Izostenurie je odborné označení pro stav, kdy moč má stejnou relativní hustotu jako plasma. Jde o velmi závažný příznak poškozených ledvin. Dochází k tomu totiž v případě ztrátě schopnosti ledvin zřeďovat a koncentrovat moč.
Objevuje se u třetího, tedy pokročilého, chronického stadia selhání ledvin. Stav doprovází další klinické příznaky jako:
- pigmentace kůže
- krvácivost z dásní
- zvápenatění měkkých tkání
- trvale zvýšený krevní tlak
- bolesti svalů, kloubů, kostí, svědění kůže, kachní chůze
- mravenčení a pálení končetin
- neklid, nespavost, apatie, halucinace, kóma
Ale i u akutního poškození ledvin.
Obsah článku
Selhání ledvin
Selhání ledvin může být akutní i chronické. Akutní selhání představuje velmi nebezpečný stav. Chronické selhávání je postupné a obvykle i pomalé poškozování a vyhasínání funkce ledvin.
Příčiny akutního selhání ledvin
Náhlé poruchy prokrvení ledvin, kdy problém není přímo v ledvinách, ale v dostatečném přísunu krve, kyslíku a živin do ledvin. Nejčastěji to způsobuje dehydratace, ale i ztráta krve z důvodu masivního krvácení. Problém může vzniknout i při selhání srdce.
Co s tím?
Takto vzniklé selhání se vyřeší co nejrychlejším zavodněním s pomocí infuzí. Ledviny se tak mohou zachránit a může i dojít l úplné nápravě funkcí.
Selhání ledvin ale může vzniknout i z vlastní příčiny, tedy problému spojeného se samotnými ledvinami. Jde o náhlé poškození ledvin. Ty mohou být poškozeny některými léky, kontrastními látkami, myoglobinem uvolňujícím se ze svalů u rabdomyolýzy (crush syndromu) nebo u myelomu. Někdy je může způsobit i rychle probíhající glomerulonefritida, což je imunitně podmíněná nemoc. Nicméně ty spíše způsobují chronické selhání ledvin.
No a pak selhání ledvin může dojít i z důvodu postrenálních. Tedy díky močovým kamenům, zvětšené prostatě, nádorům v močových cestách a podobně. Týká se to však nejmenšího procenta případů selhání ledvin.
Projevy selhání ledvin
K základním projevům patří snížení tvorby moči, někdy i úplná zástava močení a hromadění tekutin v organismu. Jde o tzv. oligoanurickou fázi. Dochází při ní k rozvratu vnitřního prostředí a hromadění draslíku a dusíkatých zplodin, což má neblahý vliv na mozek. Rozvrat organismu se projeví poruchou vědomí, poruchami srdečního rytmu a nakonec smrtí. Pokud to člověk přežije, buňky ledvin se obvykle obnoví. Nicméně tyto buňky už nemají schopnost moč koncentrovat a bránit ztrátám vody. Této fázi se říká polyurická a vyznačuje se velkými ztrátami tekutin a iontů do moči. Musí se dostatečně zavodňovat, aby nebyl dehydratovaný. Nakonec se ale novovytvořené buňky dostanou do normálu.
Chronické onemocnění se obvykle ozývá vysokým krevním tlakem, únavou a nespavostí. Spojeno je rovněž i se zadržováním vody, což vede k otokům nohou a k dušnosti. Narušena je i chemická rovnováha, což zase způsobuje nevolnost a zažívací problémy. Stoupající draslík pak navozuje poruchy srdečního rytmu. Nedostatek červených krvinek, to je chudokrevnost, hromadění kyseliny pak způsobuje onemocnění kloubů. Jsou zde problémy s menstruací i erekcí. Jelikož je problém se vstřebáním vitamínu D, dochází i k rychlejšímu odvápnění kostí a většímu riziku vzniku zlomenin. Vápník se naopak více ukládá do stěn cév. Chronické selhávání je nejvíce spojeno s neléčenou cukrovkou, vysokým krevním tlakem a autoimunitními chorobami. Situaci výrazně zhoršuje i obezita a kouření.
