spadají sem epilepsie, jejichž příčinu se zatím nepodařilo objasnit.
Jaké typy epileptických záchvatů známe?
Jak už bylo v úvodu článku nastíněno, existuje několik typů epileptických záchvatů. Tím, který si lidé při slově „epilepsie“ nejčastěji vybaví, je tzv. generalizovaný záchvat. Jedná se o stav, kdy je záchvatem postižen celý mozek. Před samotným záchvatem může postižený pociťovat např. brnění v končetinách, nezvyklé zrakové či čichové vjemy apod. Epileptický záchvat pokračuje výkřikem, nemocný padá na zem a ztrácí vědomí a končetiny prostupují křeče a záškuby. U úst se objevuje pěna, postižený „lapá“ po dechu, může se i pokousat či pomočit. Poté následuje stav několikaminutového bezvědomí, ze kterého se pacient pomalu vzpamatuje, avšak na záchvat si nevzpomíná. Poddruhem generalizovaného záchvatu je záchvat, který se vyskytuje nejčastěji u menších dětí a projevuje se chvilkovou ztrátou vědomí, kdy dítě na nic nereaguje.
Druhým typem jsou záchvaty parciální, lokalizované jen na určitou postiženou oblast v mozku. Nebývají provázené ztrátou vědomí a projevují se lokálním brněním a záškuby v končetinách či pocity zvláštních vjemů (zrakových, čichových i chuťových).
Dále se mohou objevit i záchvaty, které epilepsii připomínají, avšak epileptické nejsou. Mohou být vyvolané např. nízkou hladinou cukru v krvi (u diabetiků) nebo změnou hladiny minerálů v krvi. Známé jsou i případy tzv. psychogenních záchvatů, které ty epileptické věrně napodobují, avšak jejich příčina je ryze psychická.
Co dělat při epileptickém záchvatu?
Epileptický záchvat není pochopitelně nic „hezkého“. Přesto je nutné neděsit se a zachovat čistou hlavu, když se s ním setkáme. Člověka stiženého záchvatem položíme na měkkou podložku na bok, aby mu nezapadl jazyk. Pokud to však není nutné, jeho polohu nijak násilně neměníme. Z dosahu je nutné odstranit všechny předměty, o které by se mohl postižený zranit. Pokud se jedná o první epileptický záchvat, zavoláme rychlou záchrannou službu. Po odeznění záchvatu se snažte postiženého zklidnit a zkontrolujte, zda nemá nic v ústech (umělý chrup, zbytek stravy). Pokud se u pacienta záchvaty neprodleně opakují, může být jeho život ohrožen a proto je v tomto případě nutná hospitalizace v nemocnici.
Léčba epilepsie
Diagnóza epilepsie není nijak snadná záležitost a využívá se k ní mnoha různých vyšetření (např. EEG, CT, magnetická rezonance). Farmakologická léčba onemocnění spočívá v podávání tzv. antiepileptik – léků, které brání abnormální aktivitě v mozku. Nemocní musí dávkování přesně dodržovat, při náhlém vysazení se riziko záchvatu ještě zvyšuje. Pacienti s epilepsií musí dodržovat i určitá režimová opatření – pravidelný denní režim a spánek (nikoli však přes den), musí abstinovat, nesmí řídit motorová vozidla (pouze pokud nemocný splňuje zvláštní podmínky), ani pracovat ve výškách nebo na směny.
Důležité je uvědomit si, že samotné záchvaty nejsou, pokud se neobjeví některé komplikace (zapadnutí jazyka, úraz), životně nebezpečné. Lidé s epilepsií jsou normální lidé, kteří nemusí kvůli nemoci nijak výrazně omezovat běžné životní aktivity. Existují také různé spolky, které tyto pacienty sdružují, a které se snaží s problematikou epilepsie seznámit širokou veřejnost.
