Domů Rodina a vztahy Hyperaktivita u dítěte, ADHD syndrom

Hyperaktivita u dítěte, ADHD syndrom

Často se sami sebe ptáte, co děláte špatně ve výchově svého dítěte, že potomek neustále zlobí, nevydrží dlouho u jedné činnosti, pořád někde pobíhá a ze školy nosí horší známky než jeho vrstevníci? Pokud ano, přestaňte se obviňovat z rodičovského selhání a snažte se najít příčinu, která způsobuje problémy s chováním vaší ratolesti. Příčin může být pochopitelně několik. Jednou z nich je i neurovývojová poruchu zvaná ADHD, v češtině známá pod pojmem hyperaktivita s poruchou pozornosti.

Co je to ADHD?

ADHD je zkratka pro anglický název „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“, což odpovídá českému překladu „hyperaktivita s poruchou pozornosti“. Tato vývojová porucha je poměrně častá – postihuje 6-9 % dětské populace, což statisticky odpovídá počtu dvou dětí na každou školní třídu. Porucha se projevuje poklesem pozornosti – dítě je nesoustředěné a nepozorné, ale také hyperaktivitou a impulzivitou, které se u dětí začnou objevovat právě ve školním věku. Všechny tyto projevy jsou zapříčiněny odchylkami v neurobiologii centrální nervové soustavy dítěte, což značně ovlivňuje všechny mozkové funkce. Proč k těmto vývojovým poruchám v lidském mozku dochází, se vědcům zatím nepodařilo objasnit. Určitou roli však podle nich hrají genetické předpoklady či zdravotní problémy matky v těhotenství nebo při porodu. Hyperaktivita s poruchou pozornosti postihuje častěji chlapce, ale setkat se s ní můžeme i u dívek. Jedná se o poruchu, která je léčitelná, avšak k efektivní léčbě je nutná včasná diagnóza. Pokud rodiče s návštěvou lékaře otálejí příliš dlouho, může se stát, že porucha přetrvá do dospělosti.

Jak poruchu poznáme?

Příznaky ADHD mohou být v zásadě trojí – hyperaktivita, impulzivita a nepozornost dítěte. Jako hyperaktivní označujeme dítě, které nedokáže chvíli posedět na místě, neustále někam běhá, nedokáže se dlouho věnovat jedné činnosti a které nahlas a často hovoří, čímž vyrušuje ostatní. S touto formou se setkáváme hlavně u chlapců, děvčata vykazují spíše projevy spadající do oblasti poruch pozornosti. Dívky pozorujeme jako zasněné, netečné a nesoustředěné na věc. Hyperaktivní děti také často ztrácí své věci, dělají neúčelné pohyby, jsou vztahovačné a vykazují rychlé a neadekvátní reakce na okolní podněty. K těmto charakteristickým projevům mohou být přidruženy i další psychické poruchy, zejména problémy s učením (dyslexie, dysgrafie) a depresivní stavy.

Léčba

Léčba vývojových poruch u dětí není nikdy snadná, avšak ne nemožná. Základem úspěchu léčby hyperaktivity a poruch pozornosti je jejich včasná diagnostika. Protože se jedná v podstatě o psychickou poruchu, diagnózu stanovuje výsadně dětský psychiatr, případně neurolog, nikoli však pediatr. Diagnostika poruchy se provádí na základě několika různých testů, jejichž vyhodnocením dokáže psychiatr určit, zda se o poruchu pozornosti jedná či nikoli, případně také jestli nejsou u dítěte vyvinuty další psychické poruchy. Pokud se prokáže, že dítě poruchu má, stanoví lékař dlouhodobou komplexní léčbu založenou především na úzké spolupráci nejen dítěte a lékaře, ale i rodičů dítěte, psychologa a učitelů ve škole. Léčba je individuální a skládá se z farmakologické, výchovné a psychoterapeutické složky. Léky dítěti pomáhají udržovat pozornost a soustředěnost a podporují jej v omezení nadměrné tělesné aktivity a řečových projevů. Terapie pak spočívá v zadávání kratších úkolů, motivaci k zapamatování a třídění poznatků, vytvoření nekonfliktního prostředí pro výchovu dítěte atd.

A jaké důsledky může mít neléčená hyperaktivita? Pokud se rodiče bojí vystavovat dítě nadměrnému stresu z lékařského prostředí a psychiatra s problémy svého dítěte nenavštíví, hazardují značně s budoucností svého potomka. Nebezpečí, že u něj porucha přetrvá do dospělosti a z potomka vyroste asociální člověk, je v takovém případě vysoké. Lidé s neléčenou hyperaktivitou mají problémy s dokončením základního vzdělání, v dospělosti jsou náchylnější ke zneužívání omamných látek, kriminálním přestupkům a mají problém s navazováním sociálních vztahů. Pokud máte podezření, že se vaše dítě nechová adekvátně, navštivte raději lékaře a neodkládejte problémy na dobu, kdy by mohlo být již pozdě.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here