Domů Nemoci Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida

Ranní ztuhlost kloubů, jejich bolestivost, otoky nebo zčervenání – to vše mohou být příznaky revmatoidní artritidy, chronického zánětlivého onemocnění, pro něž se mezi lidmi vžil název revma. Revma trápí 1 % obyvatelstva, u nás v ČR je tedy zhruba 100 000 pacientů s tímto onemocněním. Revma postihuje především menší klouby v těle, a to symetricky – například pokud se revma objeví u palce levé ruky, je většinou brzy postižen i palec ruky pravé. Revma je závažné především tím, že významně snižuje kvalitu života nemocných.

Jak vzniká revma?

Revmatoidní artritida je chronické onemocnění, způsobené autoimunitní reakcí organismu. Znamená to, že imunitní systém člověka nepracuje správně a vytváří protilátky proti buňkám vlastního těla. Protilátky, které napadají právě klouby, se nazývají revmatoidní faktor. Ničí synoviální strukturu kloubu tím, že vyvolávají četné záněty v postižených kloubech. Proč k tvorbě těchto protilátek, které nejsou tělu za normálních okolností vlastní, dochází, se zatím nepodařilo objasnit. Spouštěcím okamžikem autoimunitní reakce může být např. prodělaná infekce, podání některých léků nebo i podstoupené očkování. Ty pravděpodobně zmýlí imunitní systém, který začne pracovat tak, jak nemá a vzniká revma.

Záněty kloubů jsou přitom příznakem, který revmatoidní artritidu odlišuje od artrózy. Artróza je také velmi časté onemocnění kloubů, které však vzniká jejich opotřebováním (degenerací). Při artróze tedy zánět v kloubech zpravidla nenajdeme. Revmatický nález je charakteristický pro malé klouby, hlavně na ruce a noze včetně zápěstí a kotníku, ale vzácné není ani revma kyčle, kolene nebo ramene – zaníceno může být více kloubů najednou (polyartritis). Co se týče pohlaví, revma trápí častěji ženy, které si s sebou nemoc nesou mnohdy až do konce života. Revma se může poprvé objevit již v brzkém věku – pokud je to před 16. rokem, mluvíme o tzv. juvenilní formě revmatoidní artritidy.

Příznaky revmatického zánětu

Protilátky, chybně tvořené na základě patologické funkce imunity, napadají kloub „zevnitř“ – narušují jeho synoviální membránu, ta se zanítí a produkuje nadměrné množství kloubní tekutiny. Tento stav se navenek projevuje otokem kloubu, jeho bolestivostí a zčervenáním daného místa. Ještě před vznikem zánětu se ale revma přihlásí o slovo častou ranní ztuhlostí kloubu. Postiženému může trvat až hodinu, než kloub rozcvičí a může s ním plnohodnotně hýbat.

V zaníceném kloubu sice probíhají reparační mechanismy, ale organismus není schopen kloubní chrupavku plnohodnotně nahradit, a tak postupně dochází ke snižování kloubní pohyblivosti. Postižený najednou cítí, že rozsahy pohybů v daném kloubu nejsou takové, jako dříve. Tím, jak je kloub nepohyblivý a setrvává jen v určitých pozicích, vznikají později kloubní deformity. Na ruce se například prsty stáčí na malíkovou stranu, což v konečném stádiu znamená pro postiženého úplnou invaliditu. Komplikacemi revmatu mohou být ruptury šlach, bolestivost svalů, ale i změny na vnitřních orgánech. Vyskytují se problémy s očima, neurologické potíže či plicní fibróza (zánětlivé onemocnění plic, kdy jsou jednotlivé jizvičky nahrazeny vazivem).

Diagnostika revmatoidní artritidy

Revma lékař diagnostikuje na základě několika kritérií. Zohledňují se především délka ranní ztuhlosti a lokalizace bolestí. Pacient s podezřením na revma je podroben odběrům krve, kdy již z malého množství lze zjistit stadium onemocnění (v krvi je patrný onen revmatoidní faktor, ale nemusí se vyskytovat vždy). Poté, co je revma bezpečně diagnostikováno, dochází nemocný pravidelně na rentgen. Snímky z rentgenu mohou včas zachytit kloubní deformace, a je proto důležité, aby je lékař během nemoci pravidelně kontroloval. Pokud je revma doprovázeno silnými otoky, provádí se částečně i jako terapeutický zákrok tzv. kloubní punkce. Kloub je při ní napíchnut jehlou a zánětlivá tekutina je z něj odsáta, což zmírní bolesti. Odebraná tekutina je následně odeslána na laboratorní vyšetření.

Možnosti léčby

Revma sice nelze úplně vyléčit, jde však zpomalit jeho rozvoj a zhoršování obtíží. Kromě speciálních režimových opatření během akutní fáze nemoci (klid, polohování) hraje zásadní roli farmakoterapie. K léčbě revmatu jsou určeny především léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik a kortikoidů. Revmatici dále docházejí na pravidelnou rehabilitaci – kromě cvičení jim pomáhají i magnety, vodoléčba či elektroterapie. V konečných stádiích přichází na řadu revmatochirurgie, jejímž cílem je zničený kloub odstranit a nahradit jej umělým implantátem. Operační zákrok pacienta doživotně zbaví bolestí.

Zdroj obrázku: hands

2 KOMENTÁŘE

  1. Dobrý den, moc děkuji za tento článek se spoustou informací. Já osobně měl problém, kdy mne bolely klouby a to nejen po těžké práci, ale neustále. Zkoušel jsem i doplňky stravy a masti a bez větších úspěchů. Nakonec mně někdo poradil, ať hledám příčiny svých problémů. Nechal jsem se neochotně přemluvit na změnu svého jídelníčku, vhodné cvičení a problémy z větší části ustoupily. Informace jsem čerpal z různých zdrojů, někdy jsem našel i protichůdné informace.

  2. Dobrý den, mě problémy s klouby začaly, když jsem začala chodit na dlouhé turistické a náročné tůry do hor. Většinou se problémy objevily i dva týdny poté, co jsem již kloubům nezpůsobovala žádnou fyzickou zátěž. Co se jídelníčků týče, myslím, že je ohromě důležité jíst mořské ryby a hodně zeleniny a ovoce. Naopak jsem téměř úplně vysadila maso. Změna jídelníčku není nikdy jednoduchá, ale udělá to s člověkem hodně. V těch nejhorších chvílích, kdy jsem trpěla silnými otoky a musela jsem chodit i na odsávání, i hodně z hlediska podpůrné léčby pomohl wobenzym. Snažím se pravidelně cvičit a skončila jsem s běháním po asfaltu, poněvadž to je pro klouby snad to největší zlo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here