Meibomské žlázy můžeme najít v dolním i horním víčku a vyúsťují na okrajích víčka. Udává se, že na horním víčku jich je cca 30 až 40, na dolním víčku je meibomských žláz méně (20 až 30). Jsou pojmenovány podle německého lékaře Heinricha Meiboma, který je popsal ve své knize v roce 1666.
Stavba a funkce Meibomských žláz:
Meibomovy žlázy jsou multilobální a svou stavbou mírně připomínají trs hroznového vína. Do hlavního vývodu se napojují menší vývody jednotlivých acinů (základní struktura žláz s buňkami, které produkují sekret do jednoho vývodu).
Jejich funkcí je produkovat sekret (meibom), který spoluvytváří a stabilizuje ochranný slzný film na povrchu oka a chrání ho tak proti vysychání. Sekret Meibomských žláz je bohatý na lipidy (fosfolipidy, cholesterol a jeho estery atd.) a roztírá se po oku s každým mrknutím, kdy dochází ke kontrakci svalů okolo očí, které zatlačí na žlázku. 
Poruchy meibomských žláz:
Narušení funkce Meibomských žláz je spojené se suchostí oka. Snížená tvorba mazu totiž vede k rychlejšímu odpařování vodné složky slz.
Tyto žlázy se mohou také ucpat a zanítit, což se projeví jako vlčí zrno (chalazion).
