Spasmus jícnu je popsán jako narušení motorické činnosti jícnu. Dochází ke zvýšení aktivity, tj. objevuje se více svalových stahů, což zpomaluje průchod přijímané potravy.
Dělení spasmů jícnu:
Jícnové spasmy můžeme dělit podle toho, kde k nim dochází na
- sfinkterové (svěračové) v oblasti horního a dolního jícnového svěrače
- mimosfinkterové, které se objevují hlavně v dolní částí jícnu
Další možné dělení je podle průběhu spasmu na
- akutní, které vznikají náhle, neobjevují se často a trvají nejčastěji kolem sekund až minut
- chronické, které se často opakují a mohou trvat delší dobu
Příčiny vzniku spasmu jícnu:
Podíváme se na hlavní příčiny spasmů jícnu akutních i chronických.
V případě akutních spasmů jícnu mohou být na vině silné psychické podněty, jako je např. úlek. Roli hraje také celkové psychické rozpoložení, zkonzumování příliš studeného, či naopak horkého sousta, vyšetření, při němž se zavádí endoskop skrz jícen.
U chronických spasmů jícnu jsou hlavními příčinami patologické změny ve stěnách jícnu. Může se jednat o změny vyvolané zánětem, přítomností nádoru, tj. různé jizvy, vředy či vyklenutí jícnové stěny. Dále jsou to změny, které se objevují mimo jícen, např. orgánů a systému, včetně nervového, poruchy štítné žlázy, poškození krční a hrudní páteře, poškození cév atd. či patologické procesy probíhající v bezprostřední blízkosti jícnu.
Příznaky, které provází spasmus jícnu:
Nejčastějšími příznaky, které spasmy jícnu provázejí jsou:
- Dysfagie, jedná se poruchy polykání, které provází pocit sevření, které může vyústit až v pocit bolesti
- Regurgitace, tedy návrat potravy, ale také tekutin, pokud je spasmus příliš silný. Může dojít až k regurgitaci nosem
- Zvýšená tvorba slin
- Pálení a bolesti za hrudní kostí
- Kašel, včetně chronického
- Zápach z úst
Diagnostika jícnového spasmu:
Při diagnostice spasmu jícnu se volí hlavně metody, které dokážou zobrazit jícen. Nejjednodušší formou je rentgenové vyšetření, které je možné provést i dynamické a sledovat průchod sousta jícnem. Zásadní roli však hraje endoskopické vyšetření jícnu, tedy ezofagoskopie, a vyšetření tlaků v jícnu, tj. jícnová manometrie.
Léčba spamu jícnu:
Léčba spasmů jícnu se odvíjí od zjištěné příčiny. V případě akutních spamů se k léčbě většinou nepřistupuje a pacientovi je doporučená psychická hygiena.
U chronických spasmů jícnu je možno pacientům pomoci již během ezofagoskopie, kdy je možné pomoc sondy jícen dilatovat (rozšířit), pomoci uvolnit stažení může i aplikované anestetikum.
Pro relaxaci svaloviny se používají např. sedativa a jiné zklidňující, relaxující léky. V přítomnosti spasmů, které postihují oblasti dolního ústí jícnu se volí sympatolytika, tj. léky, které snižují aktivitu sympatické části vegetativního nervového systému. Pokud je spasmus v oblasti horního ústí, podávají se parasympatolytika, která tlumí aktivitu parasympatické části vegetativního nervového systému. Je možné provést i další zákroky, které ovlivní inervaci jícnu.
Důležitá je také změna dietního režimu.
V případě selhání výše zmíněné léčby se přistupuje k chirurgickému zákroku, kdy se může, v případě achalazie dolního jícnového svěrače, tento protnout a tím uvolnit.
