Domů Nemoci Onemocnění srdce Syndrom horní duté žíly

Syndrom horní duté žíly

Syndromem horní duté žíly rozumíme stav, kdy se naruší proudění krve horní dutou žílou. Horní dutá žíla společně s dolní dutou žílou vyúsťuje do pravé síně srdce. Obstarává odvod krve z horní půlky těla – horních končetin, krku a hlavy. Se syndromem horní duté žíly se setkáváme spíše u starších lidí. U dětí je výjimečný.

Příčiny:

Útlak žíly může být

vnější, kdy je žíla stlačena útvarem, např. nádorem či zvětšenou uzlinou,

vnitřní, kdy je žíla uzavřena hmotou, která se nachází v žíle.

  • Benigní – útlak žíly způsobí infekce jako tuberkulóza či syfilis, dále pak trombóza (přítomnost krevní zátky v žíle) či tromboflebidita (žilní zánět na podkladě uzávěru trombem), aneuryzma, pneumotorax, plicní fibróza aj.
  • Maligní – žíla je utlačená rostoucím nádorem, a to až v 95 % případů. Jedná se o nádory plic, lymfomy, metastázy do hrudního koše z rakoviny prsu, varlat, jícnu aj.

Příznaky:

  • Otok obličeje
  • Otok krku
  • Otoky horních končetin
  • Viditelné rozšíření žil na krku a hrudníku
  • Dušnost
  • Kašel
  • Chrapot
  • Zarudnutí spojivek
  • Otoku okolo očí
  • Únava
  • Bolesti hlavy
  • Bolest na hrudníku
  • Závratě
  • Překrvení nosní sliznice a krvácení z nosu
  • Pískání v uších
  • Vykašlávání krve aj.

Syndrom horní duté žíly

Diagnostika:

Určení diagnózy syndromu horní duté žíly se prokazuje hlavně zobrazovacími metodami. Jedná se např. o RTG snímkování v předozadní a boční projekci.

Přesnější je ovšem počítačová tomografie, může se využít i kontrast, který zvýrazní patologické struktury (nádory, zvětšené uzliny, výpotky, cysty). Je vhodné též provést angiografii, tj. vyšetření cév, kdy je do nich vstříknut kontrast a snímkování probíhá pomocí CT.

Využívá se též magnetická rezonance, která oproti CT poskytuje pohled ve více rovinách a je možné lépe sledovat průtok krve cévami. Nevýhodou je, že není možné MRI využít u pacientů s implantovanými stimulátory či náhradami. U starších lidí tyto bývají poměrně časté.

V neposlední řadě je možné určit diagnózu pomocí invazivní kontrastní venografie, tak ukáže průchodnost cév. Díky ní se tedy potvrdí, nebo vyvrátí přítomnost trombu v žíle.

Léčba:

Léčba syndromu horní duté žíly závisí na příčině, která jej způsobila.

Pokud je příčinou útlaku nádorová masa, je možné pokusit se o její odstranění a radio- a chemoterapií dle citlivosti nádoru.

V případě uzávěru žíly trombem se volí trombolýza, tj. „rozpuštění“ trombu. Využívají se látky, jakou je streptokináza, urokináza či moderní rekombinantní léčiva, tedy fibrinolytika, neboť rozpouštějí fibrinová vlákna v trombu. Využívá se i antikoagulancií (protisrážlivé léky), tj. heparin. Trombus se může odstranit i operačně, tj. trombektomií.

Po vyjmutí trombu se žíla, aby nedošlo k jejímu uzavření, kolapsu, vyztuží stentem.

Dalším operačním řešením je provedení bypassu, přemostění s obnovením průtoku krve. Volí se u indikovaných pacientů, často u pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním, aby se mu ulevilo.

Krom léčby kauzální, tj. léčení příčiny syndromu horní duté žíly, se využívá léčba symptomatická, která má pacientovi ulevit od příznaků. Pomáhá i podání kortikoidů.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here