Refluxní choroba jícnu (gastroezofageální reflux)

Refluxní choroba jícnu je onemocnění trávicí soustavy, které může nabývat různě závažných podob. Při refluxní chorobě jícnu proniká natrávená potrava spolu se žaludečními šťávami ze žaludku zpět do jícnu, jehož sliznici pak dráždí.

K těmto stavům může u pacientů docházet jednou za čas, ale i opakovaně – taková forma refluxní choroby je již vážnější a představuje jisté riziko vzniku nebezpečných komplikací. Refluxní choroba jícnu je proto onemocnění, které vyžaduje pravidelnou odbornou péči.

Co se děje při refluxní chorobě jícnu?

Samotnou podstatou refluxní choroby jícnu je tzv. gastroezofageální reflux. Tento odborný termín vypadá sice strašidelně, ale pokud si jej volně přeložíme do češtiny, jistě mu porozumíme. Pokud víme, že „gaster“ je v překladu z latiny „žaludek“, „oesophagus“ znamená jícen a „reflux“ bychom přeložili jako „zpětný tok“, pochopíme již, co se při tomto onemocnění v našem těle děje. Je to stav, kdy se samovolně vrací natrávený žaludeční obsah zpět do jícnu, kterým potrava do žaludku normálně putuje. K tomu však může dojít i u zdravého člověka, např. při požití dráždivé stravy nebo alkoholu. Běžně se s tímto problémem setkávají i těhotné ženy. Záleží však na tom, jak často k refluxům dochází a jak dlouho žaludeční trávenina na sliznici jícnu působí. Žaludeční šťáva totiž obsahuje kyselinu chlorovodíkovou (HCl), která sliznici jícnu v případě zpětného toku obsahu z žaludku naleptává. Kyselinou navíc nemusí být poškozen jen jícen, ale i další orgány, např. hrtan, hltan i dýchací cesty. Samotná příčina toho, proč k refluxům dochází, je složitější. Řekněme si proto jen, že vznikají selháním různých antirefluxních bariér, např. dolního jícnového svěrače.  Následkem poleptání sliznice se může rozvinout i nebezpečný zánět jícnu, tzv. refluxní ezofagitida.

Příznaky onemocnění

Příznaky refluxní choroby jícnu rozdělujeme na jícnové, tedy ty, které jsou spojeny se samotným orgánem, a mimojícnové, které se projeví v organismu jinde. Mezi nejtypičtější jícnové příznaky patří pálení žáhy (pyróza), vnímané jako pálení za hrudní kostí, dále obtížné a bolestivé polykání, pocit cizího tělesa v krku, říhání, pocity na zvracení, případně i samovolný vnik žaludečního obsahu do jícnu a následně do úst. Potíže se často zhoršují v poloze vleže, kdy na žaludek přestává působit gravitace. Z příznaků, které nesouvisí přímo s jícnem, se objevuje pocit sucha v ústech, ztráta chuti, chronický a noční kašel, chrapot, zánět průdušek či bolest na hrudi.

Diagnostika a možnosti léčby

Prvotním impulzem ke zjištění diagnózy refluxní choroby jícnu je sdělení obtíží obvodnímu lékaři. Ten pravděpodobně doporučí endoskopické vyšetření jícnu, které spočívá v zavedení ohebné optické trubice do trávicího traktu. Diagnóza se provádí i odebráním vzorku sliznice jícnu či měřením kyselosti vracejícího se obsahu žaludku (ph-metrie).

Pro léčbu je v první řadě podstatné její včasné zahájení. Léčená refluxní choroba jícnu je prognosticky dobrá, pacienti mají velkou šanci na návrat ke zdravému stavu. Základem léčby jsou režimová a dietní opatření, pacient je obeznámen s faktory, které refluxy vyvolávají a kterým by se tedy měl vyhnout. Doporučuje se omezit tělesnou váhu a spát na lůžku s podloženou hlavou a trupem. V rámci diety je nutné vyloučit z jídelníčku dráždivou stravu a zejména alkohol. Doporučuje se také nejíst 3 hodiny před spaním. Tato opatření pak doprovází léčba farmakologická – podávají se léky ze skupiny omeprazolů, prokinetik a lehčích antacid. U těžších případů reflexů se přistupuje k léčbě operační, laparoskopické. Provádí se zejména tehdy, když nezabírá léčba farmakologická, nebo když refluxy ohrožují pacienta na životě, např. v noci, kdy hrozí riziko vdechnutí žaludečního obsahu.

Komplikace

Vážnými komplikacemi zanedbané refluxní choroby jícnu je zanícení sliznice jícnu, zúžení jícnu, vznik vředů či krvácení. Slizniční tkáň může být tak zničena, že začne docházet k přeměnám jejích buněk na buňky, které mohou mít nádorový charakter – vzniká tzv. Barrettův jícen. Jakékoli problémy je proto dobré nepřehlížet, a pokud máme nějaké pochybnosti, je vždy rozumné navštívit lékaře.