Děložní polypy (od řeckého slova polypos) jsou drobné, obvykle několik milimetrů velké, výrůstky vyskytující se buď na děložním hrdle, nebo na sliznici těla dělohy. Jedná se o malé stopkaté útvary považované lékaři za nepravé nádory dělohy, které jsou většinou nezhoubné neboli benigní. Je s nimi však spjato riziko rozvoje rakovinného bujení. Kromě toho mohou polypy v děloze pacientkám způsobovat zdravotní obtíže, a proto se často přistupuje k jejich odstranění.
Děložní polyp a jeho příznaky
Děložní polypy nemusí ženám způsobovat vůbec žádné gynekologické obtíže. (Podobně jako polypy umístěné v
tlustém střevě nebo v žaludku, které mohou být rovněž bezpříznakové, ale spojené s vyšším rizikem rozvoje rakoviny.) Pacientka o polypech v děloze vůbec nemusí vědět, dokud na jejich výskyt není upozorněna svým gynekologem v rámci preventivní prohlídky, nebo nedojde k projevům polypu. Typickým projevem přítomnosti polypu v děloze je krvácení, jeho výskyt a charakter se odlišuje v závislosti na tom, zda se jedná o polyp děložního hrdla, nebo o polyp těla dělohy, který se nachází uvnitř dělohy.
Polypy děložního hrdla
Obvyklým příznakem polypu děložního hrdla (umístěného na spodní části dělohy) je kontaktní krvácení, ke kterému může dojít během sexuálního styku, při zavádění erotických pomůcek do pochvy nebo nástrojů používaných při gynekologickém vyšetření. Polypy v oblasti děložního hrdla lze ve srovnání s polypy v těle dělohy mnohem snáze diagnostikovat, protože jsou viditelné během běžného gynekologického vyšetření. Polyp na děložním hrdle si může dokonce pacientka diagnostikovat i sama při pohmatovém samovyšetření.
Polypy v těle dělohy
Naproti tomu přítomnost polypů v těle dělohy projevující se špiněním až krvácením mimo menstruaci nebo silnými bolestivými menstruacemi (anebo obojím), je mnohem obtížněji diagnostikovatelná, protože polypy děložního těla vyrůstají z děložní sliznice v děložní dutině. Polypy v těle dělohy se označují jako endometrální (od latinského označení pro děložní sliznici – endometria). Endometrální polypy lze diagnostikovat buď pomocí ultrazvuku, nebo vaginální sondy. Endometrálmí polypy jsou nejčastěji diagnostikovány u pacientek starších 40. let a jsou spojeny s vyšším rizikem rozvoje rakoviny dělohy.
Obtíže způsobené polypy
Kromě krvácení mohou polypy působit i další nepříjemné obtíže. Tou nejzávažnější z nich (pokud pomineme riziko rakovinného bujení) jsou riziko neplodnosti (polyp může být mechanickou překážkou při pokusech o oplodnění vajíčka) nebo opakovaných potratů. Aby se těmto rizikům zamezilo, je důležitá včasná diagnostika a léčba..
Léčba
Jediná účinná léčba polypů spočívá v jejich odstranění. Označení používané pro tento medicínský zákrok je kyretáž. Jedná se o poměrně nenáročný zákrok, během něhož je polyp mechanicky odstraněn. Dochází při něm v podstatě k odkroucení polypu. Zákrok je téměř bezbolestný (citlivým pacientkám lze aplikovat lokální analgetika) a provádí se ambulantně. Metoda kyretáže se používá především u polypů děložního hrdla. Pro léčbu polypů v těle dělohy se většinou využívá speciální endoskopické gynekologické metody – hysteroskopie, kde je vekou výhodou oproti kyretáži možnost vizuální kontroly a snížení rizika recidivy. Pokud polypy nezpůsobují žádné gynekologické, ani reprodukční problémy, není jejich odstranění nutné. Je však důležité, ověřit, zda nejsou zhoubné (odběr části sliznice za účelem histologického vyšetření). Vzhledem k možnosti vzniku malignit je důležité, aby ženy pravidelně absolvovaly preventivní gynekologické prohlídky především po 40. roce věku.
Prevence vzniku polypů
Vzniku polypů lze do jisté míry předejít eliminací rizikových faktorů, přičemž tím nejvýznamnějším je časté střídání sexuálních partnerů. Dalším preventivním opatřením je užívání hormonální antikoncepce nebo gestačních hormonů bránících růstu děložní sliznice a tím i polypů. Indikací pro užívání gestačních hormonů je odstranění polypu v minulosti nebo sklon k polypóze.
Foto: Freeimages.com
