Domů Nemoci Ostatní Lumbální punkce: odběr mozkomíšního moku

Lumbální punkce: odběr mozkomíšního moku

Lumbální punkce je lékařské vyšetření, při kterém je pacientovi bezpečně odebrán vzorek mozkomíšního moku z bederní části páteřního kanálu. Odebírání mozkomíšního moku se provádí při podezření na zánětlivá onemocnění centrální nervové soustavy, tedy mozku, míchy a jejich obalů. Lze z něj také diagnostikovat krvácení do mozku či do páteřního kanálu při jejich poranění. V diagnostice těchto stavů hraje lumbální punkce naprosto zásadní a nenahraditelnou roli.

 

Co je to mozkomíšní mok a k čemu se odebírá?

Mozkomíšní mok, nebo také likvor, je čirá bezbarvá tělní tekutina produkovaná mozkovými komorami. Mok těmito komorami protéká, obklopuje mozek i míchu v páteřním kanálu a vstřebává se do lebních žilních splavů. Tekutina neustále cirkuluje, denně se jí vytvoří asi 600 ml a má několik funkcí – tím, že obklopuje mozek i míchu pro ně vytváří mechanickou bariéru při nárazech a otřesech, dále k těmto strukturám přivádí nezbytné živiny a naopak je zbavuje odpadních látek. Mozkomíšní mok má specifické složení odlišné od jiných tělních tekutin, např. krve – obsahuje velmi málo bílkovin, cukrů a skoro žádné buňky (leukocyty). Při jeho odběru je možné toto složení analyzovat a určit, zda v centrálním nervovém systému neprobíhají některé patologické procesy. Lumbální punkce se využívá také jako léčebná metoda ke snížení zvýšeného tlaku v obalech mozku či k aplikaci některých léčiv.

Jak se provádí lumbální punkce?

Lumbální punkce se provádí, jak už název napovídá (lumbální = bederní), v bederní oblasti páteřního kanálu, přesněji v meziobratlovém prostoru mezi 3. a 4., případně 4. a 5. bederním obratlem. Je tomu tak proto, že v tomto místě již zpravidla není mícha, a proto nemůže dojít k jejímu poranění. Zákrok se provádí běžně na všech neurologických odděleních a vyžaduje krátkodobou hospitalizaci, neboť se po něm musí dodržovat speciální režim. Před vyšetřením navíc pacient podepisuje informovaný souhlas o možných rizicích, přestože komplikace tohoto zákroku jsou spíše vzácné. Samotné vyšetření trvá zhruba 5-10 minut a pacient při něm setrvává v poloze na boku s koleny u brady, jako schoulený do „klubíčka“. Následně lékař označí a dezinfikuje požadovanou oblast bederní páteře a místo znecitliví pomocí lokální anestezie. Znecitlivění může být nepříjemné, avšak následný zákrok není nikterak bolestivý. Vpich se provádí dutou punkční jehlou, do které je zavedeno tenké kovové vlákno. V okamžiku, kdy je jehla ve správné hloubce v páteřním kanále, se vlákno vytáhne a mozkomíšní mok samovolně odkapává do připravené sterilní zkumavky. Při odběru již lékař hodnotí barvu, hustotu a příměsi likvoru a vzorek je pak odeslán k biochemickému, mikrobiologickému a cytologickému vyšetření. Poté, co lékař jehlu vytáhne, dané místo znovu dezinfikuje a zalepí. Pacient pak musí těsně po odběru setrvat 30-60 minut v poloze vleže na břiše a poté ještě několik hodin (až 24) v klidu na lůžku, aby nedošlo k nepříjemně intenzivním postpunkčním bolestem hlavy.

Co všechno lze odběrem zjistit?

Analýzou složení mozkomíšního moku lze diagnostikovat tato onemocnění:

– zánětlivá a infekční onemocnění mozku či míchy (např. zánět mozkových blan, meningokokové a pneumokokové infekce)

– krvácení do páteřního kanálu či do mozku (nejčastěji do tzv. subarachnoidálního prostoru)

– nádorové bujení v případě některých nádorů mozku

– lymskou boreliózu

– degenerativní onemocnění nervové soustavy, např. roztroušenou sklerózu

Komplikace vyšetření

Lumbální punkce je v dnešní době běžné vyšetření, které pokud je provedeno správně zkušeným lékařem, jsou jeho rizika opravdu minimální. Je také důležité zdůraznit, že lumbální punkce nemůže být provedena všem pacientům – kontraindikacemi jsou např. zvýšený tlak v páteřním kanále, snížení počtu krevních destiček a hnisavé procesy v oblasti beder, u dalších specifických pacientů je nutné postupovat opatrně (např. u těch, kteří užívají léky na ředění krve). Mezi lehké komplikace patří krvácivost místa vpichu, vážnějšími je pak poranění míšních nervů s následnou vystřelující bolestí a nejvážnější, avšak v dnešní době vzácnou komplikací, je poškození samotné míchy. K tomu může dojít u některých pacientů, u nichž mícha dosahuje až do místa vpichu, což není obvyklé. Poškození míchy může vést k poruše hybnosti dolních končetin či k poruše vylučování moči. Pokud pacient nedodrží režimová opatření po zákroku, hrozí rozvoj tzv. postpunkčního syndromu charakteristického silnými bolestmi hlavy, případně nevolností.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here