Organely jsou buněčné struktury, které mají různé podoby a funkce. Jsou nezbytné pro správné fungování a přežití buňky. Zjednodušeně je možné říct, že jsou to orgány buňky, podobně jako orgány v našem těle.
Organely jsou od ostatních částí buňky odděleny dvouvrstvou lipidové membránou, existují však i organely, jimž tento obal chybí. Některé organely se v buňce vyskytují pouze po jedné (jádro, jadérko atd.), zatímco některých organel může být v buňce více kousků (mitochondrie, lysozomy atd.).
Organely eukaryotických buněk:
Eukaryotické buňky, tj. buňky organismů složených z více buněk, mají velké množství organel.
Mezi nejdůležitější patří:
- Buněčné jádro (nucleus), v němž se nachází genetická informace
- Jadérko (nucleolus), v němž jsou geny pro tvorbu ribozomální RNA
- Mitochondrie, které jsou zdrojem energie pro buňku a probíhá v nich např. metabolismus tuků, buněčné dýchání atd.
- Endoplazmatické retikulum, které rozlišujeme na drsné (probíhá zde syntéza a úprava bílkovin) a hladké (dochází k syntéze a úpravě cukrů a tuků)
- Golgiho aparát, který má na starosti úpravy vytvořených sloučenin a jejich transportování ve váčcích na potřebné místo
- Lysozomy jsou jakési měchýřky, v nichž dochází k degradaci v nich obsaženého materiálu
- Peroxisomy jsou zapojené do odstraňování škodlivin v buňce
- Centrioly, díky nimž může docházet k buněčnému dělení
- Ribozomy, které se účastní translace, tj. syntézy bílkovin na základě genetické informace v podobě mRNA
V rostlinných buňkách jsou navíc např.:
- Vakuoly, které obsahují buněčnou šťávu
- Plazmidy, v nichž se nacházejí různé druhy barviv. Mezi plazmidy patří chloroplasty, chromoplasty a leukoplasty
Organely prokaryotických buněk:
Prokaryotické buňky jsou v podstatě jednobuněčné organismy, samostatné buňky, patří sem například bakterie.
Postrádají většinu organel, které mají eukaryotické buňky.
V prokaryotách najdete např.
- Ribozomy
- Nukleoid, což je obdoba buněčného jádra eukaryotických buněk
- Plazmidy, tj. malé kruhové DNA