Tenisový loket je onemocnění postihující úpony šlach a svalů v blízkosti loketního kloubu. Řadíme jej mezi tzv. entezopatie – bolestivé zánětlivé procesy při úponech šlach, svalů a kloubních pouzder ke kosti, přičemž tenisový loket je druhou nejčastější entezopatií. Ordinace ortopedů a praktických lékařů navštíví kvůli bolestivému lokti až 3 % populace a pacienty bývají ve stejné míře jak muži, tak ženy. Označení „tenisový“ loket může svádět k tomu, že těmito obtížemi trpí pouze sportovci věnující se tenisu. Opak je však pravdou – příčiny vzniku tenisového lokte mohou být různorodé.
Tenisový loket i bez tenisu
Pod pojmem tenisový loket (epikondylitida) chápeme bolestivost zevní strany lokte způsobenou zánětlivým procesem ve šlachách svalů, které se jejich prostřednictvím upínají do této oblasti. Jedná se o natahovače (extenzory) předloktí a prstů a svaly, které vytáčí předloktí tak, že dlaň směřuje vzhůru (supinátory). Při jejich kontrakci je bolest nejvýraznější, ale bolestivý na pohmat je i samotný zevní hrbol pažní kosti, kam se svaly upínají. K zánětu těchto tkání dochází nejčastěji při jejich dlouhodobém a jednostranném přetěžování, avšak i když je zde hraní tenisu nasnadě, příčinou mohou být i jiné, zcela všední činnosti. V poslední době zejména přibývá pacientů, kteří si tenisový loket „uženou“ za pracovním stolem – loketní kloub a struktury v jeho blízkosti jsou totiž enormně přetěžovány při práci s počítačovou myší a při psaní na nevhodně umístěné klávesnici. Tenisový loket není ničím neobvyklým ani u těžce manuálně pracujících osob, kteří nadměrně namáhají klouby horní končetiny. Epikondylitida se může rozvinout i jako následek úrazu a zdrojem obtíží může být dokonce i krční páteř.
Příznaky a diagnostika tenisového lokte
Rozlišujeme dvě formy tenisového lokte – akutní a chronickou. Akutní bývá zpravidla následkem jednorázové fyzické zátěže, jako je štípání dříví, nahazování omítky, šroubování apod. Chronický průběh je následkem dlouhodobého přetěžování lokte či neléčené akutní formy, ale i vyvolat jej mohou i toxické či metabolické vlivy. Tenisový loket se považuje za chronický, jestliže problémy přetrvávají déle jak 6 týdnů.
Obtíže spojené s tenisovým loktem jsou vyvolány zánětem šlach svalů. Jako první se objevují nepříjemné pocity při nošení těžkých věcí, úchopech a postupem času začíná bolest i při zvedání drobných předmětů. Bolest může vyzařovat v průběhu svalů i do jiných oblastí horní končetiny, např. do ruky a prstů a dokonce až do ramene. Nemocní volí úlevovou polohu v mírném pokrčení lokte. Typické je, že bolesti v klidu ustupují a při námaze se znovu silně ozývají. Pokud ve šlachách probíhá silný zánět, může být loket i zarudlý, oteklý a na pohmat teplejší než jeho okolí. Důležité je, že všechny příznaky jsou lokalizovány na zevní stranu loketního kloubu – podle toho lze tenisový loket jednoznačně odlišit od jiných poruch, které mohou být s loketním kloubem spojeny.
Pokud si i přesto není lékař v diagnostice jistý, provede speciální zkoušku, tzv. stress test 3. prstu. Lékař uchopí prostředníček a natáhne jej proti odporu, což v případě tenisového lokte vyvolá jeho silnou bolestivost. Účelné je i zobrazení degenerativních změn v loketním kloubu na rentgenových snímcích nebo při vyšetření magnetickou rezonancí.
Léčba tenisového lokte
Pokud lékař zjistí, že bolesti způsobuje opravdu tenisový loket, nečekejte, že se obtíží zbavíte ze dne na den – léčba je poměrně zdlouhavá a vyžaduje trpělivost a disciplinovanost. Terapie začíná konzervativními prostředky – pacient si maže protizánětlivé masti, šetří loketní kloub a používá ortézu či speciální epikondylární pásku, která pomáhá stabilizaci lokte a ulehčuje tím práci šlachovým úponům svalů. Lékař může předepsat i fyzioterapii (protažení a uvolnění příslušných svalů, mobilizace hlavičky kosti vřetenní) či fyzikální terapii – na tenisový loket je účinná jak magnetoterapie a elektroterapie, tak i ultrazvuk a laser nebo termoterapie. Své místo v léčbě epikondylitidy si vydobyla i terapie tzv. rázovou vlnou, která se zdá být velmi efektivní, avšak bohužel není dosud hrazena pojišťovnou. Dále lze injekčně podat lokální anestetikum či kortikoidy; při tomto postupu je vhodné loket znehybnit alespoň závěsem v šátku. Pokud žádná léčba nezabírá, přistupuje se k operačnímu řešení, po němž je ruka znehybněna na cca dva týdny a poté následuje intenzivní rehabilitace.
Nejlepší však je pokud možno vyhýbat se dlouhodobé zátěži lokte, a pokud to nelze, alespoň tuto zátěž nějak kompenzovat. U sportovců – tenistů je nejvhodnější relaxace a protahování svalů před i po výkonu. Při práci je důležité stejnou měrou zatěžovat obě horní končetiny, případně již preventivně používat epikondylární pásku. Pokud pocítíte jakékoli bolesti lokte, nepřehlížejte je a nechte se co nejdříve vyšetřit lékařem, nejlépe ortopedem.
Zdroj obrázku: pong
