Domů Nemoci Sarkoidóza plic

Sarkoidóza plic

Sarkoidóza je granulomatózní onemocnění postihující mnoho tkání v těle, proto mluvíme o onemocnění multisystémovém. Vůbec nejčastější je postižení dýchacího systému, zvláště plic a nitrohrudních lymfatických uzlin, které se objevuje až u 90 % pacientů. Vedle toho ale mohou být napadeny i další orgány včetně nervového systému či srdce. Příčina sarkoidózy není doposud známa, v potaz připadají jak infekční původci, tak porucha imunity. Onemocnění postihuje mladé lidi, nejvíce mezi 35 – 45 lety. Prognóza onemocnění nebývá špatná, často ani není nutné zahájit léčbu.

Co znamená „granulomatózní“ onemocnění?

Sarkoidóza je řazena mezi tzv. granulomatózní multisystémová onemocnění. Typické je pro ni tvorba tzv. granulomů nejprve v hluboko uložených (tj. nehmatatelných) lymfatických uzlinách v oblasti hrudníku. Granulomy můžeme popsat jako shluky buněk imunitního systému, které reagují na vyvolávající podnět, který dosud neznáme (viz níže). Lymfatické uzliny se zvětšují a mohou dorůst až do velikosti, kdy začínají utlačovat plicní tkáň, což se projevuje dušností a dalšími příznaky. Proces dále postihuje i samotnou plicní tkáň, kde se také tvoří granulomy. Tyto granulomy jsou navíc tzv. nekaseifikující; průkaz těchto speciálních granulomů v postiženém orgánu je jediným důkazem pro stanovení diagnózy sarkoidózy po vyloučení všech ostatních diagnóz. Nebezpečnou se sarkoidóza stává tehdy, začne-li se v plicní tkáni ukládat vazivová tkáň a vzniká fibróza plic.

Příčina neznámá

Sarkoidóza je dosud záhadné onemocnění, jehož příčinu nejsme schopni identifikovat. Uvažuje se o roli jak genetických faktorů, tak infekčních vyvolavatelů či imunopatologických procesů (chorobná vnímavost imunity vůči běžným podnětům). Za možné infekční spouštěče jsou považovány některé bakterie, např. mykobakterie tuberculosis, riketsie, borrelie, mykoplasmata, a dále viry, např. EB virus. Vyvolavatelem mohou být i různé běžně se vyskytující anorganické (např. hliník, křemík, silikon) i organické (např. škrob) látky. Vedle toho se spekuluje, zda se nemůže jednat o některou z přecitlivělých imunitních reakcí organismu na různé podněty, tedy v podstatě o alergické reakce.

Příznaky sarkoidózy plic

Sarkoidóza plic se obvykle projevuje dušností, suchým kašlem a bolestí na hrudi, která je vnímána spíše jako nepříjemný tlak, než palčivá, pálivá bolest popisovaná při angině pectoris. Tyto příznaky jsou důsledkem útlaku plicní tkáně zvětšenými hrudními uzlinami, které se nacházejí v místě vyústění průdušek do plic. Vedle toho se rozvíjí nespecifické chřipkovité příznaky, jako je zvýšená teplota či horečka, únava, celková schvácenost až vyčerpání, bolesti svalů atd.

Diagnostika sarkoidózy plic

Výše popsané příznaky mohou ukazovat na nejrůznější onemocnění, proto je nutné, aby byl pacient řádně vyšetřen, nejlépe na plicním či interním oddělení. Provádí se laboratorní rozbor krve, který však nemusí sarkoidózu prokázat, dále RTG plic a vůbec nejprůkaznější je CT vyšetření plic. Pokud není diagnóza zcela jasná, může ještě napomoci biopsie plic, tj. odebrání plicní tkáně a její následný histologický rozbor. Důležité je i funkční vyšetření plic spirometrií, která objektivně potvrdí dušnost. Dříve používaný tzv. Kveimův test, kdy byla pacientovi s podezřením na sarkoidózu aplikována postižená tkáň jiného pacienta a sledovala se následná reakce, se dnes již z důvodu nebezpečí nákazy nejen virem HIV, neprovádí.

Léčba sarkoidózy plic

U mnoha pacientů se sarkoidóza plic nemusí nijak projevit – mluvíme o tzv. asymptomatické formě nemoci. Zjistí se pouze náhodným RTG vyšetřením hrudníku. Tato forma sarkoidózy zůstává zpravidla neléčená. Léčbu zahajujeme až při přetrvávajících obtížích či při 6 měsíců nelepšícím se nálezem na rentgenu. Lékem volby jsou glukokortikoidy, léky obecně tlumící jakékoli imunitní reakce v těle. Nevýhodou těchto léků je jejich neblahý dopad na celý organismus v podobě nežádoucích účinků, proto se kortikoidy u asymptomatického průběhu sarkoidózy nenasazují. Statistiky ale ukazují, že až 80 % pacientů se vyléčí bez jakékoli léčby. Úmrtnost na sarkoidózu se udává méně než 5 % a nastává většinou při multisystémovém postižení mnoha orgánů. Příčinou úmrtí bývá buď respirační selhání, postižení centrální nervové soustavy či postižení srdečního svalu.

Jiné formy sarkoidózy

Sarkoidóza může postihnout v podstatě jakýkoliv orgán v lidském těle, snad pouze vyjma močového měchýře a nadledvinek. Může se jednat např. o sarkoidózu oční, projevující se jako oční zánět, sarkoidózu kůže, při které nacházíme typické skvrny připomínajících podlitiny nejvíce na bércích (erythema nodosum), sarkoidózu pohybového systému napadající hlavně klouby, lymfatických uzlin kdekoli po těle, sleziny, nervového systému, srdce a dále i jater, střeva, žaludku, ledvin, slinivky břišní či štítné žlázy.

Zdroj obrázku: elektronické stethescope

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here