Osamělost

Jedním z příznaků deprese je pocit osamělosti. Jde o velmi nepříjemný subjektivní stav vznikající v důsledku nedostatečného zapojení do sociálních vztahů. Má přitom i různé formy: sociální a emoční.

Sociální osamělost

Sociální osamělost souvisí se samotou, která je způsobena absencí vztahů s přáteli a známými. 

Emoční osamělost

Emoční osamělost vzniká v důsledku absence blízkého vztahu založeného na vzájemném porozumění. 

Úskalí osamělosti

Osamělost je subjektivním prožitkem, jež se objevuje kdykoliv v průběhu života. Problém nastává tehdy, když je chronickým. Pocit osamělosti je velkým rizikovým faktorem, který souvisí se vznikem celé řady somatických a duševních poruch, což pak vede k větší nemocnosti i úmrtnosti. 

Co může osamělost způsobit

Pocit osamělosti je spojen především s depresemi, s nedostatečnou kvalitou spánku, úzkostí, poruchami paměti, schizofrenií. Narušuje však i kognitivní funkce. Zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, kardiovaskulárních onemocnění a zhoršuje funkci imunitního systému. Lidé mohou trpět nadváhou i vysokou hladinou cholesterolu. U dětí nedostatek sociálního kontaktu způsobuje pozdější rozvoj deprese, může ovlivnit jeho asociální chování, vyvolat může sebepoškozování a může být i příčinou sklonu k sebevraždám. U mladých dochází ke zvyšování vaskulární rezistence. U starších může urychlit propad Alzheimera. 

Potřeba sociálního kontaktu

Potřeba sociálního kontaktu patří k základním životním potřebám, protože je člověk tvor společenský. Osamělost pak vzniká v důsledku nenaplnění této potřeby. Pozor, není radno zaměňovat se samotou, to je něco jiného. Samotu je možno charakterizovat jako absenci kontaktů a vztahů s ostatními lidmi, jako objektivní stav jedince. Dobrovolná samota, nedobrovolná v rámci hospitalizace, vězení a podobně. Může si ji čas od času i sám zvolit a může pozitivně ovlivňovat jeho psychiku. Osamělost je subjektivní pocit, u něhož člověk touží po někom blízkém, má potřebu kontaktu a vztahů s jinými osobami a nedostává se mu jej. Osamělost se objevuje i tehdy, když má člověk pocit že jeho zapojení do sociálních vztahů je slabší a neuspokojivé. 

Lidé s pocitem osamělosti přibývá

Je zajímavé, že ve vyspělých zemích počty lidí trpící osamělostí přibývá. Zatímco v Ázerbájdžánu tímto problémem trpí jen 4% lidí, v Dánsku už 20%. Diagnostika je stále ještě v plenkách. Jde o nový obor. 

Co s tím? 

Na problematiku osamělosti existuje celá řada studií. Málo se však svět věnuje na její řešení. Chybí ucelený pohled na problematiku. Chybí i to, jak moc osamělost ovlivňuje psychiatrické poruchy a jak se dá léčit. Podle všeho se nejlépe jeví metody spadající do kognitivně-behaviorální terapie. Nicméně, by tato oblast zasloužila větší pozornost, výzkum a rozšíření.