Hypakuze je odborné označení pro nedoslýchavost. Nedoslýchavost trápí zhruba 5% populace Česka. Problém obvykle postihuje starší ročníky. Těžký i lehký stupeň může výrazně člověka omezovat a může jej i znezpůsobnit ve svém zaměstnání.
Obsah článku
O hypakuzi
Hypakuze snižuje kvalitu života a může to způsobit i izolaci člověka. Může vzniknout náhle i postupně.Náhlé stavy je nutné řešit urgentně. Poruchy sluchu mohou být centrální nebo periferní. Těch periferních je mnohem více než centrálních.
Příčiny vzniku
Z celé řady důvodů. Centrální příčina je způsobena poruchou převodu zvukových vln, k čemuž dochází třeba v důsledku onemocnění bubínku, středního ucha nebo Eustachovy trubice. Nedoslýchavost však může být způsobena i poruchou vnímání podnětů v oblasti vnitřního ucha nebo poruchou ve vedení VIII. hlavovým nervem.
Periferní příčiny jsou mnohdy spojeny s poškozením zevního ucha, vlivem překážek v uchu, poškozením hlemýždě, Ménierova choroba, ischemické nebo toxické poškození vnitřního ucha. nádorové onemocnění.
Klasifikace hypakuze
Nedoslýchavost je vrozená a získaná. Vrozené jsou ovlivněné dědičností. Dítě se již s hypakuzí už narodí. Ovlivnit to však mohou i choroby prodělané v těhotenství, a to hlavně v prvním trimestru. Jde především o zarděnky, spalničky a toxoplazmózu. Nebezpečný je i rentgen. Vliv může mít i předčasný porod, nízká porodní hmotnost, nezralost, poporodní žloutenka, Rh inkopatibilita a asfyxie.
Získané vady vznikají až po narození.
Vyšetření
Pro správnou diagnostiku je nutné provést důkladné vyšetření na ORL. Základem je otoskopie, tedy prohlédnutí otoskopem zvukovodu a bubínku. Dále se provede vyšetření sluchu řečí, tedy co slyšíte z určité vzdálenosti. Zkouší se i ladičkou, která je schopna rozdělit převodní a percepční nedoslýchavost. Důležitá je i tónová audiometrie, slovní audiometrie a BERA. Efektivní je i otoakustické emise, které vyšetření zvuků vycházejících jako produkty mechaniky zevních vláskových buněk hlemýždě. Nepřítomnost ukazuje na kochleární poruchu.
Léčba
Léčba se odvíjí od toho, co nemocnému je. Někdy existuje nějaké řešení. Někdy může pomoci naslouchátko, implantát a někdy se nedá nic dělat.
Jak mluvit s lidmi s hypakuzí, čili s neslyšicími
Dívejte se přímo do očí, zajistěte si, že o vás ví. Nezakrývejte si ústa, nežvýkejte, nepodpírejte si bradu. Mluvte přirozeně, ale ne příliš rychle. Nekřičte, neslabikujte. Používejte známá slova, jednoduché věty. Vyhněte se složitým souvětím i slovům. Ujistěte se, že vám rozuměl. Neptejte se, zda rozumněl, co rozumněl. Mluvte přímo, ne na doprovod nebo tlumočníka. Vše podřizujte dané aktuální situaci. Pokud se nemůžete domluvit, zkuste psát tužkou, na počítači nebo na mobilu.
