Lupénka a její příznaky, léčba, fotky

Nejrůznější chronická onemocnění kůže nejsou v lidské populaci žádnou „novinkou“. I psoriáza, lidově lupénka, byla popsána již ve starověkých egyptských zápiscích na papyrech. Dnes se počty nakažených touto život znepříjemňující chorobou stále zvyšují a lupénku tak nemůžeme považovat za vzácnou. Ve střední Evropě (a tedy i u nás) postihne 2-3% lidí nejčastěji v pubertálním věku a v období mezi 40. – 50. rokem života. Vypuklou lupénku lze v současnosti stabilizovat příslušnými medikamenty, ale nemoc jako takovou vyléčit zatím nedokážeme.

Základní informace o lupénce

Lupénka neboli psoriáza je popsána jako chronické kožní onemocnění projevující se navenek červenými fleky s odlupujícími se „šupinkami“ přebytečné kůže. Princip vzniku těchto šupinek tkví v nadměrně rychlé obnově buněk lidské pokožky, jejichž hromadění pak vytváří zmíněné problémy. Kromě kůže může lupénka postihnout i nehty a klouby. Psoriázou trpí nejvíce mladiství, u nichž se první příznaky objevují mezi 10. – 25. rokem a dále lidé okolo 45 let. Lupénka není infekční ani přenosné onemocnění, její přesné příčiny však dosud lékaři neznají a domnívají se, že za jejím vznikem stojí celá řada faktorů. V současnosti je lupénka považována za autoimunitní onemocnění, za které odpovídá aktivita našich vlastních imunitních buněk zvaných T-lymfocyty. Tyto buňky se následkem dědičných sklonů k imunitním a kožním odchylkám přemnoží a v kombinaci s dalšími dráždivými faktory vyvolají zánět a až 7x rychlejší růst buněk kůže. Dědičnost sklonu k onemocnění lupénkou byla vědecky prokázána – pravděpodobnost onemocnění pokud jím trpí sourozenec je až 30%. Samotnou nemoc zhoršují tzv. provokační faktory, mezi které řadíme psychosociální vlivy (stres), infekce horních cest dýchacích, poranění kůže, některé léky, vlivy klimatu, životosprávu, hormonální vlivy a jiné zánětlivé kožní choroby.

Příznaky lupénky

Jak tedy lupénku poznáme? Lupénka může mít několik podob, ale ta nejčastější – ložisková forma lupénky se projevuje vznikem ohraničených, často svědivých ložisek zarudlé kůže s bílými loupajícími se „šupinami“. Tvoří se na místech, která jsou nejvíce mechanicky namáhána (na rozdíl od ekzému) – na loktech, kolenou, v křížové oblasti zad, kolem beder a také na hlavě. De facto se ale ložiska mohou objevit kdekoliv na lidském těle, časté jsou i lupénkové záněty nehtů či kůže obličeje, dlaní, chodidel a dokonce i genitálií. Při vážnějším průběhu může být ložisky lupénky postižen celý povrch těla, takový stav onemocnění však již závažně zasahuje do každodenního života postiženého jedince. Malá ložiska nebývají většinou nijak extrémně svědivá ani bolestivá. Přestože je psoriáza známá především jako kožní onemocnění, zřídka může postihnout také klouby – mluvíme o tzv. psoriatické artritidě. V takovém případě dochází k zánětu kloubů, který může vést k jejich deformaci a zhoršení pohybových vlastností.

Léčba lupénky

Pokud na svém těle shledáte jakékoli popsané příznaky, neváhejte vyhledat odborníka – dermatologa. I před jeho návštěvou však můžete začít s „domácí“ podpůrnou léčbou různými promazávacími krémy a koupelemi (výtažky z pšeničné otruby a ovsa, sůl Mrtvého moře či jiné mořské soli, různé oleje či byliny), které mají za cíl změkčit a hydratovat postiženou kůži a odlupovat nánosy přebytečné kůže. Sami ale onemocnění vyléčit nemůžete. Lékař lupénku pravděpodobně diagnostikuje okamžitě, někdy se v nejednoznačných případech provádí i histopatologické vyšetření vzorku kůže, které jasně určí, zda se jedná o psoriázu nebo nikoli. Psoriáza se v současnosti léčí převážně třemi způsoby – léky k zevnímu použití, léky k vnitřnímu užití a ozařováním ultrafialovým zářením na specializovaných pracovištích. Mezi zevně používané preparáty patří různé masti, mléka, roztoky a gely obsahující silně protizánětlivé kortikoidy (odvozené od hormonů produkovaných nadledvinami). Vnitřně užívané medikamenty jsou lékaři předepisovány jen při těžších formách lupénky. Podává se například acitretin, cyklosporin A a metotrexat; jejich účinky však mohou být nezřídka nežádoucí a před jejich nasazením je proto nutné individuální komplexní laboratorní vyšetření. Léčba těmito medikamenty je však celkově náročná pro lékaře i pacienta.

Přestože bohužel stále řadíme psoriázu mezi nevyléčitelná onemocnění, její příznaky lze stabilizovat a průběh onemocnění výrazně zmírnit až eliminovat. Lidé postižení lupénkou mohou sami sobě pomoci i pravidelným pobytem na slunci, správnou životosprávou (vyvarovat se kouření a alkoholu, dopřát si dostatečný spánek a pokud možno se vyhýbat stresovým situacím), ochranou před úrazy a poškození kůže při sportu i denních činnostech apod. Důležité je také pamatovat na to, že léčba lupénky vyžaduje značnou dávku trpělivosti, pečlivosti a samozřejmě ochoty spolupráce s odborníky.