Syndrom tarzálního tunelu se řadí mezi úžinové syndromy. Tedy stavy, při nichž dochází k útlaku nervů v určitých exponovaných oblastech, kostěných kanálech atd. V tomto případě je utlačován nervus tibialis (holenní nerv).
Obsah článku
Tarzální tunel:
Tarzální tunel se nachází na vnitřním kotníkem. Tunel je tvořen kostmi v oblasti kotníku a tuhým vazem retinaculum flexorum. Na spodině najdeme talus (kost hlezenní), calcaneus (kost patní) a dolní část kosti holenní. Vytvořeným tunelem procházejí šlachy svalů holeně a nohy, cévy zásobující nohu a nervy, včetně n. tibialis a jeho větve.
Příčiny vzniku syndromu tarzálního tunelu:
Syndrom tarzálního tunelu může mít řadu příčin. Nejčastější jsou:
- Ploché nohy, které mění i postavení kotníku
- Poranění v oblasti kotníku, tj. podvrtnutí kotníku, zlomeniny
- Přítomnost útvarů, které na oblast tlačí, např. cysty, rozšířené cévy, záněty šlach
- Nadměrná zátěž kotníku kotníku
Příznaky syndromu tarzálního tunelu:
Příznaky mohou být velmi pestré. Závisí na místě útlaku a také na intenzitě. Nejčastěji se setkáváme s těmito příznaky:
- Bolest v okolí vnitřního kotníku
- Parestezie/dyzestezie, tj. poruchy čití, jakou jsou mravenčení, pálení, bodání, nebo naopak snížená citlivost
- Potíže mohou přecházet na chodidlo a prsty
- Slabost svalů nohy se objevuje u závažnějšího poškození nervu
Příznaky se zhoršují během a po fyzické aktivitě, při stání… Zprvu mohou vymizet v klidu.
Diagnostika syndromu tarzálního tunelu:
Syndrom tarzálního tunelu není těžké diagnostikovat. Příznaky jsou naprosto typické. Důležité je diagnózu potvrdit a zjistit příčinu, aby mohla být odstraněna. Diagnostiku provádí nejčastěji neurolog nebo ortoped.
Důležitým diagnostickým vodítkem je Tinelův test, při němž lékař jemně poklepe na holenní nerv, což vyvolá příznaky nebo zhoršení příznaků.
Dále se může provést elektromyogramové vyšetření (EMG), které odhaluje vodivost nervu a přenos vzruchů z nervu na svaly.
Pro zobrazení poměrů ve vnitřním kotníku se může použít CT nebo magnetická rezonance. 
Léčba syndromu tarzálního tunelu:
Podle typu a intenzity obtíží může lékař vybrat různé léčebné postupy. Jedná se o konzervativní postupy, mezi něž patří klidový režim, který může trvat dny, ale i týden. Někdy pomůže chlazení oblasti kotníku, na cca 20 minut, opakuje se několikrát denně. To zmírní otok, který může tlačit na tarzální tunel. U některých pacientů může pomoci komprese, tj. nošení podpůrných bandáží a hlavně elevace, tj. zdvižení končetiny.
Součástí terapie může být také fyzikální a rehabilitační terapie, tj. magnet, elektirka, léčba vodou a cvičení.
Ke zmírnění zánětu a bolesti se mohou podávat protizánětlivé léky, a to buď lokálně v podobě mastí, nebo systémově v podobě tablet. Někdy se přímo do postižené oblasti aplikuje injekce kortikosteroidů.
V případě, že je riziko trvalého poškození nervu, popř. konzervativní postupy nevedou ke zlepšení, přistupuje se k chirurgické léčbě. Ta může probíhat v epidurální anestezii a pacient leží na zádech. Operatér provede řez tak, aby mu umožnil dostat se k retinaculum flexorum, které následně přetne, čímž se tlak v tunelu uvolní.
