Glomerulonefritidy se řadí mezi glomerulopatie, což jsou onemocnění ledvinných klubíček. Vznikají nejčastěji jako důsledek patologických reakcí imunitního systému.
Většina typů glomerulonefritid má progresivní charakter a neléčené mohou skončit ledvinným selháním.
Obsah článku
Příznaky obecně:
Při glomerulonefritidách obecně dochází poškození glomerulů a glomerulárních kapilár, což má za následek zvýšenou propustnost pro bílkoviny a červené krvinky, což se projeví proteinurií a hematurií. Poškození glomerulů vede k jizvení tkání a zániku ledvinných klubíček. Toto může končit svraštěním ledvin. Ledviny ztrácí svou funkci.
Pacient si může stěžovat na únavu, nevolnost i zvracení, nechutenství, zvýšenou teplotu, tupou bolest v bedrech, otoky, zvýšený krevní tlak a s ním spojenou bolesti hlavy.
Dělení glomerulonefritid dle doby trvání:
Akutní glomerulonefritida
vznikající cca 1-3 týdny po předešlé infekci (nejčastěji streptokokové).
Doprovází ji zprvu snížení močení a výrazná hematurie, moč je tmavá. Bývají otoky víček, prstů i kotníků, zvýšený krevní tlak.
Doporučuje hospitalizace a léčba symptomů – podávání diuretik, úprava diety (snížit přívod soli) a příjmu tekutin, antikoagulační terapie, preparáty snižující krevní tlak aj.
V případě poststreptokové glomerulonefritidy se mohou podávat peniciliny 7-10 dní. Někdy je nutné provést i hemodialýzu.
Ledviny se většinou hojí bez následků.
Rychle progredující glomerulonefritidy ‒ rychle spějí k ledvinnému selhání.
Vznikají na základě aktivace imunitní odpovědi, jsou přítomné autoprotilátky proti glomerulům, imunokomplexy či záněty cév.
Vlastní nemoc začíná bouřlivě – výraznou proteinurií a makroskopickou hematurií, hypertenzí, sníženou produkcí moči. Nemoc mohou doprovázet bolesti kloubů, únava aj.
Léčba zahrnuje podávání kortikoidů, imunosupresiv, plazmaferézu, antikoagulační terapii, hemodialýzu a při selhávání ledvin i jejich transplantaci.
Chronické glomerulonefritidy – s pomalou progresí
zahrnují několik subtypů. I zde hraje opět roli imunitní systém a tvorba protilátek, imunokomplexů aj.
Setkáváme se s protein- a hematurií, poruchami tvorby moče, otoky, zvýšený krevní tlak atd.
Přesnou diagnózu je možná stanovit pouze biopsií.
Při léčbě je využíváno kortikoidů, imunosupresních léků, důležitá je také dieta se snížením příjmu soli, tuků a bílkovin. V těžkých případech je pak prováděna hemodialýza či transplantace ledvin.
Diagnostika glomerulonefritid:
Při podezření na poruchu funkce či poškození ledvin je v první řadě děláno vyšetření moči. Standardním vyšetřením je ultrazvuk. Pokud tato dvě vyšetření vykáží abnormální nález, pokračuje se cíleněji. Je možné provést biopsii, vyšetření krve na autoprotilátky.
Prognóza:
Prognóza u pacientů s glomerulonefritidou se odvíjí od typu. Akutní GN se hojí bez následků u dalších dvou zmíněných často dochází, zvláště u neléčených, k selhání ledvin. U chronických to může trvat i 20 let, zatímco u rychle progredujících i jen měsíce.