Domů Nemoci Kůže Hypertrofická jizva

Hypertrofická jizva

Hypertrofická jizva se vyznačuje tím, že je vystouplá nad okolí tkáň, tj. je dobře viditelná a hmatná.

Typy jizev:

Jizvy můžeme dělit do několika a typů:

  • Normální: dochází ke zhojení, jizva není znatelná
  • Atrofické: při nich dochází k propadu jizvy, vytvoří se v místě srůstu důlek
  • Keloidní: vystupují nad okolní tkáň a jsou větší než původní rána, bývají tvrdé a mají odlišnou barvu od pokožky
  • Hypertrofické: vystupující nad okolní tkáň, jsou většinou způsobeny nesprávnou péčí o jizvu

Mnohdy se plete jizva keloidní s jizvou hypertrofickou, to je dáno tím, že obě jsou vystouplé. Ale nejedná se o stejný typ jizvy. Hojení jizvy je spojené s nadměrnou tvorbou tkáně, v místě hojení se ve větší míře produkuje kolagen,což se projeví již během prvního měsíce hojení. U keloidní jizvy se může dostavit zmnožení tkáně i po několika měsících.

Zásadními rozdíly mezi keloidy a hypertrofickými jizvami jsou:

  • Hypertrofická jizva zůstává pouze na ploše, kde bylo původní zranění, zatímco keloidní jizva místo původního zranění značně přesahuje. Je větší než poranění.
  • Hypertrofická jizva se může objevit na celém těle, častěji třeba v oblasti kloubů, keloidní jizvy se dělají hlavně po poranění na kůži hrudníku, tvářích, ramenou…
  • Hypertrofická jizva má tendenci se v časem zmenšovat, může se i sama vyrovnat, zatímco keloid se může roky zvětšovat a sama nezmizí.
  • V hypertrofické jizvě jsou slabší vlákna kolagenu než v keloidní jizvě.
  • V hypertrofické jizvě je méně ostatní mezibuněčné hmoty než u jizvy keloidní, tj. mukoidní matrix.
  • Hypertrofická jizva vzniká během prvních týdnů a měsíců hojení, keloidní se objeví po několika měsících.

Prevence  vzniku hypertrofických jizev:

Při sešití rány je nutné zachovat co možná nejmenší napětí ve švech, je nutné, aby byly ve směru štěpitelnosti pokožky. Je nutné poučit pacienta, jak se o jizvu starat, tj. promazávání, masírování atd.

Řešení hypertrofické jizvy:

Hypertrofická jizvy může být kosmetickým problémem a pacient ji chce zmenšit, popř. celou odstranit. Postupuje se dle umístění, velikosti, hloubky jizvy, ale také věku pacienta atd.

Je možné zvolit okluzivní nebo semiokluzivní terapii, kdy se místo převáže silikonovým obvazem. Další možností je místní využití kortikoidů nebo chemoterapeutik typu 5-fluorouracil, doxorubicin. Místně je možné aplikovat i mnohé další látky, např. takrolimus, kyselinu retinovou…

Častěji se však volí např. promražení jizvy aplikací tekutého dusíku, jizva se chirurgicky odstraní nebo se vystaví radioterapii (samozřejmě mohem slabší než v případě léčby rakoviny).

Nověji vstupuje do hry také biologická léčba. Je možné využít interferony nebo blokátory růstových faktorů, které podporují růst jizvy, např. blokátory vaskulárního endoteliálního růstového faktoru nebo transformujícího růstového faktoru beta. Krom toho je možné také snížit syntézu kolagenu, a to např. podáním interleukinu IL-10.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here