Stařecká demence

Demence je definována jako závažné onemocnění, které vzniká na podkladě degenerativních změn v mozkové tkáni. Je spojena s celkovým chátráním duševních funkcí, především s poruchami paměti, orientace v prostoru i v čase a výrazným úpadkem celého intelektu. Demence postihuje především starší lidi, u nichž hovoříme o stařecké, neboli senilní demenci. Vzniká nejčastěji na podkladě neurodegenerativních onemocnění, jako je např. Parkinsonova či Alzheimerova choroba. Vedle toho rozlišujeme demenci presenilní, která je typická časným výskytem do 60 let věku pacienta.

Příčiny senilní demence

Senilní demence provází stáří až 5 % osob populace nad 65 let, přičemž s přibývajícím věkem riziko onemocnění stále roste. Nejčastějšími příčinami demence v tomto věku jsou dvě choroby – Parkinsonova a Alzheimerova nemoc. Parkinsonova nemoc je degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, při kterém je poškozena část mozku, která produkuje dopamin – látku chemické povahy, která je nezbytná pro správný přenos nervových vzruchů (odborně takové látky označujeme jako neurotransmitery). Nemoc se začíná projevovat nejistotou a neobratností v pohybu, je narušena koordinace hybnosti a chůze, objevuje se třes, ztuhlost a to vše činí pacientovi problémy v denním životě. Narušeny však nejsou jen nervové přenosy potřebné k pohybu, ale i ty, které zajišťují naše duševní funkce, a proto dochází k rozvoji demence.

Druhým onemocněním, pro které je demence ještě příznačnější, je Alzheimerova choroba. Představuje 50-60 % všech případů senilní demence, ale proč k ní dochází, zatím vědci nebyli schopni objasnit. Opět se jedná o neurodegenerativní onemocnění, v tomto případě charakteristické atrofií (úbytkem tkáně) mozku. Dále bylo zjištěno, že se při něm v okolí nervových vláken patologicky ukládají proteiny v podobě amyloidových plaků. To vede k poškození a zániku nervových buněk a acetylcholinu, což je další nezbytný neurotransmiter. Výsledkem toho všeho je opět zánik duševních funkcí a senilní demence.

Demence se může vyvinout také na podkladě ischemicko-vaskulárního poškození mozku, kdy mozková tkáň trpí nedostatečným okysličováním (při infarktech mozkové tkáně). Další, avšak poměrně vzácnou příčinou demence v senilním věku, může být i Pickova choroba – další neurologické onemocnění postihující především tkáň čelního a spánkového laloku mozku.

Příznaky demence

Demence je především duševní onemocnění, při kterém dochází k řadě změn v osobnosti, chování, jednání a zejména v tzv. kognitivních funkcí. Řadíme mezi ně paměť, myšlení, schopnost úsudku a rozhodování, intelektuální schopnosti, motivaci a další. Z tohoto neúplného výčtu už musí být zřejmé, že se demence může projevovat mnoha způsoby, a že ne všichni pacienti musí mít stejné příznaky.

Mezi časné příznaky demence (které by nás měli varovat), patří:

• zapomínání, zakládání věcí
• obtížné rozhodování
• ztížená komunikace s postiženým (nelze se s ním jednoduše domluvit)
• problémy s orientací v čase i v prostoru (bloudění na důvěrně známých místech)
• popírání vlastních problémů (s pamětí, orientací)
• změny chování – vztahovačnost, podezíravost, agresivita
• změny nálad – deprese, úzkosti, ztráta zájmů o koníčky
• změny osobnosti – sobeckost, egocentrismus

V další fázi onemocnění dochází v podstatě už jen k prohlubování těchto příznaků. Pacient trpí ztrátami paměti, často bloudí, zakládá věci na absurdní místa (např. brýle do lednice atp.), ztrácí soudnost, nelze se s ním na ničem domluvit. Stupňují se poruchy chování – postižený se chová agresivně a vztahovačně, podezírá a obviňuje blízké okolí, má bludy a halucinace. Dochází k tzv. deterioraci, neboli úpadku intelektu. Postupně člověk ztrácí schopnost vykonávat běžné denní činnosti, potřebuje pomoc při úklidu, vaření, nakupování, později i při vykonávání osobní hygieny a oblékání. Těžké stádium demence je již charakterizováno stavy zmatenosti, neschopností komunikace, neschopností rozpoznat své blízké, poruchami příjmu potravy, bizardním chováním a celkovou ztrátou soběstačnosti. Pacient je často upoután na invalidní vozík, protože chůze je obtížná až nemožná. Celkově tedy dochází k těžkému fyzickému i psychickému úpadku.

A co léčba?

Vyléčit demenci bohužel není možné, protože degenerativní změny v mozku jsou trvalého charakteru. Nemoc lze pouze brzdit a tím oddalovat veškeré problémy. V léčbě Parkinsonovy nemoci sehrává největší úlohu Levodopa, lék, který se v mozku přeměňuje na chybějící dopamin. V případě Alzheimerovy choroby se podobně podávají látky, z nichž se v mozku tvoří potřebný acetylcholin (tzv. prekurzory acetylcholinu). Podává se celá řada dalších léků, které zde nemá cenu vyjmenovávat – důležitý je fakt, že všechny pouze zamezují progresi onemocnění, ale nemoc samotnou vyléčit nelze.

Existují však studie, které dokazují, že pokud budeme náš mozek během života dostatečně „trénovat“, můžeme tím demenci předejít, nebo ji alespoň značně oddálit. Je proto namístě zaměstnávat se činnostmi, při kterých jede mozek na „plné obrátky“. Příkladem může být luštění křížovek, řešení hlavolamů, hraní společenských her, čtení knih a zkrátka všechny aktivity, u kterých musíme trochu více přemýšlet.

Zdroj obrázku: puɐןɹǝʌo ǝɥʇ – ɹǝllıw ɥƃıǝ˥-3