Oftalmoplegie označuje stav, při kterém dochází k ochrnutí okohybných svalů. Postiženy mohou být všechny nebo jen některé okohybné svaly.
Okohybné svaly:
Okohybné svaly se upínají i očnímu bulbu a díky jejich aktivitě se může bulbus pohybovat. Jedná se o šest drobných svalů, v nichž rozeznáváme dvě skupiny svalů, a to svaly přímé (musculi recti; čtyři svaly) a šikmé (musculi obliqui; dva svaly).
Inervace okohybných svalů:
Aby mohly okohybné svaly plnit svou funkci, musí být správně inervovány a získávat informace z mozku. O to se starají tři hlavové nervy.
- Nervus oculomotorius (3. hlavový nerv), který inervuje všechny přímé svaly kromě vnějšího přímého okohybného svalu a také se podílí na inervaci dolního šikmého okohybného svalu
- Nervus abducens (6. hlavový nerv) inervuje vnější přímý okohybný sval.
- Nervus trochlearis (4. hlavový nerv) inervuje horní šikmý okohybný sval
Příčiny oftalmoplegie:
K oftalmoplegii dochází z mnoha příčin. Mezi ty nejčastější patří:
Poškození struktur, které jsou nezbytné pro pohyb okohybných svalů, tj. součásti nervových drah.
Dle místa postižení dělíme poruchy:
- na supranukleární a nukleární, tj. poškození je v oblasti mozku nebo jader nervů v mozkovém kmeni.
- pokud jsou poškozeny nervy jako takové jedná se o poruchy, které označujeme jako infranukleární, tj. pod jádry.
Na vině poškození v oblasti mozku a jader jsou např. patologické procesy v mozku či lebce, různé druhy infekcí, nádory, traumata, krvácení či nedokrvení mozku.
Nádory, traumata, infekce (často se jedná o herpetické infekce, včetně pásového oparu), či autoimunitní procesy (myastenia gravis, Guillain-Barré syndrom) poškozují také periferní část nervových drah, tj. průběh nervů samotných.
Negativní roli hrají také metabolické nemoci např. cukrovka (diabetes mellitus), neboť zvýšené hladiny cukru poškozují cévy, které zásobují živinami a kyslíkem také nervy.
Nervy v oblasti očnice mohou být poškozeny také v důsledku hyperfunkce štítné žlázy, která je spojená se změnami pojiva v očnici.
Příznaky oftalmoplegie:
Oftalmoplegie se může projevovat různými příznaky podle toho, které svaly ochrnuly.
Zásadní příznaky jsou:
- Neschopnost pohybovat očním bulbem do určitých směrů nebo vůbec
- Vychýlení postavení očního bulbu v klidu
- Diplopie, tj. dvojité vidění
- Rozostřené vidění
- Enoftalmus, vnoření oka hlouběji do očnice
Diagnostika oftalmoplegie:
Pacienti s oftalmoplegií se nejčastěji dostávají nejprve k očnímu lékaři, který provede základní vyšetření a odesílá pacienta na neurologii. Je totiž potřeba zjistit přesnou příčinu, která oftalmoplegii vyvolala.
Provádí se tedy základní vyšetření přímo v ordinaci. Podle pohybu bulbů je možné zjistit, která část nervové dráhy je postižena.
Dále se doplňují zobrazovací vyšetření, jako např. CT, magnetická rezonance, vyšetření cévní v mozku atd.
Provádí se také odběry krve, kdy se hledají metabolická onemocnění, zánětlivá a autoimunitní onemocnění atd.
V některých případech se mezi vyšetření zařatuje také lumbální punkce.
V diagnostice může pomoci také elektromyografie a biopsie svalu.
Léčba oftalmoplegie:
Nejdůležitější je, pokud je to možné, odstranit příčinu, např. nádor, mírnit autoimunitní nemoci atd.
V případě odstranění příčiny může, ale také nemusí dojít ke zlepšení stavu.
