Osifikace, česky kostnatění, představuje přeměnu chrupavky nebo vaziva v kost. Dochází k tomu při vývoji kosti a potom také při hojení zlomeniny. A vysvětlení celého procesu není zrovna nejjednodušší a neobejde se bez trochy znalostí a odbornější terminologie.
Obsah článku
O kostech
Kosti se vyvíjí z vazivového nebo chrupavkového základu s pomocí procesu, kterému se říká osifikace. Osifikace se účastní osteoblasty a osteoklasty.
Osteoblasty produkují mezibuněčnou hmotu, kolagenní vlákna a proteoglykany. Ty jsou uloženy na povrchu trámců a lamel, kde se postupně zabudovávají do nové kosti, která mineralizuje. Z osteoblastů se stávají osteocyty.
Osteoklasty jsou velké buňky až s padesáti jádry. Nacházejí se v početném množství v rostoucí kosti. Nicméně v dospělé kosti pak už jen 1%. Osteoklasty produkují enzymy, které degradují kost vzniklou při primární osifikaci a uvolˇbují tak prostor pro vznik lamelární kosti. Zyzo buňky se uplatňují po celý život při přestavbě kosti a uvolňují prostor nové kostní tkáni. Jeden osteoklast dokáže likvidovat produkci až 150 osteoblastů.
Osifikaci je možné rozdělit na primární a sekundární
Primární osifikace
primární osifikace začíná od kosti jdoucí z hyalinní chrupavky, který je obalen perichondriem (vazivový a výživový obal chrupavky) s krevními cévami. Nejdříve se uprostřed diafýzy (střední část dlouhé kosti mezi metafýzami) vytvoří perichondriální vaskularizovaný prstenec, jeho buňky se na vnitřní straně mění na osteoblasty a perichondrium pak získává osteogenní vlastnosti. Jeho buňky produkují kostní tkáň, které se postupně ukládají mezi perichondriem a chrupavkou. Výsledkem je uzavření centrální části diafýzy periostální kostní manžetou z kompaktní kosti. Zároveň s periostální manžetou se mění i centrum chrupavkové diafýzy. Chondrocyty zde hypertrofují, matrix mezi nimi mineralizuje a vytváří se mezi se osifikační centrum. Do něho pak vrůstají z vaskularizovaného perichondria krevní cévy a osteoprogenitroní buňky. Ty se rozlišují v chondroklasty, které postupně pohlcují osifikační centrum, čímž vznikne primární dřeňová dutina. Ta obsahuje krevní kapiláry s čepičkami chondroklastů a pak zamíří k epifýzám budoucí kosti, přičemž razí kapilární cestu. Po stranách vlásečnic se pak rozdělují v osteoblasty, které produkující a ukládající osteoid. Dřeňová dutina se rozšiřuje postupně k oběma epifýzám (koncová část dlouhé kosti na kterou naléhá metafýza se svou chrupavkou) a osifikační zóna se více a více posouvá k hranici mezi diafýzou a epifýzami.
Sekundární osifikace
Sekundární, čili druhotná osifikace začíná přibližně uprostřed primární kompakty diafýzy a šíří se transverzálně i podélně, až nakonec pak zaujme celý její objem. Přestavba probíhá za aktivní účasti osteoklastů, na povrchu pláště díky nim se tvoří nejprve resorpční dutinky so nichž vyrůstají cévy s vazivem. Uvnitř pláště periostální kosti se pak potom orientují souběžně s podélnou osou diafýzy. Z vazivových buněk se v doprovodu cév oddělují osteoblasty, které začnou kolem osifikačních cév ukládat kostní lamely. V plášti se tak postupně vytvoří osteony, který má každý Haversův kanálek a uprostřed taky cévu. Dojde také k odlišení vnitřních a vnějších plášťových lamel. Vedle náhrady primární kosti sekundární osifikace pokračuje v nepřetržité přestavbě kostí po celý život jedince. Vše se opakuje dokola.
