Nadýchání kouře může vést až k otravě a smrti. Při hoření dochází k chemickým změnám a uvolňují se látky, které mohou působit toxicky. Uvolňují se plyny a páry, částice zuhelnatělých zbytků atd. Ty člověk nacházející se v blízkosti ohně vdechuje.
Kouř obsahuje velké množství, stovky chemických látek. Složení kouře určuje hlavně hořící materiál. Velké množství černého kouře provází hoření nafty, plastů, gumy atd. Krom vzniku zplodit se v uzavřeném prostoru také spaluje kyslík.
Vliv kouře na dýchací cesty:
Kouř dráždí dýchací cesty, způsobí otok v dýchacích cestách, dusí, zabraňuje navázání kyslíku na hemoglobin…
Otravy:
Nebezpečné plyny vznikající při hoření jsou např. oxid uhelnatý bez barvy a zápachu, zabraňuje vazbě kyslíku na hemoglobin, oxid uhličitý je také bez barvy a zápachu, ale je těžší než vzduch. Není přímo toxický, ale jeho nadýcháním může tělo reagovat zrychlením dýchání, čímž se do těla dostanou další toxické látky z hoření. Dále vznikají např. nitrózní plyny, chlorovodík, kyanovodík, fosgen atd.
Otrava oxidem uhelnatým
K otravě oxidem uhelnatým může dojít nejen při vzniku kouře, ale také v domácnostech, kde jsou nedostatečně udržované komíny či používány plynové karmy. Plyn je bezbarvý a bez zápachu, člověk si jej tedy nevšimne. Jeho vdechování může vést k otravě a udušení. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin v červených krvinkách pevněji než kyslík, zabrání tak jeho vazbě a brání „okysličení“ krve. V počátcích otravy, kdy tvoří karboxyhemoglobin do 20 % si pacienti nadýchaní kouřem stěžují na bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení, tlaku na prsou atd. Pokud je koncentrace hemoglobinu s oxidem uhelnatým vyšší než 50 %, dochází k poruchám zraku, chování a vědomí. Při akutní intoxikaci je nutné dostat postiženého z dosahu dýmu, je nutné přivolat lékařskou pomoc. Musí dostat kyslík přes masku, u těžkých případů je nutné intubace. U lehkých forem stačí pouze pobyt na „čerstvém“ vzduchu.
Otrava kyanidy, kyanovodíkem
V dýmu se může nacházet také kyanovodík, ten vzniká hlavně při požáru v menších uzavřených prostorách. Intoxikace tímto plynem je dána tím, že deaktivuje buněčné mechanismy, které se podílejí na využití kyslíku buňkou. Buňky tedy nedostávají kyslík, dochází k hypoxii, vzniká kyselina mléčná, narůstá oxidační stres atd.
Při vystavení kyanovodíkům se nejprve zvyšuje rychlost dýchání v reakci na nedostatek kyslíku, objevují se bolesti hlavy, poruchy chování, zraku, při delším vystavení se objevují poruchy srdečního rytmu, poruchy vědomí až kóma, křeče až smrt.
Při vystavení dýmu je vždy nutné myslet i na to, že krom oxidu uhelnatého můžeme být intoxikováni také kyanovodíkem.
Těmto pacientům se podávají tekutiny, čistý kyslík, látky rozšiřující průdušky, při křečích je nutné podat protikřečové léky, léky upravující srdeční činnost atd.
Popílek:
Krom plynů se však postižený může s plyny nadýchat také pevných částic, tj. popílku, který zanese dýchací cesty.
