Domů Nemoci Parkinsonova nemoc

Parkinsonova nemoc

Parkinsonova nemoc je vážné degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy s plíživým začátkem a postupnou chronickou progresí. Vzniká při degeneraci buněk části středního mozku, nazývané substantia nigra (tj. černá substance). Buňky této substance u zdravého jedince produkují dopamin, látku nezbytně potřebnou pro přenos nervových signálů. U Parkinsonovy nemoci se proto rozvíjí nedostatek dopaminu, což vede ke vzniku charakteristických obtíží s koordinací pohybů, stabilitou či udržováním potřebného svalového napětí.

Parkinsonova nemoc – jak a proč vzniká?

Přestože Parkinsonova nemoc postihuje většinou starší osoby nad 50 let, existují případy, kdy se nemoc rozvinula ještě před 40. rokem života. Příčina nemoci zatím nebyla vědecky zcela objasněna; víme pouze, že jistou roli hrají genetické předpoklady ve spojení s nepříznivými faktory vnějšího prostředí působící na organismus jedince během jeho života. V důsledku těchto blíže neurčených vlivů dochází při Parkinsonově nemoci k zániku tzv. dopaminergních (tj. produkujících dopamin) buněk v černé substanci. Dopamin je však velice důležitý neurotransmiter – látka zajišťující přenos nervových signálů mezi jednotlivými vlákny nervové soustavy. Nedostatek dopaminu je poté zodpovědný za veškeré níže popsané projevy Parkinsonovy nemoci.

Důležité je odlišit Parkinsonovu nemoc, při níž se jedná pouze o nedostatek dopaminu při zachování příslušných receptorů pro tento neurotransmiter, od Parkinsonského syndromu, při kterém často dochází i k postižení zmíněných receptorů. Příčiny Parkinsonského syndromu bývají většinou objasněny, může se jednat o syndrom polékový, toxický, poúrazový atd. Na rozdíl od tohoto syndromu však Parkinsonova nemoc v léčbě dobře reaguje na podávání látek, z nichž se potřebný dopamin chemickou reakcí dotvoří (tzv. prekurzory dopaminu), neboť při ní zůstávají receptory pro dopamin neporušeny.

Parkinsonova nemoc – první příznaky a charakteristické projevy

Parkinsonova nemoc se rozvíjí plíživě, mnohdy zcela nespecifickými příznaky, např. bolestmi svalů a zad, svalovými křečemi, poklesem výkonnosti, depresemi, pocity těžkých končetin atd. Postupně se dostavují 3 charakteristické příznaky Parkinsonovy nemoci (tzv. parkinsonské trias): poruchy hybnosti, rigidita, třes a jako čtvrtý typický příznak se připojují poruchy rovnováhy. Co se týče poruchy hybnosti, často prvním rozpoznatelným příznakem nemoci bývá zhoršená schopnost začít pohyb, pacient má obtíže např. vstát ze židle či se rozejít, chůzi zahajuje jakýmsi „cupitáním“ na místě, než se mu podaří udělat plnohodnotný krok. Poruchy hybnosti se projevují i jako celkové snížení rozsahů vykonávaných pohybů, pohybovou chudostí (včetně mimiky), celkovým zpomalením pohybových návyků dotyčného i zhoršenou schopností artikulovat. Dalším typickým příznakem je rigidita, určitá forma zvýšení svalového napětí, která pacientovi brání ve vykonávání pohybů. Dostavuje se také klidový, tzv. parkinsonský třes, připodobňovaný počítání mincí. Třes se může zvýšit při chůzi, kdy horní končetiny spočívají podél těla, při stresu, únavě či velkém duševním vypětí, naopak mizí při cílených pohybech a také ve spánku. Velice nápadné jsou i poruchy rovnováhy, jdoucí ruku v ruce s poruchami hybnosti. Pacient s Parkinsonovou nemocí chodí nahrben pomalými šouravými krůčky, ve stoji se cítí nejistý a celkově má velké tendence k pádu, protože nedokáže včas zastavit např. pohyb trupu vpřed při chůzi.

Parkinsonova nemoc – diagnostika

Pro určení diagnózy Parkinsonovy nemoci je třeba provést kompletní neurologické vyšetření, během kterého se prokážou výše popsané projevy nemoci. Vyšetření provádí specialista – neurolog na příslušném oddělení a důležité je, aby vyloučil všechny jiné příčiny, které mohou vést ke zmiňovaným příznakům. Standardně se zhotovuje rozbor krve, CT mozku, EEG (snímá elektrickou aktivitu mozku), sonografie karotid, případně i nukleární magnetická rezonance. Důležitý je tzv. test Levodopou – Levodopa je lék, který má na projevy Parkinsonovy nemoci velký efekt, a proto výrazné zlepšení průběhu nemoci po jejím podávání značí téměř jistě pro tuto diagnózu.

Parkinsonova nemoc – léčba

Léčba Parkinsonovy nemoci spadá plně do kompetence zkušeného neurologa. Základním lékem první volby je dodnes stále tzv. Levodopa, o které jsme něco málo naznačili již v předchozím odstavci. Levodopu bere pacient v tabletové formě, následně se látka krví dostává do mozku, kde se přetváří na chybějící dopamin. Sloučeniny, z nichž chemickou reakcí vznikají jiné, tělu potřebné látky, nazýváme obecně prekurzory a Levodopa je v tomto případě právě prekurzor dopaminu. Tím se deficit dopaminu snižuje na minimum a příznaky bývají zcela utlumeny, takže pacient žije téměř normálním životem. Problémy nastupují v okamžiku, kdy si organismus pacienta na Levodopu zvykne a již ani vysoké dávky v krátkých odstupech nevedou k ústupu obtíží. Pacientovi jsou následně ordinovány další, mnohdy velice drahé léky, které např. podporují tvorbu dopaminu či zvyšují jeho životnost. Zcela převratnou (a cenově tomu odpovídající) metodou léčby je tzv. hluboká mozková stimulace, kdy je pacientovi implantována do potřebné části mozku sonda pravidelně tvořící elektrické impulzy a stimulující kontrolu a tvorbu pohybových programů. Pacienti s Parkinsonovou nemocí berou celou řadu dalších podpůrných léčiv, jako např. antidepresiva. Bohužel přes veškeré snahy vede Parkinsonova nemoc většinou k trvalé invalidizaci postiženého.

Zdroj obrázku:

vektorový obraz muže s hlavou v dlaních

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here