Domů Nemoci Psychické nemoci Hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti (dále HPO) patří do kategorie specifických poruch osobnosti, kde je zařazena jako emočně nestabilní podtyp, protože mezi její hlavní projevy patří právě emoční nestabilita, která zasahuje do všech oblastí života jedince. Pro pacienty s HPO je typické, že neadekvátně reagují na běžné situace, například hůře ovládají zlost, trpí častými změnami nálad, pocity prázdnoty a úzkosti, nebo depresivními stavy, které mohou vyústit až v sebevraždu.

Co trápí pacienty s hraniční poruchou osobnosti

Mezi další obtíže pacientů, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti (borderline personality disorder), patří, že mají problém, vyznat se sami v sobě i v ostatních lidech, což se projevuje neschopností udržet si dlouhodobý partnerský vztah, ale také se dlouhodobě soustředit na studium nebo výkon povolání. Horší schopnost sebeovládání se projevuje impulzivním jednáním. Pocity prázdnoty, které jedince s HPO rovněž trápí, často vedou ke vzniku závislostí, například na alkoholu, drogách či lécích nebo na hracích automatech. Neméně častá je snaha kompenzovat pocity prádnoty a úzkosti nakupováním nebo přejídáním, anebo naopak touha po sebepoškozování.

Diagnostika HPO

Hraniční porucha osobnosti, stejně jako ostatní poruchy osobnosti, není nemoc, ale odchýlení osobnosti od standardu. Poruchu osobnosti lze diagnostikovat pouze u dospělých pacientů, jejichž vývoj osobnosti byl dokončen. Ke stanovení diagnózy HPO je nutné, aby pacient splňoval minimálně tři kritéria charakteristická pro emočně nestabilní poruchu osobnosti – pro impulzivní typ. Těmito kritérii jsou: tendence jednat neočekávaně a bez ohledu na následky, které mohou jednáním vzniknout, sklon k nesnášenlivému chování a k vyvolávání mezilidských konfliktů (například neadekvátní jednání na kritiku), výbuchy hněvu, netrpělivost a nečekané změny nálad. Kromě těchto příznaků je pro stanovení diagnózy ještě třeba, splnit minimálně dvě další kritéria, která jsou charakteristická pro hraniční typ, a to neschopnost vyznat se sám v sobě (představa o sobě samém, často také v oblasti sexuálních preferencí), neschopnost udržet dlouhodobý vztah a sklon vyhledávat krátké intenzivní vztahy, opakující se pocity prázdnoty a snaha o sebepoškozování. Ke stanovení diagnózy se v praxi používá několik metod, vedle psychiatrického vyšetření, které zahrnuje osobní anamnézu a klinický obraz, také strukturovaná diagnostická interview (např. dotazník poruch osobnosti) a celá řada projektivních a testových metod.

Historie a příčiny HPO

Hraniční porucha osobnosti není žádnou novodobou záležitostí, trpěli jí pacienti již před staletími, první, kdo ji zmínil, byl dokonce Aristoteles. Termín hraniční porucha osobnosti vznikl, aby pomohl odlišit tuto skupinu pacientů od neurotických a psychotických pacientů. Z psychiatrického hlediska se pacienti s HPO pohybují na hranici neurózy a psychózy neboli na hranici duševní choroby. Vznik a příčiny HPO vysvětlují jednotlivé teorie odlišně.

Teorie vzniku HPO

Za hlavní příčiny jsou obecně považovány genetické a psychosociální vlivy. Někteří odborníci vidí příčinu ve výchově (například neschopnost dítěte splnit očekávání svých rodičů může vést ke vzniku HPO) nebo ve vlivu okolního prostředí, ve kterém dohází k různým traumatům v dětství, například sexuální zneužívání nebo týrání. Podle jiných sehrává významnější genetika. Ke vzniku HPO dochází také v dospělosti, a to v důsledku traumatu nebo vážného onemocnění.

Jaké jsou metody léčby

Základní léčbou pro pacienty s hraniční poruchou je psychoterapie zaměřená na akceptování vlastní osobnosti a osvojení si způsobů, jak reagovat na konfliktní situace. Cílem je, aby pacient získal náhled na své myšlení a dokázal jej přenést do oblasti chování. Dlouhodobá psychoterapie, která trvá měsíce i léta, může člověku ulevit od výše popsaných příznaků a vést ke stabilizaci mezilidských vztahů. V rámci psychoterapie existuje několik programů: denní stacionář s psychoterapeutickou péčí a následnou ambulantní psychoterapeutickou skupinou, individuální a rodinná terapie. Ke skupinové a rodinné terapii se obvykle přistupuje po ukončení individuální terapie. Psychoterapie se často doplňuje medikací, zejména k utlumení impulzivního jednání (injekční aplikace léků). Někdy se rovněž podávají antidepresiva. U podávání léků však představuje problém vznik závislosti. HPO je celoživotní poruchou, kterou nelze vyléčit, pouze naučit pacienta, vyrovnat se s jejími projevy.

Foto: Freeimages.com

1 komentář

  1. Dobrý den. Předesílám, že jsem neuvedl své pravé jméno. Prosím, mohli byste mi poradit ohledně nějakého pracoviště, kde mohu formou terpie řešit HPO? Nejlépe severní Čechy. Děkuji.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here