Plicním infarktem rozumíme odumření části plic, resp. plicní tkáně, která není zásobena kyslíkem a živinami. Vytváří se tedy nekrotická, nefunkční oblast v plicích. Ložisko odumřelé tkáně se může zanítit a rozvinout se plicní zánět.
Příčina vzniku plicního infarktu:
Plicní infarkt vzniká jako následek jiných nebezpečných stavů postihujících plíce. Je úzce spjat s embolizováním do plic. To znamená, že se v hlubokém žilním systému, popř. v pravé srdeční síni/komoře) nachází krevní sraženiny (tromby), které se uvolní (embolizují) a jsou krevním oběhem vneseny do plicního řečiště, kde ucpou cévu a zablokují průtok krve za uzávěrem. Neléčená akutní plicní embolie má vysokou úmrtnost, až 11 % končí náhlou, okamžitou smrtí.
Každá embolizace do plic však nemusí automaticky způsobit plicní infarkt, záleží, zda v té oblasti existují i další cévy, které ji mohou dostatečně zásobovat.
Příznaky plicního infarktu:
Jelikož je vznik plicního infarktu vázaný také na embolii, mohou se příznaky překrývat.
Nejčastěji se jedná o:
- Tlak až bolest na hrudi
- Dušnost
- Suchý kašel
- Vykašlávání krve
- Bolesti jsou horší v nádechu
- Na plicích mohou být při poslechu slyšet šelesty (třecí šelesty)
- Poruchy srdečního rytmu
- Pokles krevního tlaku
Po delší době od infarktu se mohou objevit teploty a příznaky spojené s rozvíjejícím se zánětem, zápalem plic.
Diagnostika plicního infarktu:
Ložiska postižené tkáně jsou dobře diagnostikovatelné zobrazovacími metodami. Je možné využít klasický všude okamžitě dostupný RTG, ale pro přesnější zobrazení se používá CT nebo magnetická rezonance. Vhodné je též provést angiografii pod CT kontrolou.
Léčba plicního infarktu:
V úvodním stadiu je léčba shodná s příčinou, která jej vyvolala, tj. s embolií plic.
- Podávají se látky na „ředění“ krve, aby nedošlo k další embolizaci. Je snaha podat léky, které rozpustí do plicních cév vmetený trombus.
- Při nemožnosti použít léky na ředění krve a rozpuštění trombu se přistupuje k mechanickým postupům, tj. k „vyjmutí“ nebo „roztříštění“ trombu. K tomu může posloužit katetrizační postup, kdy je přes periferní cévy zaveden katétr, který se protáhne až k postiženému místu. Někdy je nutné provést klasickou operaci s otevřením hrudní dutiny a vyjmutím trombu.
- Při bolesti jsou podáváni tišící léky.
- Objeví-li se bakteriální zánět, jsou léčebně nasazena antibiotika, při tvorbě abscesu se tento drénuje, tj. vypustí na povrch a „vyčistí“.
- V případě silného zánětu, velkého odúmrtí tkáně či abscesu je vhodné postiženou část plic odebrat, tj. provést klasickou otevřenou operaci na plicích.
Komplikace plicního infarktu:
- Zanícení postižené části a rozšíření zánětu i mimo plicní tkáň, popř. vytvoření abscesu
- Přeměna ložiska na fibrotickou zajizvenou tkáň, která může vtáhnout i pleuru (poplicnici) a zdeformovat ji.
