Opar na rtu je velmi nepříjemný stav, při kterém dochází ke vzniku nevzhledného a často také bolestivého útvaru na rtu.
Původce oparu na rtu:
Za oparem na rtu stojí Herpes simplex virus 1 (HSV-1). Jedná se o DNA virus, kterým se nejčastěji nakazíme již během dětství. Udává se, že tímto virem je nakaženo 90 % populace 40 let a starší. K přenosu dochází přímým kontaktem. Virus dlouhodobě přetrvává v organismu, tj. způsobuje latentní infekci, což je stav, kdy nakažený nemá příznaky, ale virus je přítomný v těla, a to v nervových gangliích. Při vhodné konstelaci, tj. oslabení organismu se virus pomnoží a reaktivuje.
Obsah článku
Příznaky oparu na rtu:
Reaktivace HSV-1 je nejčastější právě v oblasti rtů. Inkubační doba, než se objeví kožní defekt, je přibližně dva až šest dní. První příznaky jsou často nespecifické a mohou zahrnovat např. pocitem svědění, brnění, bolestivostí či citlivostí rtu. Po pár dnech se v místě nepříjemného pocitu objeví zarudnutí, otok a postupně také puchýřky, které jsou naplněné tekutinou, v níž se virus rychle množí. Právě tekutina z puchýřků je vysoce infekční. Puchýřky postupně splývají a následně zasychají a vytváří se tak suché krusty. Puchýřky však mohou také praskat a pak vznikají eroze a krusty. Celé toto období do vytvoření krust je většinou bolestivé, nepříjemné s pocitem pnutí, štípání atd.
Akutní fáze trvá většinou tři až pět dní a dojde k samovolnému vyhojení.
Příčiny vzniku oparu na rtu:
Zásadní příčinou je samozřejmě virus, který je v těle. Jeho reaktivace je pak závislá na rizikových faktorech. Jedná se např. o oslabení imunity jinou infekcí, nadměrné vystavení slunci (úžeh, úpal), psychický a fyzický stres, hormonální změny…
Diagnostika oparu na rtu:
Opar na rtu je jednoznačně poznatelný a není nutné provádět další vyšetření. Většinou s ním ani nechodíme k lékaři.
Pokud bychom přesto chtěli mít jistotu, je možné provést stěr z kožní léze a provést PCR vyšetření, které potvrdí přítomnost viru.
Další možností je provést hodnocení protilátek proti HSV-1 v krvi. Jelikož má většina populace nějaké protilátky proti viru. Je určena mez, která je označována jako norma. Vyšší protilátky pak mohou ukazovat na reaktivaci viru.
Léčba oparu na rtu:
Opar na rtu se většinou nijak neléči. Podávají se lokální „domácí“ prostředky ke zmírnění pnutí a bolesti. V rámci farmakologické léčby se mohou podávat masti, které obsahují virostatiku acyklovir. Tato látka brání množení viru. Ulevit mohou také různé náplasti na opary. Pokud je však postižení rtů rozsáhlé nebo se jedná o pacienta s narušeným imunitním systémem, je možné podávat virostatika v podobě tablet, aby se předešlo možným komplikacím, kdy může být zasažen dokonce i mozek.
