Hypersomnie neboli nadměrná spavost představuje samostatnou kategorii poruch spánku, která se projevuje, jak již vyplývá ze samotného názvu, nadměrnou spavostí a nekontrolovaným usínáním během dne. Jedná se o poruchu spánku s méně častým výskytem v populaci (ve srovnání například s nespavostí), kterou trpí přibližně 5% pacientů. V lehké formě však hypersomnie postihuje až 15% pacientů.
Primární versus sekundární hypersomnie
Hypersomnie může mít dvě formy, a to primární a sekundární. Rozlišujícím kritériem jsou přitom příčiny, které ji způsobují. Příčinou primární neboli centrální hypersomnie je poškození mozku. Sekundární hypersomnii pak způsobují jiné faktory, například stres, přepracování, ale také depresivní stavy nebo některá onemocnění, virovými počínaje a onkologickými konče. Velmi častou příčinou hypersomnie jsou také hormonální změny, ke kterým dochází v těhotenství. Nadměrná spavost může být i známkou únavového syndromu nebo onemocnění štítné žlázy. Hypersomnií často trpí pacienti s diagnózou obstrukční spánkové apnoe.
Další dělení hypersomnie
Další dělení hypersomnie spočívá v rozlišování čtyř kategorií, kterými jsou narkolepsie, idiopatická hypersomnie, posttraumatická a recidivující hypersomnie. Pro narkolepsii je charakteristická zvýšená spavost během dne, spánek mohou doprovázet halucinace, může být rovněž přítomna spánková paralýza. Hlavním příznakem idiopatické hypersomnie je pak nedostatečná regenerace těla během spánku, člověk je po noci unavený jako by ani nespal, trpí bolestmi hlavy a Raynaudovým syndromem (chladné končetiny). K rozvoji posttraumatické hypersomnie dochází v důsledku úrazu, při kterém byl poškozený mozek. Jako recidivující hypersomnie se pak označuje forma onemocnění, která se opakovaně vrací a člověk má v těchto obdobích potřebu spánku, která přesahuje i 20 hodin. Tato forma se vyskytuje především u mužů a teenagerů.
Příznaky a projevy poruchy
>Pro hypersomnii je charakteristická nadměrná potřeba spánku. Hypersomnici spí více než 12 hodin denně, jak je tomu například v případě recidivující formy hypersomnie. Pokud nemají možnost spát tak dlouhou dobu, jak potřebují, mívají nízkou tělesnou teplotu, cítí se unavení a usínají během dne. Právě nekontrolované usínání během dne (charakteristické pro narkoplepsii) je nejvíce závažným a velmi nebezpečným příznakem. Usínání přichází neočekávaně, nekontrolovaně a pacient není schopen se mu ubránit (hypesomnik může usnout například během rozhovoru). Z tohoto důvodu by lidé, kteří hypersomnií, trpí, neměli řídit motorová vozidla, ovládat stroje a vykonávat další činnosti, které vyžadují stálou pozornost. Hypersomnie vzhledem ke svým příznakům představuje velmi závažný zdravotní i společenský handicap, který nepříznivě ovlivňuje pracovní pracovní výkon a samozřejmě také osobní život pacientů.
Diagnostika a léčba hypersomnie
Diagnostika se provádí na základě osobní anamnézy a polysomografického vyšetření. Pacient, který má podezření, že trpí některou z forem hypersomnie (jeho potřeba spánku je vyšší než 12 hodin denně místo 6-9 hodin, což je doba obvyklá pro zdravého člověka), by měl navštívit buď svého praktického lékaře, nebo spánkovou poradnu. Léčba hypersomnie závisí na příčině, která ji způsobuje. Například může být založena na posílení obranyschopnosti v případě, že je hlavní příčinou častá nemocnost pacienta. Obecně lze říci, hlavními principy léčby jsou medikace a úprava životního stylu. Co se medikace týče, pacientům lékaři předepisují stimulancia, což jsou léky, které potlačují únavu a udržují tak člověka v bdělém stavu. Kromě toho tyto léky zlepšují schopnost koncentrace. Další skupinu předepisovaných léků představují antidepresiva. Ke zlepšení stavu rovněž přispívají některé prostředky přírodní léčby. Osvědčeným pomocníkem při léčbě hypersomnie se stal zelený čaj, a to pro své účinky, kterými povzbuzuje mysl. V rámci domácí léčby se pak doporučuje důsledné ranní probírání, například studenou sprchou. Tato metoda je však účinná spíše u lehčích forem, nikoli například u narkolepsie.
