Narkolepsie

Narkolepsie je závažná porucha spánku chronického charakteru. Zároveň se jedná o neurologickou poruchu, pro kterou je charakteristická neschopnost mozku správně regulovat cyklus spánku a bdění. Pacienti trpící narkolepsií během dne zcela neplánovaně a neočekávaně upadají do hlubokého spánku, kterému se nedokážou ubránit, což je velmi nebezpečné. Léčba narkolepsie je pouze symptomatická, tj. založená na zmírňování příznaků.      

Příznaky narkolepsie

Pro narkolepsii je charakteristická zvýšená extrémní spavost během dne, přestože pacient v noci spí. Nejvíce nebezpečným symptomem této poruchy je, že pacient během dne upadá zcela neplánovaně a neočekávaně do hlubokého spánku, což může být při činnostech, jako je řízení motorového vozidla, ovládání strojů nebo výkon profese chirurga, velmi nebezpečné nejen pro samotného narkoleptika, ale také pro jeho okolí. Doba náhlého spánku, kdy není pacient v bdělém stavu, může trvat několik vteřin až minut, v některých případech až hodinu. K upadnutí do spánku dochází velmi rychle, narkoleptik není schopen se mu ubránit. Vedle nadměrné spavosti a neplánovaného upadání do spánku patří mezi příznaky narkolepsie následující: kataplexie (náhlá ztráta svalového napětí vyvolaná emocionálními podněty, kataplexii věnujeme samostatný článek), živé  halucinace (pacienti se často domnívají, že některou věc učinili, nebo naopak neučinili) a spánková paralýza (spánkové paralýze rovněž věnujeme samostatný článek). Ne všechny z výše popsaných příznaků musí být u pacienta přítomny.

Příčiny a výskyt poruchy v populaci

Příčiny narkolepsie nejsou doposud známy, lékaři se však domnívají, že je výsledkem vzájemného působení několika faktorů vedoucích k neurologické dysfunkci a spánkové poruše. Dále bylo zjištěno, že narkolepsie je zčásti geneticky podmíněná, určitý soubor genů zvyšuje pravděpodobnost jejího výskytu. Ve srovnání s ostatními poruchami spánku, jako je například insomnie neboli nespavost, je výskyt narkolepsie v populaci poměrně vzácný. Vyjádřeno čísly narkolepsie postihuje přibližně dva z jednoho tisíce pacientů. K jejímu rozvoji dochází nejčastěji mezi 10. a 25. rokem věku. Porucha častěji postihuje muže. Svým zařazením pak narkolepsie patří mezi dyssomnie, což jsou specifické poruchy spánku spojené s poruchami množství a kvality spánku či jeho načasování. Do této skupiny dále patří například spánková apnoe, insomnie a hypersomnie.

Léčba

Vzhledem k tomu, že není známa přesná příčina narkolepsie, je její léčba založena na odstraňování nebo zmírňování příznaků. Základními pilíři léčby jsou přitom medikace a podpůrná behaviorální (ovlivňující chování) terapie. V rámci medikace se narkoleptikům podávají léky tlumící nadměrnou spavost (např. Modafinil), dále zmírňující projevy kataplexie, antidepresiva a léky pro zpětné vychytávání serotoninu. Cílem podpůrné behaviorální terapie je naučit pacienty kontrolovat stavy, kdy upadají do spánku, například tím, že si kontrolovaně tzv. zdřímnou předem.  Neméně důležitou součástí léčby je zlepšení kvality nočního spánku, a to úpravou spacích návyků. Důležité je především chodit spát a vstávat vždy ve stejnou dobu, nepožívat před spánkem nápoje s obsahem alkoholu či kofeinu, neužívat prášky na spaní a nejíst na noc těžká jídla.

Kdy k lékaři

V případě, že u sebe pacient pozoruje některé z příznaků narkolepsie, měl by co nejdříve navštívit lékaře, aby provedl diagnostiku a navrhl způsob léčby. Diagnostika se provádí s využitím speciálních spánkových laboratoří.

Prevence

Protože není známa přesná příčina této poruchy, nelze jejímu rozvoji účinně předejít.  Včasnou diagnostikou a léčbou narkolepsie lze zvýšit bezpečnost a kvalitu života pacienta a samozřejmě také bezpečnost jeho okolí. Pacienti trpící narkolepsií by neměli vykonávat některé činnosti (řízení motorových vozidel) a profese vyžadující neustálou pozornost.